Násilí a děti I.: Agresivita je jako mor

„Bang!“ dopadl kámen na Jarouškovu hlavu a pětiletý chlapec se svalil k zemi. Ondřej stál překvapeně nad kamarádem a koukal, jak mu stéká červená krev po obličeji. „Vstávej, proč nevstáváš?“ ptal se rozechvělým hlasem překvapeně. Mezitím přiběhla vyděšená učitelka, za chvíli tu byla sanitka. Jaroušek, který mezitím přišel k sobě, začal naříkat a volat maminku...

Co se vlastně stalo?

V mateřské škole si děti hrály na zahradě, na písku. Jaroušek si spořádaně jezdil s bagrem po pískovišti, ale temperamentního čtyřletého Ondřeje kamarádova pasivita dráždila. Nutil Járu, aby se zapojil do jeho hry.

Pak se kluci začali o bagr tahat... a Ondřej bleskurychle svého nepřítele zneškodnil – tak, jako to viděl v jedné počítačové hře. Jenže Jaroušek se vůbec jako ten počítačový hrdina nevzpamatoval, ale naopak skončil v nemocnici s rozbitou hlavou.

Kdo je vinen?

Když všichni překonali první leknutí, rozpoutala se bitva o to, kdo je vinen. Jarouškova matka obviňovala nepozornou učitelku, Ondřejovi rodiče, že mají nevychovaného spratka, hrozila policií, soudem a bůh ví čím ještě. O to, co si myslí malý čtyřletý Ondřej se nikdo nezajímal. Ten měl v hlavě ale velký zmatek – vždyť, když si hráli s tátou na počítači, vše probíhalo úplně jinak.

Další díly: Zaplať, nebo... Když rupnou nervy Láska a pár facek Právo silnějšího

Může za to počítač?

Stále častěji se hovoří o tom, že za stoupající agresivitu dětí může násilí prezentované v počítačových hrách a na televizních obrazovkách. Podle psycholožky Hedvigy Pečené je pro předškolní děti někdy obtížné rozeznat mezi realitou skutečnou a počítačovou hrou.

Jde o to, že mozek to vnímá stejně. S čím dál vyspělejší technologií počítačových her se to jen prohlubuje. Pokud dítě často hraje počítačové hry, ve kterých se nezřídka objevují násilné prvky , může takové chování vnést i do reálné situace.

Ondra nechtěl ublížit

„Ondřej to nepochybně nevnímal tak, že kamarádovi opravdu ublíží,“ říká Pečená. „Kdyby totiž měl nějaké patologické násilné epizody v dětském kolektivu by si toho učitelka všimla už dříve.“

„Cestou jak předcházet podobným příhodám je vyváženost reality a virtuálního světa dítěte,“ tvrdí psycholožka. Konkrétně to znamená, zvláště pro rodiče, aby svému potomkovi věnovali více času a chodili s ním například sportovat, brali jej na výlety s kamarády a podobně. Jen tak si totiž dítě udělá korekci svého chování v realitě. A reálná bolest se od té virtuální opravdu liší.

A co na to paragrafy?

„Děti v Ondřejově věku nejsou a ani nemohou být trestně odpovědní, proto Ondřejovi určitě žádný trest nehrozí,“ říká právník Miroslav Zeman.

Pokud by však Ondřej takto řešil problémy s jinými dětmi opakovaně, bude na místě jeho psychologické vyšetření a on i jeho rodina se také stanou předmětem zkoumání odboru sociálně právní ochrany dětí, který bude zjišťovat rodinné poměry a způsob výchovy. Jestliže zjistí závažné nedostatky, může být chlapec rodině i odebrán.

JAK DĚTI ZVLÁDNOUT? – SERIÁL: Nezlobí, vaše dítě je jen hyperaktivní Výchova z kloubů vymknutá Jak zvládnout skutečné zlobidlo Je správné brzy odejít od rodičů? Zlobit je normální. Nechtějte slušňáka

Je, či není vinna učitelka?

Je tedy vůbec někdo vinen? Zanedbala snad své povinnosti paní učitelka, nebo se musíme smířit s tím, že necháme dítě pod dozorem v instituci a ono skončí v nemocnici?

Odpovědnost učitelky by zde byla v případě, kdy by zanedbala své povinnosti při hlídání dětí. Pokud by tedy došlo k dlouhodobějšímu, vážnému konfliktu a ona nereagovala či si toho vůbec nevšímala a následně došlo k takovému napadení, mohl by se posuzovat i fakt, zda nedošlo k porušení povinností učitelky v souvislosti s možností konfliktu a následnému napadení předejít.

Bohužel i při maximální zodpovědnosti dospělého, který hlídá děti, se může stát, že k takovému to konfliktu dojde.

Lada Mašková

Přečtěte si také
Máme dětem platit za to, že pomáhají? S ním se kamarádit nebudeš Připravte se na první prvňáčkovy trampoty