Mrštní, přítulní a upovídaní Marťánci

„Bylo to před čtyřmi lety, kdy mi bratr poslal e-mailem článek o sphynxech, bezsrstých kočkách. Do té doby jsem ani netušila, že taková stvoření vůbec existují. Moje první reakce byla: Ježkovyvoči, to je ale hnusný…,“ upřímně se nám svěřila Tatiana Hošťálková (na snímku vpravo), chovatelka bezsrstých koček z Přeštic.

Sphynx se skutečně výrazně odlišuje od ostatních kočičích plemen. A přestože vypadají úplně holé, jejich těla jsou pokryta jemnými chloupky, jeden až dva milimetry dlouhými.

O bezsrsté kočky je nutné pravidelně pečovat a koupat, abychom odstranili jejich pot.

Adam je skvělý

Prvního nahatého krasavce – sphynxe Adama, podle rodokmenu Beni di Dato – si Tatiana Hošťálková pořídila hned následující rok, v říjnu 2007.

Splnila si tak k narozeninám svůj sen. Tehdy se ani nezabývala myšlenkou, že by z ní nakonec snad byla chovatelka těchto pozoruhodných koček. Ale stalo se!

„Adam mně zcela nadchnul. Je úplně jiný než kočky, jaké jsem do té doby poznala. Kontaktní, upovídaný, zvědavý, s obrovskou škálou zvuků a projevů, jimiž se dorozumívá. Pořád je nalepený na svém člověku jako přísavka, s horkým nahatým tělem, které tak rád přitiskne na lidskou kůži. A je to moc hřejivé a příjemné. Říkám mu Lásko moje nahatá,“ vypráví s úsměvem chovatelka.

Když začal manžel říkat, že Adam je pořád u ní a on by také rád nějakého kocourka, bylo rozhodnuto. Za pár měsíců po Adamovi se rodina začala poohlížet po další kočce.

Klaudík je devon-rex

Druhý kočičí klučina není sphynx, ale devon-rex jménem Claudius. Na rozdíl od naháčů má Klaudík nádherně zvlněný kožíšek, který je velmi příjemný na omak a zároveň velmi praktický a nenáročný na péči.

Kožíšek devon-rexe nelíná, tudíž vás nikde po bytě a ani na oblečení nepřekvapí svými chloupky. Údržba kožíšku je jednoduchá – stačí pohlazení, nekartáčuje se. Kartáčem by se nádherně vlnkovaná srst mohla poničit.

Devon-rex, kotě

Adam přijal Klaudíka s rezervou. Dlouho ho pouze pozoroval, než ho vzal na milost. Devon-rex je totiž rasa úplně jiná, neuvěřitelná povaha. Nebojácný, rychlý jako blesk, akční, vynalézavý. Proto mu říkají také i „Lotrando“, že vymýšlí všelijaké rošťárny. Ve vztahu k cizím lidem je naprosto ostražitý, k členům Hošťálkovic rodiny neuvěřitelně mazlivý.

„Ono je Klaudíka vůbec všude plno. Někdy máme pocit, že je tady Klaudíků hned několik. Všechno musí sledovat, všude musí být. Čím víc jsem jeho povahu poznávala, tím víc jsem do tohoto plemena byla zblázněna. A když se mi jednoho dne chovatelka paní Ivana zeptala, jestli bych ke Klaudíkovi nechtěla ještě holčičku, ani jsem nezaváhala,“ přiznává Tatiana Hošťálková.

Modrooká Olivia Scarface

Za kočičí holčičkou se tedy Hošťálkovi předloni vydali opět do Hustopečí a odvezli si odtud domů něžnou malou krásku Olivií Scarface. Nový přírůstek už "prvorozený" Adam neřešil vůbec – zřejmě dospěl k závěru, že dvě kočky na hraní budou lepší než jedna...

DALŠÍ DÍLY SERIÁLU O KOČKÁCH Mývalí kočkopes, který umí i aportovat Norka, šelmička ze skandinávských lesů Chcete britku nebo siamku? Burmila – kráska se smaragdovýma očima Mňoukající plyšový medvídek Chováme kočku: Doma či venku Malý levhart ve vašem pokoji Pořídit si Mícu, anebo šlechtičnu? Skotka, milá číča nápadně připomíná sovu

A to si už mysleli, že Hošťálkovic „kočičí smečka“ je tím kompletní. Omyl. Loni v létě přivezl soused z lesa namísto hub plný košík koťátek, které tam kdosi pohodil. Na zahradě je vysypal na zem – dvě kočičky a dva kocourky.

Koťátka se ale mezi plaňkami plotu dostala až na zahradu Hošťálkových. A co se nestalo? Labradorka Arina k nim přišla, očichala je, olízala a nechala je po sobě lézt. Byla to legrace pozorovat ji, jak se pečlivě stará o mňoukající droboť. Nešlo odolat, takže dva kocourci tady našli nový domov.

Peterbald trio

Od loňského roku je navíc v rodině Hošťálkových ještě jeden pozoruhodný kočičí přírůstek. „Nedaleko od nás bydlí dlouholetá chovatelka siamských a orientálních koček paní Jana Babická. Dozvěděla jsem se, že si pořídila peterbalda – nové bezsrsté plemeno z Ruska. Tak jsem se k ní doslova vnutila na návštěvu,“ říká Tatiana Hošťálková.

Peterbald je plemeno dosud málo rozšířené, protože bylo vyšlechtěno teprve nedávno. Jedná se o elegantní kočku s dlouhým tělem a štíhlýma nohama. Povahu mají peterbaldi velmi přátelskou, hlasitou a náročnou na pozornost jako žádné jiné plemeno.

„To jsem ještě netušila, že za pár měsíců bude jedno z koťat doopravdy moje. Dnes už mám trio – kromě tohoto kluka i dvě holčičky. Nejdříve jsem si pořídila Lucinku a posléze dostala od chovatelky ze Slovenska i její mámu Šántí,“ dodává Tatiana Hošťálková, která peterbaldy považuje za jedinečné plemeno.

Snoubí se v něm vznešenost orientální kočky s elegancí donského sphynxe. Je to kočka, která lásku potřebuje, ale dokáže ji i vracet a dokonce víc, než toho jsou schopni někteří lidé.

Srstnatí jedinci se koupat nemusejí, bezsrsté většinou postačí otírat vlhčenými ubrousky jako miminka. Peterbaldi nejsou náchylní ani na prochlazení, postačí jim běžná provozní teplota domácnosti. Je jim ale třeba častěji čistit uši a vytírat oči od rosolovitých ospalků – především těm bezsrstým.

mw