Také pejskové mají svůj hospic

Psi se podle rasy dožívají v průměru 10 až 15 let. Dvě třetiny tohoto věku jsou v plné aktivitě, poslední část života přichází staroba. Mnohdy takové zvíře už nikdo nechce, ocitají se na ulici nebo v útulcích.

Dagmar Harigelová měla vždycky zvířata moc ráda. Především větší psy. Měla dokonce chovnou stanici novofundlanďanů a spolu s manželem cvičili služební pejsky pro policii.

Co vás může zajímat Chřipku může mít i váš mazlíček Psy ohrožují zákeřné osiny Pomoc opuštěným zvířatům? Myslete na útulky!

Pak se rozvedla, ale lásku ke zvířatům nepohřbila. I nadále se o ně starala v obci Líbeznice u Prahy, kde vznikl její první útulek. Pak se opět přes psy seznámila s nynějším mužem Karlem. Ten je také pejskař, a protože bydlí v Pcherách u Kladna, rozhodla se ho následovat.

„První útulek vznikl tady nedaleko v Brandýsku. Protože pozemek byl obecní a místní vedení nechtělo problém se zvířaty řešit, útulek byl zrušen. Zvířata však nezůstala na dlažbě. Už předtím jsem se zkontaktovala s majitelkou nynějšího pozemku a začali jsem tady na okraji vesnice Pchery stavět nový psí domov,“ vzpomíná Dagmar Harigelová.

Utratit, to ne!

Město Praha mělo kdysi také útulek v Horních Měcholupech. Prý byl moc finančně náročný a proto bylo v roce 2002 rozhodnuto, že se zruší, jeho obyvatelé se přesunou do Troje a staré a nemocné zvířata se utratí.

„Tak to jsme nemohli připustit,“ říká dcera majitelky útulku a jednatelka občanského sdružení Azyl Rita Markéta Vovsová. „Pamatuji si dobře na tu dobu. Byla jsem na mateřské dovolené, dítě nechala u sousedky a svým autem vozila všechny pejsky sem k nám do Pcher. To přece nejde, aby starý pejsek musel být utracen jen proto, že už špatně chodí, hůř slyší a možná i slabě vidí."

Chováme kočku – seriál
Mývalí kočkopes, který aportuje	Kráska se smaragdovýma očima
Chcete britku nebo siamku?	Mňoukající plyšový medvídek
Šelma ze skandinávských lesů	Kočku doma, či venku?
Mícu, anebo šlechtičnu?	Přítulní a upovídaní Marťánci
Malý levhart ve vašem pokoji	Milá číča, co vypadá jako sova

A tak se rozhodli udělat takový soukromý domov důchodců pro pejsky. "Všichni, co je už páníčci nechtějí, mají u nás dveře otevřeny. Pejsci jsou jako lidé, ve stáří už mají mnoho nemocí a problémů, ale stále velkou chuť žít. Podívejte se do jejich očí, může se takto dívat zvíře před koncem života?“

Adopce na dálku

V útulku nejsou pouze staří psi. Když se najde zatoulaný nebo vyhozený štěkající kamarád, dostane zde také své místečko. Ale dlouho se tady tito mladí nezdrží.

Také během naší návštěvy odjížděl do nového domova asi tříletý pejsek Daník. Netušil, co se s ním děje, ale z náruče ošetřovatele Jiřího Makala se mu moc nechtělo. Považoval ho vždy za svého pána.

„Existují lidé, kteří chtějí pomoci útulcím, ale pejska si vzít z různých důvodů nemohou. Proto jsme vymysleli tzv. adopci na dálku,“ vysvětluje Markéta Vovsová.

Jak to probíhá? Na internetu si vyhledáte pejska, kterého byste chtěli adoptovat a na jeho jméno posíláte finanční příspěvky. Někdo posílá měsíčně stovku, někdo víc, podle možností. Tím přispívá na léky, krmení a ubytování pejska.

Je to podobné, jako adopce zvířat v zoologických zahradách. A pak takový majitel na dálku dostává od nás informace o zvířeti a má právo ho také navštívit nebo vzít na procházku. Je o to docela velký zájem, někteří pejsci mají i několik rodičů.

Lucinka nechce odejít

I když to na první pohled nevypadá, protože všechny kotce jsou pouze provizorní postaveny ze dřeva a výběhy odděleny drátěným plotem, zvířatům se tady líbí. „Ještě tady máme jednoho pejska z Horních Měcholup. Už na tom zdravotně není nejlépe, ale vydržel hezkých pár let,“ říká Markéta Vovsová.

Kolem Dagmar Harigelové se motá vlčák. Je to 13 let stará Nelinka, která už nevidí, ale své lidi pozná dokonale.

V jednom z kotců pak trůní chundelatá Lucinka. Je krásná, ale nechce z útulku. Už třikrát ji našli nové majitele, pokaždé se ale vrátila.

„Tou poslední byla milá paní, která ji vzala k sobě do bytu, koupila to nejlepší krmení. Ona však odmítala komunikovat, odmítala pít a žrát a jistě by umřela lítostí. Paní ji přivedla zpět a to byste nevěřili, jak pookřála, zhltla šišku suchého chleba a už se od nás nehnula,“ vzpomíná Dagmar Harigelová.

Potřebují pomoc

Soukromý psí útulek manželů Harigelových s názvem Azyl Rita teď zažívá krizi. Karel Harigel těžce onemocněl a jeho rekonvalescence bude dlouhodobou záležitostí.

„Přesto útulek nevzdáme,“ tvrdí Markéta Vovsová.“ Bylo by to vůči těm starým a nemocným zvířatům nefér. A tak budeme bojovat s pomocí hodných lidí i nadále.“

mw

Přečtěte si také
Fretka: šelmička pro legraci Potkánci, jak jim odolat Želva – ani nehlesne a přece mluví