Život bez zvířat? Nedokážu si představit!

Všechno to začalo v sedmi letech. První knížka, kterou si už sama přečetla, se jmenovala Mít svoje vlastní zvířátko. A bylo jasno: zvířata k ní prostě patří! "Nejdříve jsem měla jednoho křečka, ale postupně jich bylo dvaadvacet! Později to pro změnu byli zase pískomilové," prozrazuje MVDr. Martina Načeradská.

Rozhodnuto – kočka pouze domácí

Jednoho dne se k domku, kde s rodiči bydlela, zatoulalo kotě. Jakoby vycítilo, že tady bude vítáno a tak dlouho u dveří kňouralo, až si ho vzala domů. Kočka byla ale přece jen zvyklá se toulat a nakonec bohužel skončila pod koly auta...

Kteří psi trpí nejvíc? Toužíte po psím kamarádovi? Zjistěte si, jaká plemena trpí nejčastěji nějakým dědičným zatížením. Vyhnete se starostem i průvanu v peněžence.

"Další kotě jsem získala při studiích na veterině. Chodila jsem jezdit na koni a ve stáji měli takového nešťastného drobečka, co moc toužil po domově. Kotě bylo černobílé, dlouhosrsté. Nevím, jestli je to náhoda nebo osud, ale i o něj jsem přišla vinou auta. A tím bylo rozhodnuto – další kočku, kterou si pořídím, už ven pouštět nebudu,“ říká MVDr. Martina Načeradská.

Modrý Archibald

Maminka tehdy pracovala ve firmě, jejíž šéf choval britské kočky. Z jednoho vrhu mu zbyl kocourek a tak jej přinesla domů. Dostal jméno Archibald, tedy vlastně Archie (je také na titulním snímku se svojí paničkou Martinou).

Chováme kočku – seriál
Mývalí kočkopes, který aportuje	Kráska se smaragdovýma očima
Chcete britku nebo siamku?	Mňoukající plyšový medvídek
Šelma ze skandinávských lesů	Kočku doma, či venku?
Mícu, anebo šlechtičnu?	Přítulní a upovídaní Marťánci
Malý levhart ve vašem pokoji	Milá číča, co vypadá jako sova

Tehdy právě ještě studovala brněnskou veterinární fakultu. K tomu prozrazuje: "Archie byl taková moje školní pomůcka. Učila jsem se na něm vyšetřovat. Jezdil se mnou i do školy. Moc dobře znal trasu Praha – Brno a zpět. Vozila jsem ho pod bundou. Přes den byl na koleji a čekal, až se vrátím."

Archibald má teď už devět let. Je hodný, ale také umí dát jasně najevo svůj nesouhlas. Protože byl dlouho sám, měla budoucí veterinární lékařka obavy, jestli si zvykne na kočičí společnost. Tahle zkouška jí vyšla!

Mourovatá Neko

Když byla v pátém ročníku, dělala praxi na veterinární klinice. A právě tam se ujala opuštěného koťátka, kterému v době nálezu bylo asi měsíc.

"Nedalo mi to. Nachystala jsem dávku mléka do lahvičky a požádala svého manžela, v té době ještě přítele, aby drobečka nakrmil. Povedlo se, koťátko se mělo čile k světu," vysvětluje MVDr. Martina Načeradská.

Pak začali hledat novou paničku. Profesorka etologie sice o koťátko projevila zájem, ale když zjistila, jak je divoké a zdemoluje, na co přijde, vrátila ho zpátky.

Co teď? "Už takhle tam se mnou byl Archie a mít ve škole dvě kočky, to opravdu nešlo. Tak jsem přesvědčila rodiče, aby to s novou kočkou vydrželi do doby, než odpromuji. Dali jsme jí jméno Neko, což v překladu z japonštiny znamená... ´kočka´. Oba s mužem Japonsko milujeme."

Hadrová panenka

Po promoci se přestěhovala k manželovi. Obě kočky tak získaly nový domov a ani se nenaplnily obavy, že by si jedna s druhou "nepadly do oka". Zvykly si nejen na nové prostředí, ale i na sebe navzájem.

Třetí kočku získala doktorka Načeradská už jako veterinářka přímo v ordinaci. Jmenuje se Atrei (na snímku vpravo), je to dlouhosrstý kocourek plemene ragdoll.

Do ordinace ho přinesla jedna mladá maminka s vysvětlením, že jej kvůli alergii svých dětí nemůže doma mít.

"Nejdříve o kocourka měla zájem moje sestra. Ale pak se rozešla s přítelem a plány padly. Volala jsem manželovi a jen tak ťukla, co by říkal, kdybychom si domů pořídili další kočku. Odpověděl, že když už máme kočky dvě, ta třetí může být také. Takže je s námi i Atrei, čistokrevný asi pětiletý ragdoll. Tomuto plemenu se přezdívá ´hadrová panenka´, protože poněkud připomíná pohozený pléd."

Zajímavosti o ragdollech Za kolébku chovu je již takřka padesát let považováno kalifornské městečko Riverside. Tam americká chovatelka Ann Baker spářila bílou angorskou kočku s kocourem plemene birma. V roce 1981 se první ragdollové dostali také do Evropy. Koťata se rodí zcela bílá (na snímku vpravo). Po dvou až pěti dnech se začnou vybarvovat a tento barevný vývoj je ukončen ve věku tří až čtyř let. Jsou to velké, masívně stavěné kočky se střední stavbou kostí a dlouhým svalnatým tělem. Kočky jsou podstatně menší než kocouři. Ragdollové nemají rádi samotu. Pokud se jim majitel nemůže plně věnovat, měl by jim pořídit kočičí společnost. Plemeno je mazlivé, nechá se hladit i bez problémů kartáčovat. Jsou to vysloveně trpělivé kočky. Pokud jde o péči o srst, zpravidla ji stačí vykartáčovat jednou až dvakrát týdně – a během výměny srsti pak častěji.

Ještě plazy...

Kočky se u Načeradských mají dobře. Majitelka o nich sice žertem hovoří, že by pořád jen a jen jedly, ale ve skutečnosti je má moc ráda. Ovšem tím své chovatelské zájmy rozhodně neuzavřela. I když ve veterinární ordinaci pracuje od rána do večera, pouze u třech koček zůstat nechce.

"Mým snem je mít agamu, ještěrku, či užovku červenou, nebo leguána," přiznává MVDr. Martina Načeradská. Vlastně obdivuje všechny plazy a až si pořídí terárium, nějaká potvůrka se do něj brzy nastěhuje. Pak už bude spokojená. Možná...

mw

Přečtěte si také
Buldok zařadil zpátečku a přejel pána Na mláďatech nešetřete, poznamená je to K zubaři musejí psi i kočky