Je správné odejít brzy od rodičů?

Jana studovala druhým rokem na vysoké škole a měla celkem slušnou celoroční brigádu. Když ji Jitka nabídla, že by si spolu mohly vzít pronájem menšího 1+1. Nadšeně souhlasila.

Ne, že by musela z domu utíkat, s rodiči, zejména s matkou si velice dobře rozumněla a byly skvělé kamarádky. Ale ta představa, že nebude muset brát ohled na své dva bratry, že bude mít možnost vařit si jídla, která má rada jenom ona a doma nad nimi všichni ohrnují nos.

Další díly – JAK DĚTI ZVLÁDNOUT: Výchova z kloubů vymknutá Jak zvládnout skutečné zlobidlo Zlobit je normální. Nechtějte slušňáka Nezlobí, vaše dítě je jen hyperaktivní

Rodiče přijali Janino rozhodnutí v klidu. Pozvala je brzy do zařízeného bytu, seznámila s kamarádkou… Dokonce zjistila, že teď, když je pryč z domu, ví o rodičích a sourozeních mnohem víc a častěji si s nimi doopravdy popovídá. V bytě se totiž všichni jaksi neustále jen míjeli.

Správně načasovaný odchod

Včas se osamostatnit, žít si po svém a bez neustálého dozoru, rad a kontroly rodičů, chce většina dospívajících. V některých zemích odcházejí lidé „do světa“ velmi mladí. U nás je často zabrzdí nedostatek peněz, anebo obyčejná pohodlnost. Je přece tak příjemné, když za nás maminka všechno udělá.

„Odchod z domova je velmi užitečný pro obě strany – děti i rodiče,“ tvrdí psycholožka Šárka Bezvodová. „Jen musí být správně načasovaný“ To znamená, že děti neodcházejí z domova z nějakého trucu a s prásknutím dveří. Prostě už to chtějí zkusit samy, mají dost peněz na to, aby mohly žít v pronájmu, popřípadě i s nějakými kamarády dohromady.

Také rodiče by měli mít alespoň trochu jstoty, do čeho jejich potomek jde – co jsou zač jeho spolunájemníci, jak si na bydlení a živobytí vydělává atd. V takovém případě může být vzájemné odpoutávání dokonce osvobozující – rodiče mají více času na svůj život, protože dítě dospělo. A dítě má šanci vyzkoušet si život „naostro“ a obstát před sebou i před ostatními.

Osmnáct je příliš brzy

Podle některých vzorů z USA a dalších zemí se mladí často pouštějí do bydlení s kamarády už kolem 18 let. Někteří psychologové se však domnívají, že je to zbytečně brzy. Nehledě na to, že děti v tomto věku většinou nevydělávají žádné peníze, nebo jen tak málo, že se nemohou uživit.

Následující seriál – NÁSILÍ A DĚTI: Láska a pár facek Právo silnějšího Když rupnou nervy Zaplať, nebo... Agresivita je jako mor

Pokud se tedy děti odstěhují od rodičů jen proto, aby si mohly bez dorozu dělat takzvaně co chtějí, ale bydlení jim financují rodiče a rovněž je živí, tak hlavní efekt osamostatnění se vytrácí. Dítě totiž nestojí na svých nohou, jen si našlo novou „hračku“ – žije v jiném bytě, než rodiče.

Maminka to zařídí

Také opačný extrém, kdy se rodiče snaží udržet dítě doma co nejdéle, je nerozumný. Dělávají to s oblibou hlavně matky... Dcera nebo syn jsou zvyklí, že domácnost funguje i bez jejich přičinění, že mají čisté prádlo a teplou večeři.

To se jim samozřejmě opouštět nechce a mohou pak z nich snadno i ve svých třiceti být naprosto nezralí jedinci. Neumějí žít sami za sebe., hospodařit s penězi, ani si najít životního partnera.

Lada Mašková