Násilí a děti II.: Zaplať, nebo…

30.9.2009 00:30   |   Děti - NÁSILÍ A DĚTI
„Tak co, máš?“ devítiletý Tomáš se ustrašeně ohlédl. Za ním stáli dva kluci ze šestky. „Nemám,“ přiznal neochotně. „Tak to máš smůlu“, vykřikl jeden z kluků a strhl mu ze zad baťoh.

Násilí a děti II.: Zaplať, nebo…

Vysypal jeho obsah, vzal si svačinu, několik pěkných propisek a z peněženky si vybral jedinou desetikorunu, co tam byla.. „ Zítra ty prachy přines, nebo bude ještě hůř a ne abys žaloval, to by sis jen přitížil…“

Tomáš byl zoufalý, ale bál se cokoliv podniknout. Kluci si ho vyhlédli před několika dny a chtěli po něm peníze - 500 korun – sežeň, kde sežeň. Jenže Tomáš krást peníze rodičům nechtěl a ani to vlastně neuměl…

Nešlo jen o výhrůžky

Druhý den byl ve škole klid, a to Tomáše povzbudilo. V mnohem lepší náladě se po vyučování vydal do parku se svým malým kamarádem – jorkšírem Davídkem. Pejsek vesele běhal a najednou zmizel ve křoví.

„Davídku!“ křičel zoufale Tomáš, „kde jsi!“ Z křoví však místo pejska vyskočili Tomášovy trýznitelé. „Tak co, máš?“ „Vyměníme prachy za tvýho Davídka“.

Tomáš si všiml, že za zády mají pytel, ve které kňučel ustrašený pejsek. Nevěděl, co má dělat a rozplakal se. Jeden z kluků vztekle bouchnul pytlem o zem „Neřvi a dojdi pro peníze!“ Ozvalo se srdcervoucí zakvílení – a pak nastalo ticho…

Další díly:

Agresivita je jako mor
Když rupnou nervy
Láska a pár facek
Právo silnějšího

Co na to psycholog?

„Tato příhoda dokumentuje už značně rozjetou šikanu,“ říká psycholožka Hedviga Pečená. Šikana se většinou rozjíždí při menších epizodách, které se postupně přitvrzují. Důležitá je přitom role oběti a trýznitele. Pro obě polohy mají dispozice určité typy dětí.

Ti, kteří šikanují, si tak většinou kompenzují vlastní bezmoc. Například vůči trestajícímu násilnickému otci, se kterým se cítí bezmocní, ale zároveň se s ním nevědomě ztotožňují. Ale možných modelů.násilníků je samozřejmě mnohem více.

Šikanu nenechat být!

Tomáš, který byl v roli oběti, je zřejmě něčím vybočující jedinec, vnímaný jako slabý.

Pro něj je důležité, aby šikanu, hned jak se objeví nenechal být. Ve škole jsou výchovní poradci, pokud má zábranu jít za učitelem, či rodiči. Jsou dnes už vypracované strategie, jak šikaně předcházet a jak ji řešit. Tím by se ochránil a k zabití psa by zřejmě vůbec nedošlo.

„Připadá mi důležité,“ říká Pečená, „aby, byť dvanáctiletí viníci, byli za takovou věc potrestáni. Jednak pro to, aby svoje již značně bezhraniční chování korigovali a jednak kvůli Tomášovi.Ten bude mít nepochybně značně traumatický zážitek, se kterým se bude muset vyrovnat. A k tomu je mimo jiné důležité, aby se cítil před násilníky ochráněn a aby viděl, že musejí nést za své jednání odpovědnost.“

Rodič = dobrý pozorovatel

Rodiče by nikdy neměli být lhostejní k sebenepatrnější změně chování, nálad svého dítěte, stejně jako k tomu, když ztrácí své věci nebo je nosí domů poničené. V případě, že zjistí nesrovnalosti a dítě mu nechce změnu nějak vysvětlit, je třeba pátrat dál. Pozeptat se ve škole, kamarádů…

Může vás zajímat

Moje dítě je otloukánek
Výchova z kloubů vymknutá
Proč nám odmalička lžou?

Svěřit se telefonu

Šikanované dítě mívá často problém se svými potížemi se někomu svěřit, protože se bojí a zároveň stydí. Má totiž za situaci pocit viny. Tady může pomoci telefon – například:

  • Linka bezpečí pro děti a mladistvé (volání je zdarma): 116 111
  • Linka důvěry Dětského krizového centra (nonstop): 241 484 149

Pocit anonymity pomůže dítěti překonat stud a odborný pracovník na druhém konci aparátu jistě rád pomůže. Každé dítě by proto mělo od rodičů nebo ze školy o těchto důvěrných linkách vědět a znát jejich telefonní čísla.

Jak je možné viníky potrestat?

Co se dá v takovém to případu šikany dělat? Dvanáctiletí kluci jsou za šikanu i za týrání zvířete právně nepostižitelní. Jaké je řešení?

„Děti do 15 let sice nejsou trestněprávně odpovědní, nicméně řešení existuje,“ říká právník Miroslav Zeman. „Pokud se objeví opakovaně takové násilné chování, může odbor výchovy a péče o mládež prozkoumat rodinné poměry dítěte. A dojde-li úřad k závěru, že jednání dítěte má základ ve výchově, např. dítě je vedeno k násilí, bezcitnosti apod. nebo je dokonce samo týráno, nebo je k týrání jiných motivováno, může být odebráno z rodiny a dáno do ústavní péče. Tam se pod dohledem odborníků budou napravovat jeho negativní vlastnosti a chování.“

Ovšem je otázka zda je ústavní výchova řešením. Někdy se totiž v očích dětí může jednat spíše o trest než snahu o nápravu. Navíc dítě z ústavní výchovy může paradoxně své negativní chování ještě posílit.

Lada Mašková

Přečtěte si také


Diskuse: Násilí a děti II.: Zaplať, nebo…

RE: Ema

9.10.2009   |   13:53   |   od: Mirka
Ano, samozrejme, je to Váš názor. Neviem, ako to funguje v iných školách. Ja sa denne pýtam syna, čo mali na obed - a viem, že im často striedajú zeleninu, ryby, cestoviny a samozrejme aj mäso.
My jedávame mäso tak dvakrát do týždňa a tiež si nemyslím, že podávanie mäsa na dennej báze je správné, hlavne to určite nie je zdravé. Ak im mäso podavajú každý deň, tak sú tam rodičia, ktorí by mali predsa navrhnúť iný jedalniček. Veď na to sú školské rady a združenia.
Deti sú, podľa mňa, agresivné aj preto, že niekedy už nevedia, čo od rozkoše. Máme tu demokraciu... tak čo.
Nikdy by som si nedovolila, a ani vo sne by ma nenapadlo niekoho šikanovať, pretože som mala voči učitelom respekt (niekedy aj strach :-) A o tom to je. Dnešné deti nielenže učitelov nerespektujú, ale smejú sa im do tváre - veď v prípade problémov príde mamka, alebo otec...
Je to, podľa môjho názoru, hlavne vo výchove. Ale je to len môj názor. Niekto môže mať samozrejme úplne iný. Ako sa vraví, 100 ľudí 100 chutí.

odpověď pro Mirku

9.10.2009   |   13:16   |   od: Ema
Mirko, ptáte se, zda svůj názor na konzumaci masa myslím vážně. Ano, myslím to vážně!
A jestli by váš manžel bez masa nepřežil, je opravdu jeho věc. Já jsem ve svém příspěvku (viz níže) psala o každodenním podávání masa dětem v mateřských školách a školních jídelnách. Nikdy dříve se tolik masa a uzenin nekonzumovalo, jako teď... a nebylo tolik agresivity u dětí.
Sama jste nyní na svých názorech na výchovu a "odvahu" konkrétně doložila, že konzumace masa způsobuje agresivitu.
Násilí plodí opět jen násilí.

RE: Ema – Jsi to, co jíš

9.10.2009   |   09:25   |   od: Mirka
To, preboha, nemyslíte vážne! Môj manžel by bez mäsa neprežil a som s ním už 9 rokov - nikdy agresivny nebol. A to isté platí o môjom synovi. Ešte podotknem, že niesme žiadný obezní ludia. Ale neviem si predstaviť, že by som v nedeľu na obed podávala šparglu... tak z toho by asi boli moji chlapci agresivný :-))) To len tak, na margo.
Deti, ktoré šikanujú iné deti, by jednoducho mali dostať po holej. S nami sa učitelia nebavili, vyprášili nás a sme tu. A presne to by si zaslúžili tie deti. Isté je to domácou výchovou a prostredím, kde sa pohybujú, aj kamarátmi.
Zatial sme takýto prípad neriešili. Syna učím jednemu, čomu ma učila aj moja mama - a nikdy ma nikto nešikanoval: Keď ťa udrie, udri ho dvakrát, keď ťa kopne, vráť mu to dvakrát. Ale je pravda, že aj na to treba odvahu.
Verím, že byť šikanovaný musí byť otrasný zážitok pre dieťa, nehovoriac, s akým pocitom a strachom chodí do školy.

Jsi to, co jíš

6.10.2009   |   11:03   |   od: Ema
Jsi to, co jíš. A čímpak jsou naše ratolesti denně ládovány ve školních jídelnách, ba již v mateřských školách? Masem!
A nadměrná konzumace masa, jak známo, vyvolává agresivitu. Kdo tuto souvislost nechce vidět a řešit, tomu není pomoci.

Šikana

5.10.2009   |   20:59   |   od: Tifinka
Pro týrané děti je moc těžké to přiznat. Náš syn všechno v sobě držel rok a vychrlil to na nás letošní první školní den! A to jsme tedy valili oči...
Hned jsme to šli probrat s paní ředitelkou a s učitelem. Vymysleli jsme, co s tím. Ještě, že byli tak vstřícní.
Teď má syn alespoň klid od fyzického násilí. Ale vysmívání a podobné trvá pořád dál.
Zobrazeno posledních 5 příspěvků, celkový počet 7 příspěvků.
poslední příspěvek: 9. 10. 2009 13:53
ČÍST VŠE / REAGOVAT


Tiskové zprávy

Vzkaz redakciMáte dotaz či připomínky?Napište vzkaz redakci