Když jsou rodiče z dětí zoufalí

Trochu jiné starosti pak mají rodiče 13leté Marušky, která se léčí z poruchy příjmu potravy, protože si připadá ošklivá a tlustá. I takto se může v dospívání nebo i v dospělosti projevovat nedostatek sebevědomí. Proto je tak důležité učit dítě už od narození správnému sebehodnocení a sebeúctě.

Podle psycholožky Jany Sedlákové už miminko velmi citlivě vnímá svou pozici v rodině, jak je přijímané. Samo sebe pak poznává především přes hodnocení svého okolí. Když mu rodiče budou říkat, že je nešika, vezme to za své a nešikou bude. Stejně tak, když matka dceři řekne, nezpívej, zpíváš falešně, přestane se o zpěv holčička pokoušet.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Vztah v 15 = předčasná dospělost? Školačka má vážný vztah. Je to dobře? Je správné odejít brzy od rodičů?

Mnoho zákazů a kritiky

Rodiče při výchově dělají dost často v dobré víře zásadní chyby. Dítěti neustále něco zakazují zkoušet nebo je kritizují za to, že to dělají špatně. Dětem je tak málo prokazována důvěra v jejich schopnosti a děti si toto odnášejí i do dalšího života se strachem prosadit se, protože se bojí dalšího neuznání a kritiky. Proto je, podle psycholožky, dobré v dítěti hned od útlého věku povzbuzovat jeho sebevědomí, pochválit ho za každý, byť sebemenší, úspěch. Děti se tak přestanou bát a získají chuť zkoušet nové věci.

Sebevědomý rodič = sebevědomé dítě

Budoucí pocity méněcennosti, které mohou vést třeba k přehnané agresivitě - jako tomu je u Zdeňka nebo k anorexii u Marušky - , se vytvářejí v prvních letech života. „Důležitou roli při výchově,“ říká psycholožka Jana Sedláková, „hraje i přiměřená sebedůvěra rodiče. Pokud si rodič zdravě věří, zná se a má se rád takový, jaký je, lépe se mu tento přístup ke světu i k sobě předává i vlastnímu dítěti.“ Důležitý je právě ten pocit – mít se rád takový, jaký jsem, mít dostatečnou sebeúctu.

Mám tě ráda

Rodiče by rozhodně neměli být skoupí a dávat dostatečně najevo, že své dítě mají rádi takové, jaké je. Měli by se pokusit poznat jeho přednosti a náležitě je ocenit. Stejně tak dobré je znát jeho slabé stránky, které má přece každý a je to přirozené. Stejně tak je samozřejmé, že každý má na světě své místo, každý je něčím užitečný a v něčem šikovný. Vytvořme dítěti doma zázemí a bezpečí kam se bude rádo vracet, ale zároveň ho povzbuzujme, aby navazovalo kontakty v okolním světě. Není dobré ho k sobě příliš připoutávat, protože to jeho sebevědomí jen oslabuje.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Miminka pláčou v jazyce matky Agresivita je mor, napadá i děti Ta ostuda! Syn ukradl dvě čokolády

Nechtějme nemožné

K dítěti můžeme být sice nároční, ale vždy jen do té míry, kdy je to ještě v jeho silách. Nesrovnávejme ho s vrstevníky. Neodsuzujme dítě, ale pouze konkrétní čin. Například pokud pokecá ubrus, neříkejme: „Ty jsi čunče, už jsi to zase ušpinil.“ Takto formulovaná věta generalizuje jeden malér na celého nešikovného člověka, který to udělal „zase“ – tedy je nešikovný pořád. Mnohem lepší je konstatovat, že ušpinil ubrus a je třeba ho sundat, uklidit, popřípadě flek zaprat. Udělejme to společně s dítětem. Tak nejlépe pochopí, že každý malér se dá nějak řešit a že je dobré ho řešit ihned. Možná je to pro nás časově náročnější, než kdybychom vybuchli a vše uklidili sami. Ale věřte. Stojí to za tu námahu, protože vychovat zdravě sebevědomé dítě je to nejlepší, co mu můžeme do života dát.

Lada Mašková