Říkejte mi lorde Doylle

Jmenuji se Doyll a jsem West Highland White Terrier. Zkrátka: vesthajlendský bílý teriér. Po rodičích šlechtic, ale místo toho, aby mě páníčkové uctivě oslovovali lorde Doylle, klidně na mně volají Dojlíku a jejich mrňous dokonce Dudlíku!

Na svět jsem se moc nedral, takže mě už ani nikdo nečekal. Moje maminka Stephany, které se důvěrně říká Štěpánka, porodila ve středu 11. března moji sestřičku.

Pak nastal klid – musel jsem přece trochu napínat. Všichni si už mysleli, že pro tentokrát to tedy, bohužel, bude jen jedno štěně.

A to jsem je převezl! Hned ráno jsem se vyklubal já – skoro kilová bílá kulička.

Po takové zprávě se okamžitě zaradovala celá jedna rodina v daleké Praze. Chtěli vesthajlendského bílého teriéra a čekali si na kluka, protože jim nedávno jeden takový, dědeček Pat, odešel do westíkovského nebe.

Za Patíka, co je v nebi

Přijeli se na mě podívat už po měsíci a rovnou snad všechno příbuzenstvo. Domeček v Hlásné Třebáni byl najednou k prasknutí plný lidí. To jsem si užil! Dokonce jsem se pokoušel k nim rozběhnout, ale nožky mně tehdy zradily. Tak jsem se raději jen překuloval.

A v pátek 15. května si mně do Prahy odvezli napořád. To bylo přesně čtyřiadvacet hodin po tom, co z domova odjela i má sestřička.

Ovšem v mojí nové člověčí rodině byli všichni celí tumpachoví, že mají lorda a možná i budoucího šampiona. Asi se jim doneslo, co už vím dávno – že totiž maminka Stephany Happy Naux a můj tatínek Lawrence Happy Naux jsou oba šampioni světové krásy. Ač mladí, tak z výstav si už domů stačili přivézt několik strašně ceněných titulů CACIB a CAC. A dědeček tatínka Lawrence? No, to je přece nejlepší plemeník v Anglii a vůbec Top Westie roku 1991!

Dudlík chystá loužičku

Jak už jsem vám říkal na začátku – místo toho, aby mně páníčkové s úctou oslovovali lorde Doylle, tak na mně volají Dojlíku a jejich mrňous vnouček mi dokonce říká Dudlíku! No, hrůza!

Ale já jsem hlavně šlechtic, tak se chovám důstojně. Elegantně jim to vždycky připomenu. Čůrám a kakám na plínce v předsíni a sám spím dole ve vestavěné skříni. Jsou z toho paf! Vím, co se na westíka sluší, sám jsem si tenhle svůj byteček vybral. To jsem ani nevěděl, že přesně tam měl pelíšek i můj slavný a milovaný předchůdce Patík.

PEJSKŮV BLOG další díly: Jsem Skot a trpím Byl jsem ztracený! Jsem vegetarián! Ňamka z nočníku

Jinak ale musím přiznat, že se mi po mamince z Hlásné Třebáně pořád ještě stýská. Jsem ale chlap, tak nebrečím! Navíc v Praze se o mně všichni moc hezky starají a já chci, aby ze mně měli radost. Tak vždycky číhám, kdy mi dají misku těch kulatých granulí, abych je mohl rychle vyluxovat. Co kdyby mi někdo chtěl pár kuliček sebrat, že?

A na opravdové lumpárny se teprve chystám. To budete koukat! První je naplánovaná loužička v obýváku, na koberci...

Jak na to? Sledujte můj blog o životě štěněte! A pište mi do Pejskovy pošty.

mw