Zlobit je normální. Nechtějte slušňáka

23.7.2009 00:00   |   Děti - JAK DĚTI ZVLÁDNOUT
Možná si myslíte, že titulkem si děláme legraci. Vždyť, kdo by nechtěl mít doma hodného andílka, o kterém skoro ani neví? Jenže, přílišná poslušnost a pasivita mohou v sobě skrývat velké potíže. Proto tedy: Zlobit je normální a zdravé!

Zlobit je normální. Nechtějte slušňáka
Dítě odmalička zkouší, kam až může zajít. Svojí dětskou metodou pokus-omyl dráždí rodiče, kteří možná nechápou, že jde o naprosto přirozený jev.

V každém je trochu darebáka

Nelze vyžadovat od potomka, aby nezkoušel, co to dá. Ale je nutné, aby rodič jasně řekl, kde jsou hranice a dál už prostě zajít není možné.

Pokud však dítě trvale a odmalička zastrašujete tresty za sebemenší lumpárnu a vyčítáte mu, že není dostatečně hodné, může z toho být malý človíček dost vylekaný a znejistělý. A aby se dítě případnému konfliktu raději vyhnulo, tak radši "sedí jako pecka" a je poslušné podle našich představ.

Myslíte, že takto poslušné dítě je šťastné a spokojené? Moc asi ne...

Další díly – JAK DĚTI ZVLÁDNOUT:


Je správné brzy odejít od rodičů?
Výchova z kloubů vymknutá
Jak zvládnout skutečné zlobidlo
Nezlobí, vaše dítě je jen hyperaktivní

Vašeho potomka sice všichni okolo vychvalují, jak je hodný a vzorný, ale jeho to zpravidla ani nezajímá. Tak rád by šel s partou vrstevníků a třeba udělal někde pořádný "bugr".

Však počkejte, říká si možná v duchu vaše dítě, jednou na to dojde.

Možná dítě něco trápí

"To, že je ratolest příliš hodná, může mít i jiné příčiny, než je strach z velmi přísných rodičů," vysvětluje dětská psycholožka Monika Slavíková a dodává:

"Zakřiknuté dítě mívá také dost často značně nízké sebevědomí. Možná je dokonce i terčem šikany některých vrstevníků, co mají z jeho ´vzornosti´ akorát tak legraci a patřičně mu dávají najevo opovržení."

Proto by se rovněž rodiče měli zajímat o dítě, které je nápadně tiché a doma téměř neviditelné. Třeba ho něco trápí, potřebuje pomoc, má z něčeho obavy.

Příliš klidné dítě může trpět také nějakou chorobou, která se navenek neprojevuje natolik radikálně, abychom hned vyhledali lékaře. Na to bychom však neměli zapomínat!

Mezi onemocnění, která se i takto projevují, patří například anémie, neboli chudokrevnost, vyvolaná nedostatkem železa. Pokud tedy máte pocit, že se vašemu potomkovi nedostává železa, je zcela rozumné lékaře navštívit. Vhodné jsou také potraviny bohaté na tento prvek, zejména celozrnný chléb, obohacené obiloviny, boby, mandle.

Chce to povzbuzení

"Tiché" děti potřebují od rodičů povzbudit. Vymyslete jim nějaký akčnější program, rozhýbejte ho. A když dojde na nějakou lumpárnu, zasmějte se tomu všichni společně.

Dítě moc dobře chápe a ví, co má a co nemá dělat. Když se prolomí ledy a potomek si občas "zabouří", určitě to nebude zbytečně přehánět a vy o něm dále budete s klidem říkat, že je hodné, ale zdravě hodné dítě.

Následující seriál – NÁSILÍ A DĚTI:


Láska a pár facek
Právo silnějšího
Když rupnou nervy
Zaplať, nebo...
Agresivita je jako mor

Skutečně platí, že zlobit je normální. To si jednou určitě uvědomí i váš potomek. A čím později to bude, tím horší také bude jeho vzpoura.

Mládí nevybouřené se vymstí

Je takřka pravidlem, že "mládí nevybouřené" se dost důrazně projeví na chování dítěte v době dospívání a možná i v dospělosti. Někdy se pak takoví teenageři snaží dohnat, co zmeškali. A nemusí jít jen o napjaté vztahy s rodiči, průšvihy ve škole, ale mohou zajít ještě dál: třeba k výtržnostem, drogám, krádežím.

"To je poměrně častý úkaz," potvrzuje psycholožka Monika Slavíková, "že vzorňák chce být najednou největším darebákem. Imponuje mu to, láká ho být nejhorší z nejhorších – být za drsňáka. Chce se, podle okolí, zcela bezdůvodně ´pomstít´ rodičům za to, že musel být tak dlouho hodný. On totiž hodný nebyl z vlastní vůle, ale kvůli rodičům. A to buď ze strachu, nebo proto, že jim chtěl dělat radost, což už ovšem teď dělat prostě nechce."

Nechtějte mít doma vzorňáka. Dříve nebo později se vám to zvrtne. Dítě není naprogramovatelný robot, aby poslouchalo jako hodinky. Nechte mu volnost a trochu prostoru pro dětské nevinné lumpárny. Ušetříte si tak mnohé trápení v pozdějším věku.

Lada Mašková

Přečtěte si také

Diskuse: Zlobit je normální. Nechtějte slušňáka

Jak ale vymezit hranice?

13.5.2016   |   09:48   |   od: Monika
S článkem souhlasím. Ale zároveň se ptám, jak vymezit hranice? Jak má dítě pochopit, že určité zlobení mu projde a určité už nikoliv?
U nás momentálně řešíme počůrávání, neuposlechnutí když jsme u silnice a zdravení.

Úplně se v tom článku vidím

4.2.2012   |   09:56   |   od: Katka
To je dobrý článek, úplně se v něm vidím. Říkala jsem si, že když teď ve svých dvaceti letech prožívám jakousi pozdní pubertu, je to způsobeno drsnou výchovou. A zjišťuji, že to tak opravdu je.
Už nechci být hodná holka. Takže se teď moje máma docela diví :-D
Ale ať, zničila mi celý život.
Zobrazeny poslední 2 příspěvky, celkový počet 2 příspěvky.
poslední příspěvek: 13. 5. 2016 9:48
ČÍST VŠE / REAGOVAT


Tiskové zprávy

Vzkaz redakciMáte dotaz či připomínky?Napište vzkaz redakci