Diskuse ke článku:
Pejskova pošta: A určitě mi napište!

Můžu Ti poradit, jak donutit paničku, aby s tebou šla na procházku, i když se jí nechce.
Tak nejdříve se na ni pěkně zadívej a hoď hlavou ke dveřím.
Když nereaguje, tak jí plácni tlapkou na nohy a zase kývej hlavou ke dveřím.
No a nejlepší je, když jí doneseš pantofle, ve kterých chodí ven až k nohám. Zaručuji, že tomu už opravdu neodolá!!!

Ahoj westíku, pozorně jsme si přečetl, jak tě kousají svilušky. Mě ty bestie taky kousají. Moje panička zkouší na to všechno možný. Dokonce si vzala i hodinářskou lupu a chěla ty oranžové upíry odstranit pinzetou jednoho po druhým. No hrozně dlouho jí to trvá a já nemám takovou trpělivost. Nakonec vzala tea tree a tyčinkou namazala pokousaná místa. Myslím, že je to o něco lepší, ale pak vyběhnu na zahrádku a ty hovada se na mě zase usadí. Jo, nemáme to jednoduchý. Zdraví tě Tobíček (bišonek)

Ahoj,jmenuji se Andy a jsem momentálně v Česku na prázdninách.29.02.2012 mě bude 12 let a moje dvorní kadeřnice říká,že jsem jeden z nejhezčích westíků,kteří jsou jejími zákazníky.Narodil jsem se v U¨stí nad Labem,ale potom si mě moji rodiče odvezli do Basileje,kde žiji už jen se svou Mirkou,protože nám Vladimír umřel,když mě byli 2 roky.Také tam mám dva "bratry",ty už s námi nebydlí:Toho staršího moc nemusím,říká o mě že jsem darmožrout a vůbec mě nechce hlídat.Ale ten mladší Benny má dvojčata a ty já mám moc rád.Mirka je 2x týdně hlídá u nich na vsi a tak je ráno doprovodíme do školy a to si vykračuji jako pyšný pes.
Teď mě ale odjela na dlouhou dovolenou,do psího hotelu nechci,ve Švýcarsku mě také nikdo nechce hlídat tak jsem musel k příbuzným do Čech.A to já jsem moc šťastný.Vůbec nejsem sám,pořád je někdo doma a chovají se ke mě jako k celebritě.Tady jsem Andulka,klučíček ale také Anča,to když terorizuji a vynucuji si řvaním pozornost a chci každých 5 minut na zahradu.Mám tu babičku,která mě i podstrojuje přes zákaz Mirky ,ale vždy to přežije a já také.Pak tu mám tetu,ta se mi věnuje nejvíc,chodí se mnou číst ranní i večerní zprávy na ulici a také mě seznámila s novými kamarády.Ale nejvíc se těším,když přijde domů strejda (je bratrem mojí Mirky),tak už mě nikdo nezajímá ,zalezu k němu do pracovny a spím u něho.Jen nesmím v noci řádit,to mi vyhrožuje garáží,ale ještě mě tam ale nikdy nevystěhoval.Budu tu až do Velikonoc,tak se ještě ozvu.Pac a Pusu Andy.

..ahoj, pejsku.. existuje japonský film "Goro, bílý pes".. moc hezký film..

Ahoj Doyllíku. Jmenuji se Matteus, ale doma mi říkají Maťánku, Matýsku, chlupáčku, mišutko! Pochopíš to? Ale jsou to moji páníčci, hlavně moje panička.
Když jsem byl malý prcek, vypadal jsem na chlup i na ucho úplně stejně jako ty o) Alespoň tedy podle mojí paničky.
Taky jsem se tehdy učil chápat velký člověčí svět, objevoval jsem úžasné psí záležitosti a psí kamarádky, tisíce informací na chodníku, dobrůtky od mých páníčků, ale i velké psí nekamarády, kteří mi chtěli ublížit.
Opravdu mám skvělý psí život. Spinkám si v peřinkách se svými páníčky, všichni mě milují, stále mě pusinkuji a hladí a nikdo na mě nekřičí. Představ si, paničce jsem rozkousal úplně nové botičky - znáš to, nějak mi zavoněly, zachutnaly a pak už to nezastavíš... a ustál jsem to v pohodě, jen s menším pokáráním. Tak jsem si řekl, že už to dělat nebudu.
Nebo jednou, když jsem se docela nudil, tak jsem v koupelně vlezl do vany. To ti byla psina o) Ale jen do chvíle, než jsem chtěl zase vylézt ven. Pěkně dlouho jsem se o to pokoušel, až jsem nakonec zjistil, že to je marné. Tak jsem si k sobě stáhl alespoň ručník, hezky si na něm ustlal a čekal, až se někdo vrátí domů, aby mě vysvobodil. Jé, to bylo radosti!
A když začneš válku s toaletním papírem... to ti je psina! Papír byl úplně všude a všichni se tomu jen smáli.
Teď mám 12 let. Byl jsem nemocný, operovali mě, ale starají se o mě jako o miminko. My, Westíci, se nevzdáváme!
Měj stejně krásný život jako mám já a ať tě všichni i stejně tak milují! Prý jsem pro páníčky na světě vším!
Zdraví tě Maťánek

Naše ahojky... Clód

Ahoj, všechny krásné holky! Jsem děsně krásný westík s nějakými papíry a už bych chtěl taky chodit s holkou. Nevím, jak se seznámit, proto píšu sem - teda, nutím paničku!
Já totiž včera vylezl za okno ve druhém patře... samo, že kvůli jedné roštěnce, co hára. No, a nemohl jsem zaboha slézt zase dolů na zem. Tak si pro mě skoro přijeli hasiči! Jsem jako Chuck Norris!
Ještě, že domů dorazil páníček, aby mě zachránil. Jinak bych prý umrzl - to teda přinejmenším, měl jsem sopel až na vestu. Anebo bych spadnul, a to by mě panička nejdřív zabila a pak teprve ovázala!
Takže se ptám, jestli by některá z vás slečen nechtěla mít poměr s mladým, šťavnatým a odvážným krasavcem z Ostravy. A jestli třeba ne vy, tak nějaká kamarádka. Já totiž toužím po lásce!
Všechny vás tady líbám a klidně mi pište! Váš Áron Thores Fernando

Ráda bych vám odpověděla na dotaz ke krmným dávkám u westíků. Já mám psí slečnu a do jednoho roku jsem naší westičce dávala tak třikrát denně. Byla a je to pěkný otesánek, ale začala dost tloustnout, a to jsem nechtěla.
Co se týká období, kdy se vašemu pejskovi mění zuby, myslím, že i když těch zubů teď moc nemá, granule by baštit měl. Pomáhá to na prořezání nových zubů a přece jen ty granule jsou výživnější.
Naší slečně jsem dávala tak dvakrát denně granule s masikem a pak jogurty nebo kefír. Většinou jsem jí koupila bílý jogurt. Po mléku měla průjem, ale po jogurtu ne. Také samozřejmě dostávala sýry a spoustu mňamek.
Ale pozor na váhu! Westíci jsou na nádvahu velmi chytlaví.
Je to už moje druhá westička a obě měly s váhou problémy. Takže jsem musela dávat střídmě, hodně pohybu a i redukční granulky.
A když to pejsek baštit nebude, tak ho klidně nechte trucovat den a on ho hlad naučí. Jen panička musí být silná a nekoukat moc na ta nešťastná očička :-)

Doylle, chlape, ahoj! Zdravíme tebe i tvou paničku! Chci ti říct, že já rostu jako blázen. Už mám skoro šest kilo a zítra mi bude pět měsíců. Fem bovec jako ty a nemám fuby - afi mi vypadly. Je to super, papám famé měkké mňamky a nemusím ty tvrdé granule. Jupíííííííííííííí!
Zajímalo by mě, jestli taky pořád papáš třikrát denně, nebo už ne? Nevím, ale já mám furt hlad a panička mi říká, že vypadám jako Godzilla. Pch, ona neví, co ve mně ještě je?
Jo, kámo, i já jsem už byl u paní, která mi škubala vlásky. Že prý je kadeřnice... tssss! Tak jsem ji chtěl hustě hryznout, ale nešlo to - byla na mě moooc hodná a sežral jsem jí celý pytlík piškotů. Řeknu ti, jsem teď fešák jako Brad Pitt! Letí po mě baby jako šílené.
PS: Tu plínku (co jsem ti, nufíčku, tady psal zkraje července), tak tu už nekoušu. Dostal jsem děsně na prdelku a koupili mi záchod. Ach jo!
Tak zatím pac a pusu. Tvůj Áron Thores Fernando

Jak si tak čtu, Doyllíku, tvůj blog, říkám si, že jsi taky pěkný otesánek. Já jsem westíkova holčička Mařenka a s paničkou se furt peru o každou dobrůtku, co kde najdu.
Když jsem byla malinká, na procházce jsem ze všeho nejdřív mířila mezi popelnice. Lidi mi tam pokaždé nechali nějakou dobrůtku. Panička mohla hulákat jak chtěla... ale proč ji poslouchat, když jídlo je přednější?
Teď už jsou mi 4 roky, ovšem dobroty hledám pořád. Jenže panička si na mě koupila takovou krabičku, dala mi ji na krk a když zlobím nebo mě volá, krabička začne pískat. Jestliže neposlechnu, krabička mě ještě navíc štípe. Je to moc nepříjemné. Tak toho radši nechám - jdu k paničce, dostanu pochvalu i dobrůtku.
A jsem šikovná, protože panička mi dobrůtku vždycky hází a já ji chytnu ještě ve vzduchu! Ale moje psí kámoška Berta si takovou dobrůtku klidně nechá spadnout na nos a na zem, takže já ji občas stačím ještě ukrást také Bertě :-).
Prostě jídlo, to je moje největší záliba. Ale neboj, panička na mě dává pozor, aby ze mě nebyla koule. Jsem krásná, zdravá a pořádná rošťanda.
Zdraví Mánička, Bertička a kámoška kočička Míca!

Ahoj lorde Doylle! Jseš pěkný lotr! To já takhle nevyváděl ani nevyvádím. Hraju si, blbinkuju, lumpačím... Ale páníčkům jsem nechtěně fouknul jen jednou, když mi přes park zavoněla jedna psí slečna. Jinak si té své lidské smečky hledím. Zvlášť hlídám, aby se nemazlili beze mě, nebo aby víc než mě nemazlili toho našeho puberťáka, co mají.
A tu holku, co jsem psal před čtrnácti dny, tak tu už nehledám, hledají mi ji páníčci. Není to proto, že bych se nudil (jsem celé léto s babičkou na chalupě a moje smečka za mnou dojíždí), ale proto, že jsem báječný a že by se po mně měla narodit celá další generace bílých geniálních pejsků jako já. A nemám se ani bát, že mě za ně vymění - získají je jiné lidské smečky. Mě by ta moje smečka prý za nic na světě nevyměnila.
Tuhle paničku naštval ten náš puboš - je to s ním někdy fakt hrozné! - a tak jsem jí dal hubičku. A víš co mi řekla: "Ty jsi stejně moje největší radůstka na světě, viď, Denoušku? Jsi moje kočička chlupatá..."
Tak ahoj a přeju ti stejně skvělou smečku. Denísek

Ahoj lorde Doylle! Já se jmenuju Dennis Baby of Dorian a jsou mi čtyři roky. Nejsem sice ze stejné chovatelské stanice jako jseš ty, ale tvoji první paničku dobře znám. Co šest týdnů k ní jezdím na trimování, abych byl krasavec. A to si piš, že jsem!
Bydlím se svou smečkou na Hradčanech a v okruhu mnoha kilometrů není westičího krasavce nade mě. Ne že bych se vytahoval, ale jsem prostě takový - alespoň mi to panička, páníček i ten náš lotr puberťák stále opakují.
A jinak jsem vzorňák. Doma nic neničím, venku lumpačím, miluju děti. Umím taky dávat krásné pusinky, ale jen když chci.
Říkají, že už bych měl být taťkou. Nevíte náhodou o pěkné westičí holce na vdávání?

Ahoj. Mně je už dva a půl roku. Jsem rozmazlený, ale poslouchám.
Nejraději mám procházky se svým páníčkem nebo paničkou. Naopak nesnáším stříhání - to se potom schovávám, kde to jen jde.
Moje panička se pořád se mnou mazlí, až jsem někdy úplně umazlený. A spinkám nejraději v postýlce.
Teď hledám nějakou westičku, abychom spolu mohli mít wesťátka.

Milý Dojlíčku! Já se jmenuji Maxík, jsem střední pudl, je mi 14 let. Před rokem jsem oslepl a od té doby má moje Kačenka spousty starostí.
Naštěstí Kačenka během mého života zažila hodně zkušeností i s jinými pejsky, a tak si ví rady. Dokonce mi pořídila vodícího kamaráda. Škoda jen, že nemůže bydlet s námi. Je moc obrovský a jeho páníček by byl bez něho moc a moc smutný.
A teď k té nenáviděné kleci. Musíš říct svým páníčkům, že jsi velmi temperamentní a svéhlavé pleménko a ohrádka nic nevyřeší. Budeš akorát frustrovaný a tvá komplikovaná povaha se ještě víc pokazí.
Nejlepší by bylo zkusit cvičák. I malinkatí pejsci občas potřebují poradit. A nebylo by ani od věci, kdyby si tví páníčkové přečetli od Zdeny Frýbové Malinkatého kreténa. Je to velmi vtipná kniha.
Já zamlada býval tak energický, že mi kamarádi Kačenky říkávali "energit" a podobně. Nicméně, nikdy jsem do klece nemusel, i když bych si to kolikrát zasloužil.
Kačenka mi věnovala veškerý volný čas a tak, i když už nic nevidím a jsem občas ještě divoch, je mi fajn. A tobě bych to taky moc přál.
Zdravím všechny kamarády! Maxík:-)

Ahoj všem, my máme westičku Nelly. Je úžasná a přítel říká, že je to nejrozmazlenější pes ve střední Evropě.
Bohužel, od jejího narození se potýkáme s atopickým ekzémem a nyní se přidaly problémy s játry. Nellince ale její problémy na energičnosti vůbec neubraly. Je to hrozný mazlík a spí samozřejmě v postýlce s paničkou. Přece lady jako ona nebude spát v pelíšku na zemi.
Je to nejúžasnější stvoření na světě a jsem za ni šťastná.
Jako malá také jedla hovínka, dokonce i ta svoje. Tak jsme jí dali syrečky a byl pokoj.
Jinak se Nellince nelíbí, když někdo chodí za oknem. To pak štěká jako blázen a není k utišení. A hrozně se bojí bouřek a petard.
Ovšem jinak je to ten nejhodnější pejsek na světě.

Westíčci jsou prostě nej!! Jsou nejkrásnější a jsou i strašně chytří, ale jinak zlatí. Nejsou tak zabejčení jako Jack Russel teriéři. Mají sice svou hlavu, avšak naprosto úžasnou.
My už máme druhého westíka i se stejným jménem. Ani jsme si neuměli představit jinou rasu, než našeho westíka Cezárka.
Takže, teď máme pro změnu zase Cezárka a zase westíka. Je úplně jiný a zase naprosto jedinečný, senzační a hodný miláček.

Ahoj Dojlíku! Vím, že se nehodí, aby holka psala první, ale jsi velice šaramantni kluk, a tak nemohu jinak.
Nejprve se představím: Jsem westí holčička Madlenka, je mi 1,5 roku a žiji se svou smečkou v Praze.
Moc ráda jezdím na venkov, kde se tak úžasně noruje - nejlépe v záhonech nebo v písku. U páníčka mi to pokaždé projde. Ale panička pro to nemá pochopení. Ovšem i s ní to zvládám, a tak to vždy nějak dopadne v můj prospěch.
Těším se na dalěší novinky ve tvém blogu! Panička mi to zase přečte.
Pěkný den! Madlenka

Nufíčku Doylle, ahoj! Zdravíme tebe i tvou paničku! Jmenuju se Áronek, zítra mi budou tři měsíce a jsem úplně stejný jako ty. Nejlepší ňamka je kabel k netu, ten zelený - ten brzo překousnu.
A taky mi moc chutná moje počůraná plínka. Jo, kámo, to zkus! Začneš hryzat a trhat... a kolem jsou hned oblaka buničiny... super! Sice jsem dostal už dvakrát vynadáno, ale co! Já to udělám zase. Mě to vážně baví!
Tak zatím pa, kámo. A dej vědět, jak jsi si s plínkou poradil.
Áron Thores Fernando (tak mi říkají doma ze srandy, že jsem prý hrabě s papíry).

Doylle, kamaráde, zdravíme tě na světě! Jsme tu s tebou. Já, dvouletý westík Fido, spolu s černou anglickou kokršpanělkou Odyseou z Vejminku, která je už šest let v naší rodině nejrozumnější.
O sobě musím říct, že jako westíkovi se mi podaří zůstat někdy opravdu čistě bílý a že jsem k mojí člověčí mamce přišel až v devíti měsících. Tehdy si mě odvezla od ošklivých lidí, co se o mě špatně starali.
Už jsem ale zdravý, krásný, rozmazlený pejsek (válím se v posteli) i pěkně sebevědomý (dělám si, co chci). Všem naháním strach (štěkám jako pominutý) a jsem šťastný, když to ostatním leze krkem. Haf!!!
Spolu s Ody doma jíme jen samé dobrůtky. Co nechceme, vyplivneme na podlahu - tedy, hlavně já. To pak dostanu vylískáno.
A na ulici se otíráme jen do samých voňavoučkých věcí. Občas se nám taky podaří něco sblajznout, když se panička nedívá.
Jinak mě ale všichni furt ještě vychovávají a říkají mi, že jsem rajstajbl a přetrhdílo. Ale hlavně mě mají rádi! Pořád mě hladí, chovají a drbou na stehýnkách. Říkají, že jsem jejich poděs. Hahááá!
Na hraní mám spoustu hraček. Většinou se je snažím všechny nacpat do tlamy, abych jich tam měl co nejvíc... je se mnou sranda.
Nejnovější zážitek mám teď z víkendu, kde jsem ohromil. Byli jsme s Ody na výletě v kempu a všichni mi tam říkali, že jsem hrozně krásný pejsek. Nechal jsem se i krátce a hlavně nenápadně podrbat (Ody totiž nemá ráda, když na nás někdo cizí sahá).
Prostě, do nové rodiny už přes rok patřím, jsem jejich a oni se mě nikdy nezbaví.
Doylle, kamaráde, užívej si života, pořádně zlob a trhej hračky! Haf!!!