S ním se kamarádit nebudeš!

„S Miladou jsme se seznámily už ve školce, kde jsme se strašlivě popraly, protože mi schválně pošlapala nové boty. Při rvačce mě pokousala. Rodiče i učitelka byli zděšeni – a z nás se staly nerozlučné kamarádky,“ vzpomíná psycholožka Jana Slavíková.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Naučte své dítě prohrávat Má špatné vysvědčení? Možná kvůli nemoci Když jsou rodiče z dětí zoufalí

Celých devět let na základní škole se prý učitelé snažili tuto "dvojku" rozbít. „Stále upozorňovali mé rodiče, aby mi zakázali s Miladou kamarádit. Učila se sice dobře, ale dělala pořád nějaké lumpárny. Měla několikrát dokonce i dvojku z chování. Moji rodiče byli ale rozumní. Nezakazovali, jen z povzdálí dohlíželi,“ oceňuje je Slavíková.

Dobrý a špatný kamarád

Otázka, kdo je pro naše dítě dobrý, či špatný kamarád, je velice ošidná. Ona Milada byla sice divočejší, protože žila v dost "divokých“ rodinných poměrech, ale nakonec vystudovala a vyrostl z ní slušný a řádný člověk.

„Naopak druhá spolužačka Hanička, kterou mi neustále vnucovali za kamarádku, byla tiché, poslušné a hodné dítě. V dospělosti se ale brzy ukázala jako velmi neseriózní a podlý člověk," tvrdí psycholožka.

Raději nezakazujme

„Rodiče by samozřejmě měli velmi pečlivě sledovat s kým se jejich dítě stýká, v jaké „partičce“ se pohybuje," říká psycholožka. Pokud však není něco v pořádku – samotný zákaz je málo účinný. Důležité je totiž vychovávat dítě tak, aby bylo dostatečně sebevědomé a dokázalo nepodlehnout všemu, k čemu ho „poňouká“ jeho kamarád.

Zkusme se svým dítětem o jeho přátelích hovořit laskavým tónem, i když se nám nezamlouvají. Řekněme mu ale otevřeně, co podle nás dělají špatně a vysvětleme, proč je to špatně. Vyslechněme ale i jeho názor na kamaráda, jeho argumenty, jimiž ho obhajuje nebo hodnotí. Dobře vedené dítě si poznatky z vaší diskuse časem jistě správně přebere.

Dávkované kamarádství

Pokud chceme omezit vliv nevhodných přátel na naše dítě, zkusme nenápadně postupně omezovat jejich kontakty. Nabídněme dítěti jinou zábavu, zaměstnejme ho povinnostmi v domácnosti a pak mu teprve dovolme jít někam s kamarády. Ale vždy bychom měli vědět kam jde, domluvit se, kdy se vrátí. A na dohodách pak nekompromisně trvat.

Seriál Násilí a děti: Agresivita je jako mor Zaplať, nebo… Když rupnou nervy Právo silnějšího Láska a pár facek

Také bychom neměli odmítat, pokud si dítě chce přivést kamarády domů. Naopak. To bude velmi dobrá příležitost je blíže poznat a zjistit, jak silný vliv ve skutečnosti na naše dítě mají. Čím častěji budou trávit společný čas nám na očích, tím budeme klidnější.

Samozřejmě všeho s mírou

Pokud je ale náš potomek už starší teenager a chytil se podezřelé partičky, nemůžeme už jednat „v rukavičkách“. Je třeba ihned říci svůj názor, dát najevo nesouhlas s prostředím, ve kterém se pohybuje a jasně mu předestřít, co vše mu hrozí – v případě drog v partě, krádeží atd.

Náš puberťák potřebuje přesně znát, co se může stát. Potřebuje slyšet náš jednoznačný nesouhlas. Ale ani v takovémto případě nemá smysl zavřít dítě doma a od kamarádů ho izolovat. Tím víc bude o jejich společnost stát a nám na truc si k nim cestičku najde.Tady už musíme doufat jen ve zdravý základ, který jsme mu svou výchovou poskytli.

Lada Mašková

Přečtěte si také
Co pozitivního uděláte pro svoje děti? Neměli bychom prázdniny zkrátit? Střídavá péče pomáhá i škodí