Diskuse ke článku:
Jak zvládnout skutečné zlobidlo

Musim říct, že jsem u Vašeho příspěvku div nebrečela. Vaše paní je s prominutím příšerná ježibaba - která sice možná děti nezavírá do klece aby je později snědla, ale dělá jim skrze pomyslný sladký perníček kterým je krmí snad ještě horší věci. Dost se s Vámi bojím co z takových dětí vyroste. A úplně nejvíc nechápu, že nevěří dospělému člověkukterý vnoučka přistihl, ale raději věří tomu dítěti. Popravdě řečeno mi Vaše paní připadá strašně hloupá (a to i v případě, že by měla třeba doktorát) a asi nakonec sama ochutná plody své výchovy. Jenže to už pro děti bude pozdě. Je mi hodně líto těch dětí a taky mi je líto Vás. A popravdě řečeno, já bych v takovém prostředí zůstat nedokázala (nevím, co je mezi vámi bez dětí, ale vypadá to jako nerespekt i jinde)
Zásadní otázkou teď je, jak se k celé situaci staví rodiče těch dětí. Tam se podle mě láme chleba (i když i prarodiče umí ve výchově dětí opravdu hodně a dost trvale uškodit, zvlášť, když se sejdou dvě podobně laděné babičky), rodiče mají pořád asi největší vliv u takhle malých dětí.
A zpětně velebím obě babičky své dcery, přestože mi ve výchově kolikrát zatopily opravdu hodně. Ale co je takové poházené oblečení nebo vztekání se že není po jejím, proti tomu, co popisujete Vy. (U syna je to horší, ale už i tatínek pochopil, že pouštět dítěti do 3 let násilné scény vede k agresivitě. Bohužel až v těch 3 letech).
Zkuste promluvit s rodiči, najděte psychologa.
Držte se!

Dcera odešla od manžela s devítiletým synem (mým vnukem), který se ale vůbec nechce smířit s tím, že už se k otci nevrátí a chová se jako smyslů zbavený. Nechce se učit, matce nadává a stále vychvaluje tátu, protože dříve se nemusel učit jako nyní a stačilo to. Oba křičí a denně jsou hádky - není možné s vnukem po dobrém ani po zlém vyjít. Dcera odešla, protože ji manžel bil a psychicky týral, ale vnuk má přitom svého otce jako vzor.

Jsem šedesátiletý děda. Občas jsou u nás "odloženi" oba vnuci. A ten starší, pětiletý, je velice vynalézavý. Pominu-li nálady, že to červené v jídle nechce, kdy barva se mění s momentálním duševním rozpoložením, pak můj názor, že u večeře nemusí sledovat s otevřenou pusou seriál Kobra 11, je evidentně zcestný. Babička se čertí, proč jsem vypnul televizi. Můj názor, že pětileté děcko nemusí mezi sousty guláše zírat na hořící auta a zakrvácené mrtvolky, je brána jako zlomyslnost, že mladému pánovi odpírám nějaké potěšení.
Vynalézavost mladého pána zašla velmi daleko. Dědek "Herodes" chce abych si uklidil hračky? No, počkej dědku, já ti zatopím. A začal jsem nacházet v obýváku na koberci loužičky... Protože mám dva pejsky, padlo hned podezření na ně. Babí mně dala "kouř", vydrbala fleky kyselým zelím, já vyplatil oba psy.
Ale, světe div se, jednou byla louže na kraji sedačky, což mně zaujalo, jak to technicky malý pejsek zvládl. Další mokrý flek potom byl na patře v hostinské ložnici. Já blbec lezl s baterkou po půdě a hledal místo, kudy zatéká do pastoušky. A ejhle, pak jsem přistihl mladého pána, jak čůrá za křeslo - pindíka jen tak povystrčeného a čůral na nohu od křesla. Ale babička tomu dodnes nevěří, že by její andílek byl něčeho takového schopný.
Prostě, pomsta "dědkovi" byla sladká za jeho pošetilé požadavky na třeba úklid hraček, chování při jídle, úmyslné ničení věcí - zkrátka, takové ty dospělácké malichernosti. Kam až msta mladého pána zajde?

Prosazovat se bezohledností a pěstmi na úkor druhých a poctivých nás naučila polistopadová tzv.demokracie. V dnešní době se takoví jedinci považují za úspěšné a schopné se o sebe postarat.
Jde o pokřivené životní hodnoty, peníze na prvním místě, nenávist a prudké zhoršení mezilidských vztahů.