Diskuse ke článku:
Pejskova pošta: A určitě mi napište!

Doylíku, chci ti vyřídit pozdravy od mých dvou kluků - od Edíska a od Jeviho! Naši westíci jsou už dospělejší, ale rádi si čtou tvůj blog. Kdybys náhodou potřeboval radu od starších kamarádů, ozvi se :-)

Dojlíku, k tvým voňavým objevům připomínám, že ještě asi nevíš, jak dobré a chutné jsou kočičince z hovníku, když se panička nedívá...
Já jsem akita Alba, chutě mám různé, ale hlavně se považuji za gurmánku! Ostatně, se všelijakými lahůdkami mám již desetiletou praxi.
Mezi mé nejlahůdkovější triumfy patří pozvracená promenáda u moře v Barceloně o rozloze 10 metrů čtverečních. To byl smrádek, tedy vůně!
Tvoje panička by tě, Dojlíku, měla vzít k moři a hlavně do přístavů - tam se toho dá najít a taky je v čem se vyválet! Jsi pěkný bílý jako já. A to je ten správný podklad pro něco zvlášť barevného a voňavého.
Přeji ti hodně úspěchů! Na lidi se vykašli, oni tomu nerozumí. Ty nejlepší kousky nejdříve vyhodí a na nás, pejsky, pak volají "fuj"!
Moc pozdravů posílá Alba

Dojlíčku, taky si určitě dávej pozor na policii, teda na městskou policii - ještě to ti radím jako sibiřský husky Connie!
Je to důležité, abys pak nebyl tak profláklý jako já. Hlavně po tom, co jsem se zaběhla a dali mě do policejního kotce, který se dá otevřít jen zvenku. Ale já si ho otevřela sama! A tohle se pořád se mnou táhne...
Teď už mě znají úplně všichni a nemůžu beztrestně něco vyvést:-(
Tak ahoj:-)

Ahoj Dojlíčku. Já jsem sibiřský husky Connie a je mi šest let. Jsem hodně divoká od malička. Nejen, že jsem papala hovínka a doma trhala všechno, co mi přišlo pod ruku, když jsem tam byla sama. Ale taky při venčení to se mnou páníčkové neměli lehké. Když se můžu prohnat za nějakým zajíčkem nebo jiným zvířátkem, je to prostě žůžo. Jenže já zvířátka ráda i zakousnu.
Když páníčkové zapomenou zamknout branku (jinak si ji otevřu), zahrada je mi tak malá, že rychle uteču. A každý můj výlet páníčky něco stojí - buď platí za králíky a slepice, které v okolí zakousnu, nebo se mnou musí k panu doktorovi.
Z jednoho výletu jsem přišla s trnem zapíchlým v oku a z dalšího zase s natrženým tříslem, nebo s polámanou pánví, když mě porazilo auto. Jestliže jsem venku, tak totiž nevnímám.
No, ale páníčkové na mě vyzráli - koupili mi elektrický obojek. Najednou jsem zjistila, že mi dává ránu zajíček, králíček, slepička i koroptvička a že když se nebudu toulat a budu se držet páníčkům u nohy, tak se mi nic nestane.
Teď mi ale přivedli do mého teritoria kotě! Třikrát jsem ho zkoušela zakousnout – dostala jsem na prdelku a elektrickou ránu. Ke koťátku se už nemůžu přiblížit. Je to teror! Bojím se, že mi znovu dá ránu...:-(
Takže, Dojlíčku, nezoufej! Tvoje problémy nejsou zase tak veliké. Nepřijdeš u nich k úrazu, za rok pominou a v hovínku se maximálně vyválíš.
A budeš pak už nejhodnější pejsek na světě:-)

... to jsem ti, Ďolíčku, zapoměl říct, že když jsem byl velký jako ty, štípla mě vosa. Já tehdy asi omdlel, jak jsem se lekl a navíc to pěkně bolelo. Panička se taky hrozně lekla a myslela, že už je snad po mně.
Bylo to na procházce u řeky. Já se trošku koupal a pak se chtěl otřít do travičky. Tam číhala ta potvora a dala mi pigáro!
Naštěstí to dobře dopadlo. Jsem statečný kluk a paničku jsem spolehlivě odvedl domů. Byla z toho vyjevená víc, než já.
Ďolíčku, musím tě ale taky pochválit, jaký jsi fešáček a šikulka. Určitě děláš svým páníčkům radost!
Jo, a ještě jedno ti chci napsat: já místo obojku nosím kšírky. Obojek mně tlačil na krček, a to jsem neměl rád.
Tak pa!!! Adárek

Ahoj Ďolíčku, jsem taky westík a jmenuju se Adar. Říkají mi Adárku, i když už jsem trochu větší.
Pořád rád lumpačím, honím páníčky po bytě a štěkám na ně, jen co se začnou zpomalovat. Taky se hrozně rád mazlím - vždycky ráno je nejlepší, naši jsou ještě takoví měkcí. To se mi líbí.
S tou kuřecí kostičkou ti řeknu, že jsi měl štěstí, když ti ji panička sebrala. Mému kamarádovi Šmudlovi totiž taková kuřecí kost propíchla bříško! A aby mu to nebylo málo, ještě mu to bříško rozřízl zvířecí pan doktor! Šmudla si pak se mnou nemohl dlouho hrát.
Tak po roce a půl ti přestanou chutnat hovínka všeho druhu. Pak do nich ani nečuchneš. Ale objevíš něco mnohem voňavějšího - jsou to holky, a ty voní na sto honů. Ovšem moji páníčkové mě k nim nechtějí pouštět. Panička, ta vůbec ne.
Z hraček mám nejraději míčky gumové a tenisáky i gumové pískací kostičky. A na mordování, když mě někdo naštve, na to mám velkého hrocha z velkého krámu - naši mu říkají Ikea, to je asi krámek se psími hračkami.
Na jídlo mi dávají speciální granulky. Jako úplně malinkému štěňátku mi totiž umřela mamka a člověčí mamka nás s brášky a sestřičkami zachránila. Dávala nám pěkně papat, ale mě zlobilo bolení bříška, pořád jsem poblinkával a tak. Pan doktor našim pro mě doporučil speciální granulky. Já ale stejně nejsem velký jedlík, mám to prý po mamce.
Co se ještě hraček týká, tak když se někdo začne divit, jak moc mám hraček a že jsem úplně jako malé dítě anebo jako rozmazlený pes, panička se mě vždycky zastane. Řekne, že takhle je to pořeba, protože jinak bych okusoval nábytek. Ale to jsem teda nikdy nedělal...
Do žádné ohrádky mě nestrkají. Ani nevím, co to vlastně je. Ale zato mi nechtějí vůbec dovolit jejich velkou bednu, ve které někdy běhají koníci, kočky a jiní pejskové. Nechtějí mě do té bedny za zvířátky pustit!
Jo, a ještě taky nemám vůbec, ale vůbec rád česání a stříhání. A když přijde na trimování, to úplně nesnáším! Hned mažu pod postel a odmítám vylézt. Ale naši mě pokaždé na něco nalákaji - třeba na piškůtky, ty mám obzvlášť rád (nejvíc piškůtků mi vždycky dopřeje babička).
Ďolíčku, ničeho se neboj! Hlavně, že jsou na tebe tvoji lidi hodní.
Zatím pa!!! Adárek

Ďolíku, chci ti napsat, že bydlím na vesnici a pořídili jsme si také takového bílého fešáka. Jmenuje se Žeky. Asi nemá tak vznešený původ jako ty, ale dělá úplně stejné blbosti.
Ovšem zrovna včera narazil. Chtěl si odtáhnout pelíšek našeho kocoura Ferdy. Ale Ferda je ještě pořád o trochu větší, takže Žekymu jednu plácnul a bylo po loupeži.
Žeky teď dělá, že se ho bojí. Já ovšem dobře vím, že je naštvaný a jednou se mu určitě pomstí.

Odpověď na 1  |  Díky za radu! Já v podstatě nic jiného ani nedělám, než že poulím smutné oči.
Ale páníčkové jsou mazaní. Tváří se, že nic, že jsem vzduch!