První výlet – autem na Moravu

Já vám teď povím, co se mně přihodilo a vy mi zase určitě napište. Doufám, že těch kamarádů budu mít ještě víc. Díky za ně! Už se moc těším, jak si v jejich psaních znovu pěkně počtu!

Hned na začátku nového vyprávění musím prozradit, že jsem asi už patřičně velký, protože mně páníčkové vzali na opravdový výlet! Usadili mně na místo spolujezdce, ne na sedadlo, ale dopředu, kde mají lidé nohy. Prý tak jezdil můj předchůdce Patík a moc se mu to líbilo.

PEJSKŮV BLOG další díly: Jsem Skot a trpím Byl jsem ztracený! Jsem vegetarián! Ňamka z nočníku

Zpočátku jsem remcal, vrtěl se, dokonce jsem i počůral dečku, kterou mi tam dali. Byl jsem nervózní, po Praze se jezdí špatně. Ale jakmile jsme byli na dálnici a auťák si to valil rovnoměrnou rychlostí, to vám byla pohodička. Hned jsem zaujal polohu spícího lovce a chrupal.

A kamarádi, kde máte v autě svoje místo vy?

Nevyvolený, ale milovaný

Bylo nádherné odpoledne a my přijeli na Kraví horu, moc krásné středisko na Moravě, kde je všem vstup dovolen. Ale protože se tam právě konala oslava nějaké firmy, zůstal jsem před cedulí, protože já jsem nebyl ta uzavřená společnost. Co teď, mohu dál?

Všichni byli na mně moc hodni, hladili mně a chtěli se kamarádit. Dokonce Barunka si mně vyprosila od mých páníčků a chvíli jsme si hráli. Bylo to prima. I když už jsem slyšel, že nemám být až tak důvěřivý a nevrtět ocáskem na každého. Prý ne všichni jsou hodní. Jak vypadá nehodní kamarád to zatím nevím, znám jen ty dobré.

Zvířátka jsou nežádoucí?

Protože Luhačovice jsou lázně, zvířátka tam nesmějí. To jsem zjistil, když si moji páníčkové objednali nocleh v hotelu Palace a netušili, že v lázních zvířata nesmí být ubytovaná v hotelu. Prý se tady léčí astma a my bychom nemoc zhoršovali. Byl jsem utahaný jako kotě, ležel jsem v tašce a měl jsem obavu, aby mně nenechali na noc nakonec v autě.

Ale kdepak, panička se rozčilila a sdělila recepční, že pejsek, to jako já, je s rodokmenem, za který by se nemusela stydět ani anglická královna. A páníček řekl, že jsme přece v Evropě a tady diskriminace zvířat neexistuje. Takže hotel přišel o kšeft a my jsme zajeli do penzionu Stella, kde kdysi bydlel i Patík. Tam nás uvítali královsky. Dostal jsem svůj pokoj, dečku i misku s vodou, a to všechno za 60 Kč! I na snídani jsem mohl se svými lidmi. Stella už asi patří do Evropy.

Kamarádi, taky jste se už setkali s lidmi, co nemají rádi zvířátka? Určitě mi napište – popovídáme si o nich v mojí poště.

Můj kamarád hovawart Altar

Kromě vás, moji kamarádi z blogu, mám dalšího nového přítele. Jmenuje se Altar Lumakuto, je to hovawart. Jsou mu tři roky a moc si chtěl se mnou hrát. Já také, ale když mi poprvé podával packu, úplně jsem se zapotácel. Jeho pán mu domluvil, že jsem ještě štěně a mám jen tři kila. On váží pětačtyřicet!

Pak už to bylo lepší, ale stejně jsem měl před ním respekt. Dokonce jsme šli spolu na procházku, moje panička tvrdila, že jsou to dva kilometry do kopce a že to nemohu zvládnout a vzala mně chvilku na ruce. Ale copak se mohu nechat nosit, když Altar běhá?

Funěl jsem pořádně a tak mně Altar dovedl k potoku napít se. On tam stál u břehu, ale já zapadl až po bříško do bahna a pak mně museli vytahovat a čistit. Nevadilo mi to, byla to legrace. Jen panička se zlobila, že mohu nastydnout a balila mě do ručníku.

A co vy, máte taky velké kamarády, nebo dáváte přednost přátelům své velikosti? Čekám na vaše psaní, pište je sem.

mw

Přečtěte si také
Byl jsem ztracený! Bez zubů a bez chuti   Vegetariána jsem jen hrál