Mývalí kočkopes, který aportuje

4.12.2009 00:00   |   Zvířata - KOČIČÍ SERIÁL
Váháte, jestli si pořídit psa nebo kočku? Můžete mít dva v jednom. Ten "kočkopes" se jmenuje mainská mývalí kočka. Umí mňoukat, ale i aportovat!

Mývalí kočkopes, který aportuje

Podobné dilema řešila také chovatelka Zuzana Mlýnská, když se rozhodovala, jestli si pořídí psa nebo kočku. Bylo to v době, kdy se z menšího města přestěhovala do Prahy.

Záhy jí bylo jasné, že chovat pejska v bytovém domě není vůbec jednoduché. A zejména pak v situaci, kdy nastoupila do nového zaměstnání, ve kterém byla pracovní doba takřka od rána do večera.

„I když kočky zrovna moc ráda nemám, přesto jsem se o ně začala blíže zajímat. Prolistovala jsem encyklopedii zvířat a ejhle – zjistila jsem, že existuje kočka, která je podobná psovi jak svým chováním, tak temperamentem. Ale pokud jde o venčení, tak to odpadá. Takže jsem se rozhodla pořídit si do nového bytu mainskou mývalí kočku,“ vzpomíná chovatelka na své první setkání.

Zatelefonovala tedy na inzerát, který nabízel půlročního kocourka tohoto plemena. A pak musela překonat další nečekané překvapení, doslova šla do kolen.

Nastalo rozhodování kvůli ceně. Nejdříve si říkala, že přece nebude za kočku platit stejnou částku jako za psa s rodokmenem! Vždyť obyčejné čičiny se nabízejí i zadarmo.

Avšak zvědavost jí přesto nedala. Sice měla pořád na paměti, že jde o sumu, rovnající se celé jedné dovolené, ale chtěla se alespoň na ten zázrak podívat.

Artík aportoval

A jak to všechno dopadlo je nabíledni. Pořídila si mainskou mívalí kočku. První kocourek se jmenoval Artík a hned se představil jako skutečný „kočkopes“.

Uměl aportovat, nosit míčky, dokonce rád chodil na procházky a navíc zbožňoval i cestování.

„Byl hned jako opravdový pejsek. Ještě se chci zmínit o tom cestování. Když jsem se chystala, že někam pojedu autem a Artíka zavírala do přepravky, tak se na mně vždycky tak vyčítavě díval. Jakoby chtěl upozornit na to, že on je přece velký a rozumný kocour, který klidně může sedět na sedadle a z okénka pozovat okolí. On přece v autě nikam lézt nebude. Prostě, bylo to s ním opravdu legrační a nakonec jsem vůbec nelitovala počáteční vysokou investici,“ směje se Zuzana Mlýnská.

Chemická koťátka

Postupem času si Zuzana Mlýnská pořídila ke kocourkovi Artíkovi ještě kočičku Alpinku. Protože neměla svědomí nechat kocoura vykastrovat, brzy se jejich chov rozrostl o šest koťátek.

Bylo to akorát v době, kdy se připravovala na chemický kongres. Inspirací pro jména všech koťátek se staly názvy chemických prvků, a tak je mezi nimi například Antimon i Aura.

Artík však velice žárlil na nové přírůstky. Projevoval to tím způsobem, že po bytě začal značkovat, co ho zrovna napadlo.

„Když to byly moje nové kozačky, řekla jsem si, že to přežiju. Následovala kabelka, i to jsem zvládla. Ale pak si za oběť vybral přítelův notebook, kde jsem měla uložena také veškerá pracovní data. A to už jsem si řekla ´Dost´. Nechala jsem ho vykastrovat a od té doby je klid,“ dodává chovatelka.

Dnes má Zuzana Mlýnská roztomilou trojku kočiček. K Artíkovi a Alpince si ponechala ještě Antimona. A víte, co je nejmilejší hračkou roztomilé trojky? Laserové ukazovátko! Nic nepředčí tuto technickou vymoženost. Honí se za světýlkem po pokoji a jsou nadšeny z neobvyklé hry.

Další díly seriálu

kočkyKráska se smaragdovýma očima
Šelma ze skandinávských lesů
Mňoukající medvídek
Britku nebo siamku?
Malý levhart ve vašem pokoji
Mrštní, přítulní a upovídaní Marťánci
Chováme kočku: Doma či venku?
Milá číča, co vypadá jako sova

Zajímavosti o mainské mývalí kočce

  • Jde původně o plemeno americké, což už napovídá samotné jméno – její předci žili v severní Americe, ve státě Maine.
  • Druhé slovo „mývalí“ bylo kočce přirazeno díky jejímu chocholatému ocasu, nápadně připomínajícího medvídka mývala.
  • Toto plemeno je pokládáno za nejtěžší, kocouři dosahují hmotnosti až 15 kg.
  • Mainské mývalí kočky milovala i Marie Antoinetta:legenda praví, že je chtěla uchránit před francouzskou revolucí a proto je odnesla údajně do Ameriky, kde se staly předky současného plemene.
  • Srst těchto koček je hustá, hedvábná na omak, lesklá, na přední části těla je kratší, na břichu a zadních končetinách delší - má různé zabarvení.
  • Mainská mývalí kočka má ocas dlouhý, u kořene široký, s tupým koncem, bez lomu a hustě pokrytý dlouhou srstí.
  • Jsou to něžná a přítulná zvířata, avšak na rozdíl od jiných koček přivítají i volný výběh, dovedou chodit na procházky jako pejsci, snesou vodítko nebo kšíry.
  • Toto plemeno se vyznačuje ještě jednou zvláštností a tím je líbezné tiché mňoukání a spát je najdete na těch nejnevhodnějších místech.
  • Srst vyžaduje častou péči a každodenní rozčesávání, mají rády vodu a s oblibou se koupají.
  • Milují děti, proto je lze doporučit do mladých rodin.
  • V některých amerických chovech byly mainské mývalí kočky uznány už v roce 1967, od 80. let minulého století jsou akceptovány i v Evropě.

mw

Přečtěte si také

Diskuse: Mývalí kočkopes, který aportuje

Kříženec mainské mývalí

19.4.2018   |   19:27   |   od: Marie
Loni v zimě se u nás objevil opuštěný kocourek, podle vzhledu to byl kříženec mainky. Měl i typické vlastnosti tohoto plemene - něžné mňoukání, přišel na zavolání, šikmé oči a úžasnou inteligenci. Byl sice plachý, ale rychle si zvykl a zvládl chod domácnosti. Ty jeho zelené oči jako by se dívaly do duše. Vím, o čem mluvím - máme doma britku a vím, jaký je to rozdíl.
Bohužel nám kocourek minulý týden odešel do kočičího nebe. Vůbec by nikoho nenapadlo, že to bude po tak krátké známosti tolik bolet. Kdybych měla dost peněz, určitě bych si pořídila mainku.

Každá kočička je svá

26.1.2016   |   18:35   |   od: Katka
Každá kočička je svá, ale není pravdou, jak tady v diskusi píše Aneta, že máte-li doma jen jednu mainku, tak na vás bude útočit a žebrat jídlo.
My máme mainského kocourka Tobyáška a je to podle toho, jak se mu člověk věnuje. Když byl malinký, chtěl si pořád hrát a podobně, kousal nás. Zkrátka, vyžadoval pozornost. A my jsme mu tu pozornost věnovali, seznamovali se členy naší rodiny, brali ho na výlety a časem mu ani nepřišlo, že ten člověk je vlastně cizí.
Do talíře nám neleze už odmala – ví, že jde o místo jemu zakázané. Sice trvá dlouho, než toto kočička pochopí, ale dá se to. Člověk musí být trpělivý a věnovat tomu od malinka celý svůj volný čas.

Mývalí kočka

15.12.2015   |   14:50   |   od: Daniela
Ahoj, já mám dvě kočky domácí a pejska labradora, který kočky zbožňuje. Když jsem si před půl rokem přečetla o mainské mývalí kočičce a uviděla ji na fotce, úplně jsem se do ní pobláznila a teď po svátcích už jedu vybírat koťátko. Prostě jsem si řekla, že mývalí kočku musím mít - nikdy mě nic víc nezaujalo jako toto plemeno. Ani jsem kočičku s PP nikdy neměla, ale toto zlatíčko mě naprosto okouzlilo:)

Nesdílím názory o výběhu a útočnosti

27.2.2013   |   13:41   |   od: Zdeňka
Nesdílím názor z článku, že mainky uvítají také výběh. Chovám je již deset let a vím, že co potřebují nejvíce, je lidská přítomnost a aktivity sdílené s člověkem. Je jim pak dobře i v bytě 1+kk.
A za druhé, že by duševně zdravá mainská mývalka útočila na člověka, jak přede mnou napsala Aneta, si rovněž nedokážu představit. Nevím o nikom, kdo by měl podobnou negativní zkušenost.
Pokud kočka útočí, necítí se nejspíše bezpečně a asi by stálo za to se zamyslet, proč tomu tak je. Neznám plemeno přátelštější a člověku oddanější.

kočkopes

8.6.2012   |   22:32   |   od: Aneta
Jestli si pořídíte jen jednu mainskou mývalí kočku, tak se připravte, že na vás bude útočit a hodně žebrat jídlo. My máme doma také mývala a jmenuje se Mia. Je jí sedm měsíců, ale přesto neustále útočí i na cizí lidi.
Zobrazeno posledních 5 příspěvků, celkový počet 6 příspěvků.
poslední příspěvek: 19. 4. 2018 19:27
ČÍST VŠE / REAGOVAT


Tiskové zprávy

Vzkaz redakciMáte dotaz či připomínky?Napište vzkaz redakci