Jak zvládnout skutečné zlobidlo

Osmiletý Kuba byl nezvládnutelné dítě. Jeho matce Markétě se zdálo, že zlobí jen tak, pro zábavu. Jít s ním do restaurace se podobalo hororu, stejně jako, když domů přišla návštěva. Kamarádky jí sice říkaly, že to nic, že se asi jen tak předvádí... Ale viděla, že se s ní raději sejdou, když Jakub není na blízku.

Přitom nepomáhaly domluvy ani tresty nebo nějaký ten pohlavek. Půl hodiny byl Kuba v klidu, a pak vše začalo nanovo. Někdy syn připomínal demoliční četu, jindy nezdvořile skákal lidem do řeči a občas ho při odmítnutí jeho přání popadl záchvat vzteku.

Proč děti zlobí?

Nejprve se zkuste zamyslet nad tím, proč dítě zlobí. Možná se mu něčeho nedostává nebo trpí nějakou úzkostí.

V ěnujete se dítěti? Nežárlí na mladšího sourozence? Je v rodině pohoda nebo trpí strachem, že se rozvedete? Nešikanují ho vrstevníci? Jací jsou jeho kamarádi?

Až si na všechny tyto otázky odpovíte, zkuste si pak probrat, jak moc váš potomek vlastně zlobí.

"Trochu zlobit je normální. Děti se snaží ve svém okolí prosadit, testují, co jde a co už nikoliv. A právě v tom je zakopaný pes," říká psycholožka Šárka Bezvodová.

Další díly: Nezlobí, vaše dítě je jen hyperaktivní Výchova z kloubů vymknutá Je správné brzy odejít od rodičů? Zlobit je normální. Nechtějte slušňáka

Pokud dítěti včas postavíme mantinely, aby vědělo, kde končí legrace, většinou si zvykne. A překračovat je pak bude jen občas, z normálního dětského vzdoru. Naopak dnes tolik populární volná výchova vytváří v dítěti pocit, že je dovoleno úplně vše.

Volnost, ale po kapkách

Volnější způsob výchovy má své kouzlo, pokud dokážeme jako rodiče takovou výchovu „ukočírovat“. Dítěti je napřed třeba vysvětlit, co se nedělá, proč se to nedělá a jaké sankce za to mohou přijít.

Pevné mantinely se s věkem samozřejmě začnou povolovat a dítě bude více využívat svůj vlastní rozum k tomu, co si může dovolit a co ne.

Co když už nám ujel vlak

Když jsme dítě nechali první roky života vyrůstat v blahé nevědomosti, co je to poslušnost, bude náprava složitější. Vyžaduje to trpělivost a klid. Hlavní pravidlo zní: nikdy se nenechme jeho zlobením rozpálit doběla. Náš vztek jen vyvolá podobnou protireakci.

Buďme klidní, důslední a nikdy jednou vyřčený trest nezpochybňujme nebo dokonce neodvolávejme. Pozor! Trest musí být přiměřený a zároveň takový, aby dítě opravdu zamrzel. Měli bychom mít dopředu připravenou takovou naši hitparádu trestů, které zabírají.

Tělesné tresty?

I když dítě řádí jako čert, neměli bychom se uchylovat k bití. Něco jiného je plácnutí přes zadek či ruku, když je nouze nejvyšší... Někdy může malé zlobidlo na poslední chvíli zastavit před tím, aby se opařil nebo i jinak ublížil. Ale jakékoli jiné tělesné tresty jsou nepřijatelné, nic nevyřeší a naopak mohou být velice ponižující.

Snažme se v dítěti podporovat dobré vlastnosti a místo kritiky jej také chvalme. Pokud zvolíme tresty fyzické, dítě si nezapamatuje nevhodnost svého chování, ale jen negativní pocity z pohlavků.

Fyzické tresty starších dětí brání v jejich duševním vývoji. Dítě nepřemýšlí o svém chování a stává se poslušným jen proto, aby se vyhnulo potrestání. V dospělosti pak většinou reaguje agresivně a protože se naučilo, že prosazovat se člověk může i pěstmi.

Lada Mašková

A co vaše děti? Zlobí? Jak to řešíte? Jste pro tělesné tresty?
Napište nám svůj názor.

Přečtěte si také
S miminkem na cesty? V pohodě! Neměli bychom prázdniny zkrátit? Ta ostuda! Syn ukradl dvě čokolády