Diskuse ke článku:
Násilí a děti II.: Zaplať, nebo…

Ano, samozrejme, je to Váš názor. Neviem, ako to funguje v iných školách. Ja sa denne pýtam syna, čo mali na obed - a viem, že im často striedajú zeleninu, ryby, cestoviny a samozrejme aj mäso.
My jedávame mäso tak dvakrát do týždňa a tiež si nemyslím, že podávanie mäsa na dennej báze je správné, hlavne to určite nie je zdravé. Ak im mäso podavajú každý deň, tak sú tam rodičia, ktorí by mali predsa navrhnúť iný jedalniček. Veď na to sú školské rady a združenia.
Deti sú, podľa mňa, agresivné aj preto, že niekedy už nevedia, čo od rozkoše. Máme tu demokraciu... tak čo.
Nikdy by som si nedovolila, a ani vo sne by ma nenapadlo niekoho šikanovať, pretože som mala voči učitelom respekt (niekedy aj strach :-) A o tom to je. Dnešné deti nielenže učitelov nerespektujú, ale smejú sa im do tváre - veď v prípade problémov príde mamka, alebo otec...
Je to, podľa môjho názoru, hlavne vo výchove. Ale je to len môj názor. Niekto môže mať samozrejme úplne iný. Ako sa vraví, 100 ľudí 100 chutí.

Mirko, ptáte se, zda svůj názor na konzumaci masa myslím vážně. Ano, myslím to vážně!
A jestli by váš manžel bez masa nepřežil, je opravdu jeho věc. Já jsem ve svém příspěvku (viz níže) psala o každodenním podávání masa dětem v mateřských školách a školních jídelnách. Nikdy dříve se tolik masa a uzenin nekonzumovalo, jako teď... a nebylo tolik agresivity u dětí.
Sama jste nyní na svých názorech na výchovu a "odvahu" konkrétně doložila, že konzumace masa způsobuje agresivitu.
Násilí plodí opět jen násilí.

Odpověď na 4  |  To, preboha, nemyslíte vážne! Môj manžel by bez mäsa neprežil a som s ním už 9 rokov - nikdy agresivny nebol. A to isté platí o môjom synovi. Ešte podotknem, že niesme žiadný obezní ludia. Ale neviem si predstaviť, že by som v nedeľu na obed podávala šparglu... tak z toho by asi boli moji chlapci agresivný :-))) To len tak, na margo.
Deti, ktoré šikanujú iné deti, by jednoducho mali dostať po holej. S nami sa učitelia nebavili, vyprášili nás a sme tu. A presne to by si zaslúžili tie deti. Isté je to domácou výchovou a prostredím, kde sa pohybujú, aj kamarátmi.
Zatial sme takýto prípad neriešili. Syna učím jednemu, čomu ma učila aj moja mama - a nikdy ma nikto nešikanoval: Keď ťa udrie, udri ho dvakrát, keď ťa kopne, vráť mu to dvakrát. Ale je pravda, že aj na to treba odvahu.
Verím, že byť šikanovaný musí byť otrasný zážitok pre dieťa, nehovoriac, s akým pocitom a strachom chodí do školy.

Jsi to, co jíš. A čímpak jsou naše ratolesti denně ládovány ve školních jídelnách, ba již v mateřských školách? Masem!
A nadměrná konzumace masa, jak známo, vyvolává agresivitu. Kdo tuto souvislost nechce vidět a řešit, tomu není pomoci.

Pro týrané děti je moc těžké to přiznat. Náš syn všechno v sobě držel rok a vychrlil to na nás letošní první školní den! A to jsme tedy valili oči...
Hned jsme to šli probrat s paní ředitelkou a s učitelem. Vymysleli jsme, co s tím. Ještě, že byli tak vstřícní.
Teď má syn alespoň klid od fyzického násilí. Ale vysmívání a podobné trvá pořád dál.

Tak osobně si myslím, že tady je nejvhodnější výprask na zadní část těla a omluva dotyčnému Tomášovi a jeho rodičům. Tedy, mám na mysli osobní omluvu - žádné dopisy! Ale hádám, že psycholog by doporučil diskusi a vysvětlování, co špatného udělal.