Násilí a děti II.: Zaplať, nebo…
30.9.2009 00:30 | Děti - NÁSILÍ A DĚTIVysypal jeho obsah, vzal si svačinu, několik pěkných propisek a z peněženky si vybral jedinou desetikorunu, co tam byla.. „ Zítra ty prachy přines, nebo bude ještě hůř a ne abys žaloval, to by sis jen přitížil…“
Tomáš byl zoufalý, ale bál se cokoliv podniknout. Kluci si ho vyhlédli před několika dny a chtěli po něm peníze - 500 korun – sežeň, kde sežeň. Jenže Tomáš krást peníze rodičům nechtěl a ani to vlastně neuměl…
Nešlo jen o výhrůžky
Druhý den byl ve škole klid, a to Tomáše povzbudilo. V mnohem lepší náladě se po vyučování vydal do parku se svým malým kamarádem – jorkšírem Davídkem. Pejsek vesele běhal a najednou zmizel ve křoví.
„Davídku!“ křičel zoufale Tomáš, „kde jsi!“ Z křoví však místo pejska vyskočili Tomášovy trýznitelé. „Tak co, máš?“ „Vyměníme prachy za tvýho Davídka“.
Tomáš si všiml, že za zády mají pytel, ve které kňučel ustrašený pejsek. Nevěděl, co má dělat a rozplakal se. Jeden z kluků vztekle bouchnul pytlem o zem „Neřvi a dojdi pro peníze!“ Ozvalo se srdcervoucí zakvílení – a pak nastalo ticho…
Agresivita je jako mor
Další díly:
Když rupnou nervy
Láska a pár facek
Právo silnějšího
Co na to psycholog?
„Tato příhoda dokumentuje už značně rozjetou šikanu,“ říká psycholožka Hedviga Pečená. Šikana se většinou rozjíždí při menších epizodách, které se postupně přitvrzují. Důležitá je přitom role oběti a trýznitele. Pro obě polohy mají dispozice určité typy dětí.
Ti, kteří šikanují, si tak většinou kompenzují vlastní bezmoc. Například vůči trestajícímu násilnickému otci, se kterým se cítí bezmocní, ale zároveň se s ním nevědomě ztotožňují. Ale možných modelů.násilníků je samozřejmě mnohem více.
Šikanu nenechat být!
Tomáš, který byl v roli oběti, je zřejmě něčím vybočující jedinec, vnímaný jako slabý.
Pro něj je důležité, aby šikanu, hned jak se objeví nenechal být. Ve škole jsou výchovní poradci, pokud má zábranu jít za učitelem, či rodiči. Jsou dnes už vypracované strategie, jak šikaně předcházet a jak ji řešit. Tím by se ochránil a k zabití psa by zřejmě vůbec nedošlo.
„Připadá mi důležité,“ říká Pečená, „aby, byť dvanáctiletí viníci, byli za takovou věc potrestáni. Jednak pro to, aby svoje již značně bezhraniční chování korigovali a jednak kvůli Tomášovi.Ten bude mít nepochybně značně traumatický zážitek, se kterým se bude muset vyrovnat. A k tomu je mimo jiné důležité, aby se cítil před násilníky ochráněn a aby viděl, že musejí nést za své jednání odpovědnost.“
Rodič = dobrý pozorovatel
Rodiče by nikdy neměli být lhostejní k sebenepatrnější změně chování, nálad svého dítěte, stejně jako k tomu, když ztrácí své věci nebo je nosí domů poničené. V případě, že zjistí nesrovnalosti a dítě mu nechce změnu nějak vysvětlit, je třeba pátrat dál. Pozeptat se ve škole, kamarádů…
Moje dítě je otloukánek
Může vás zajímat
Výchova z kloubů vymknutá
Proč nám odmalička lžou?
Svěřit se telefonu
Šikanované dítě mívá často problém se svými potížemi se někomu svěřit, protože se bojí a zároveň stydí. Má totiž za situaci pocit viny. Tady může pomoci telefon – například:
- Linka bezpečí pro děti a mladistvé (volání je zdarma): 116 111
- Linka důvěry Dětského krizového centra (nonstop): 241 484 149
Pocit anonymity pomůže dítěti překonat stud a odborný pracovník na druhém konci aparátu jistě rád pomůže. Každé dítě by proto mělo od rodičů nebo ze školy o těchto důvěrných linkách vědět a znát jejich telefonní čísla.
Jak je možné viníky potrestat?
Co se dá v takovém to případu šikany dělat? Dvanáctiletí kluci jsou za šikanu i za týrání zvířete právně nepostižitelní. Jaké je řešení?
„Děti do 15 let sice nejsou trestněprávně odpovědní, nicméně řešení existuje,“ říká právník Miroslav Zeman. „Pokud se objeví opakovaně takové násilné chování, může odbor výchovy a péče o mládež prozkoumat rodinné poměry dítěte. A dojde-li úřad k závěru, že jednání dítěte má základ ve výchově, např. dítě je vedeno k násilí, bezcitnosti apod. nebo je dokonce samo týráno, nebo je k týrání jiných motivováno, může být odebráno z rodiny a dáno do ústavní péče. Tam se pod dohledem odborníků budou napravovat jeho negativní vlastnosti a chování.“
Ovšem je otázka zda je ústavní výchova řešením. Někdy se totiž v očích dětí může jednat spíše o trest než snahu o nápravu. Navíc dítě z ústavní výchovy může paradoxně své negativní chování ještě posílit.
Lada Mašková
Přečtěte si také |
---|