Mývalí kočkopes, který aportuje

Podobné dilema řešila také chovatelka Zuzana Mlýnská, když se rozhodovala, jestli si pořídí psa nebo kočku. Bylo to v době, kdy se z menšího města přestěhovala do Prahy.

Záhy jí bylo jasné, že chovat pejska v bytovém domě není vůbec jednoduché. A zejména pak v situaci, kdy nastoupila do nového zaměstnání, ve kterém byla pracovní doba takřka od rána do večera.

„I když kočky zrovna moc ráda nemám, přesto jsem se o ně začala blíže zajímat. Prolistovala jsem encyklopedii zvířat a ejhle – zjistila jsem, že existuje kočka, která je podobná psovi jak svým chováním, tak temperamentem. Ale pokud jde o venčení, tak to odpadá. Takže jsem se rozhodla pořídit si do nového bytu mainskou mývalí kočku,“ vzpomíná chovatelka na své první setkání.

Zatelefonovala tedy na inzerát, který nabízel půlročního kocourka tohoto plemena. A pak musela překonat další nečekané překvapení, doslova šla do kolen.

Nastalo rozhodování kvůli ceně. Nejdříve si říkala, že přece nebude za kočku platit stejnou částku jako za psa s rodokmenem! Vždyť obyčejné čičiny se nabízejí i zadarmo.

Avšak zvědavost jí přesto nedala. Sice měla pořád na paměti, že jde o sumu, rovnající se celé jedné dovolené, ale chtěla se alespoň na ten zázrak podívat.

Artík aportoval

A jak to všechno dopadlo je nabíledni. Pořídila si mainskou mívalí kočku. První kocourek se jmenoval Artík a hned se představil jako skutečný „kočkopes“.

Uměl aportovat, nosit míčky, dokonce rád chodil na procházky a navíc zbožňoval i cestování.

„Byl hned jako opravdový pejsek. Ještě se chci zmínit o tom cestování. Když jsem se chystala, že někam pojedu autem a Artíka zavírala do přepravky, tak se na mně vždycky tak vyčítavě díval. Jakoby chtěl upozornit na to, že on je přece velký a rozumný kocour, který klidně může sedět na sedadle a z okénka pozovat okolí. On přece v autě nikam lézt nebude. Prostě, bylo to s ním opravdu legrační a nakonec jsem vůbec nelitovala počáteční vysokou investici,“ směje se Zuzana Mlýnská.

Chemická koťátka

Postupem času si Zuzana Mlýnská pořídila ke kocourkovi Artíkovi ještě kočičku Alpinku. Protože neměla svědomí nechat kocoura vykastrovat, brzy se jejich chov rozrostl o šest koťátek.

Bylo to akorát v době, kdy se připravovala na chemický kongres. Inspirací pro jména všech koťátek se staly názvy chemických prvků, a tak je mezi nimi například Antimon i Aura.

Artík však velice žárlil na nové přírůstky. Projevoval to tím způsobem, že po bytě začal značkovat, co ho zrovna napadlo.

„Když to byly moje nové kozačky, řekla jsem si, že to přežiju. Následovala kabelka, i to jsem zvládla. Ale pak si za oběť vybral přítelův notebook, kde jsem měla uložena také veškerá pracovní data. A to už jsem si řekla ´Dost´. Nechala jsem ho vykastrovat a od té doby je klid,“ dodává chovatelka.

Dnes má Zuzana Mlýnská roztomilou trojku kočiček. K Artíkovi a Alpince si ponechala ještě Antimona. A víte, co je nejmilejší hračkou roztomilé trojky? Laserové ukazovátko! Nic nepředčí tuto technickou vymoženost. Honí se za světýlkem po pokoji a jsou nadšeny z neobvyklé hry.

Další díly seriálu Kráska se smaragdovýma očima Šelma ze skandinávských lesů Mňoukající medvídek Britku nebo siamku? Malý levhart ve vašem pokoji Mrštní, přítulní a upovídaní Marťánci Chováme kočku: Doma či venku? Milá číča, co vypadá jako sova

Zajímavosti o mainské mývalí kočce

• Jde původně o plemeno americké, což už napovídá samotné jméno – její předci žili v severní Americe, ve státě Maine.
• Druhé slovo „mývalí“ bylo kočce přirazeno díky jejímu chocholatému ocasu, nápadně připomínajícího medvídka mývala.
• Toto plemeno je pokládáno za nejtěžší, kocouři dosahují hmotnosti až 15 kg.
• Mainské mývalí kočky milovala i Marie Antoinetta:legenda praví, že je chtěla uchránit před francouzskou revolucí a proto je odnesla údajně do Ameriky, kde se staly předky současného plemene.
• Srst těchto koček je hustá, hedvábná na omak, lesklá, na přední části těla je kratší, na břichu a zadních končetinách delší - má různé zabarvení.
• Mainská mývalí kočka má ocas dlouhý, u kořene široký, s tupým koncem, bez lomu a hustě pokrytý dlouhou srstí.
• Jsou to něžná a přítulná zvířata, avšak na rozdíl od jiných koček přivítají i volný výběh, dovedou chodit na procházky jako pejsci, snesou vodítko nebo kšíry.
• Toto plemeno se vyznačuje ještě jednou zvláštností a tím je líbezné tiché mňoukání a spát je najdete na těch nejnevhodnějších místech.
• Srst vyžaduje častou péči a každodenní rozčesávání, mají rády vodu a s oblibou se koupají.
• Milují děti, proto je lze doporučit do mladých rodin.
• V některých amerických chovech byly mainské mývalí kočky uznány už v roce 1967, od 80. let minulého století jsou akceptovány i v Evropě.

mw