Jak mi leguán udělal ze života peklo

Když jsem pochopila, že neoblomný dědeček nedovolí, abych synovi koupila pejska, pořídila jsem rybičky. Jenže, ty se těžko hladí po rozkošných ploutvičkách. A syn zatím, aby uspokojil svou touhu po chlupáči, byl ochoten vrhat se na ulici i k pitbulům a rotvajlerům. A tak mě jedné proklaté noci napadlo: terárium a přítulný ještěr.

Syn zajásal a přál si chameleona. Rada odborníka však zněla jasně: chameleoni jsou choulostiví na chov, často chcípají. Měla jsem si to přát, teď už to vím, ale ve svém nadšení pořídit náhradu za psa, jsem byla slepá.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Pejska vybírejte podle biorytmu a způsobu života VIDEO: Zahrada jako stvořená pro medvědí radovánky Živý dárek k narozeninám? Dobře to promyslete!

Výběr přítulného ještěra se mi dosti zúžil hned, jakmile jsem zjistila, že všichni ti roztomilí ještírci žerou cvrčky. Něco se ve mně vzbouřilo: Poslat cvrčka na jistou smrt? To ne! Každého jiného by asi trápilo, že cvrček uteče a celé dny i noci vrže za postelí, ale já myslela na férový život broučků.

Zbylo mi tedy jediné: leguán! Žere listy a zeleninu. A navíc – jak se to jevilo z diskusí na specializovaných stránkách – poslušně chodí po bytě, spočine vám na rameni při sledování televize a na procházku ho vezmete na kšírách. Koupila jsem je hned s teráriem a rozkošně malým zeleným ocáskem. Když jsme ho doma vysypali z pytlíku a on na dobrou hodinu ztuhnul v jedné pozici, opatrně jsme si ho hladili. Bylo to naposled.

Přátelské rány ocasem

Jak se trochu zabydlel, samozřejmě před rukou nastavenou k přítelství utíkal. Neměli jsme to srdce, stresovat ho. A tak leguán Spike rostl a rostl a rostl. Když jsem mu nosila jídlo, vítal mě spuštěním ohromného laloku pod tlamou.

Příručky o tomto gestu říkají: Znamená to, že vás buď poznal a přátelsky vás vítá, nebo je rozezlen a co chvíli zaútočí. Já ty potrhané ruce na internetu viděla až teď. A protože Spike své údajně přátelské vítání doprovázel mohutnými údery stále macatějšího ocasu, nedělala jsem si iluze.

Spike, nebo Kajínek?

Spike už dávno překonal metr délky. Vlastně – jakýpak Spike? Kájínek je to! Utekl už dvakrát. Zkrátka jsem večer přišla k teráriu a bylo otevřené. Jak to udělal, bůh suď.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ Čistí si váš pes zuby? Naši věrní kamarádi trpí ve vedru jako i my. Co jim pomůže? VIDEO: Podívejte, jak se příroda přišla pochlubit

Několik měsíců putoval Spike po pokoji, o který se náhle smrsknul náš životní prostor. Koltil zlatem zdobené památeční skleničky na poličkách i průsvitný starožitný porcelán.

Žral asi obrovskou kytku, protože na přinášené pochoutky nereagoval. Nosila jsem za ním vyhřívací lampu, podstrkovala mu oblíbené mandarinky. Všechno bez úspěchu. Vyhubnul tak moc, že jsem se jako odvážný lovec krokodýlů jednou vzmužila a v ručníku ho přenesla do terária. Rozsvítila vyhřívačku a měsíc ho krmila lžičkou a rozpuštěnými granulemi a glukózou. Hodiny a hodiny jsem se pokoušela, aby v sobě alespoň něco udržel.

A zatímco se celá rodina modlila, aby to chudák nepřežil a byl klid, já se chovala jako posedlý doktor Dolittle. Že se zmátoří jsem pochopila, když mě jednoho krásného dne přivítal spadlým lalokem a mohutnou ránou ocasem do terárka.

Bože, jak dlouho ještě?

Když utekl podruhé, nechal se přenést daleko dřív, takže se vylízal sám. A nedávno, přes všechna zesílená bezpečnostní opatření zmizel zase. Zrovna, když jsem mu na internetu sehnala superprostorné rohové terárium velikosti obří skříně. Naštval mě.

Až druhý den jsem šla zkontrolovat, jestli je na kytce, nebo už zlikvidoval další kousek z křehkého čínského porcelánu po babičce. Rozhlížím se, nikde nic. Jen okem zavadím o terárium a ejhle ocas! Spike se prostě vrátil tam, kam patří. Stárne a moudří. Nebo mě má svým způsobem rád.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Gorila Kijivu je velmi pyšná na své mládě Želva – ani nehlesne a přece mluví Čtyři bílí plyšáčci potěšili svět

Teď má náš leguán Spike velké terárium a kšandičky na vycházky zapomenuté na dně skříně. A tak si říkám, že posledních pět let s ním bylo lecjakých, ale rozhodně ne nudných. Jen nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Leguáni se prý dožívají patnácti až dvaceti let. Tak, na zdraví, Spike!

ron