Ostuda celé rodiny! Syn ukradl v obchodě dvě čokolády

Je pochopitelné, že první, co člověk v takové situaci cítí, je vztek a také strach. Strach z toho, že selhala jeho výchova a že jeho dítě “roste pro kriminál“. Jenže ze všeho nejlepší je v takové chvíli zachovat klid. Nejprve totiž musíme zjistit, proč ke krádeži došlo.

Proč to udělal?

Co vedlo našeho potomka k tomu, že kradl? To je to podstatné, co je třeba zjistit. Důvodů totiž může být celá řada.

V první řadě mohlo jít o neodolatelnou touhu ukradenou věc vlastnit. V takovém případě je dobré s dítětem pohovořit na téma, že vše nelze mít hned, jen na to pomyslíme. A že podobná přání se dají řešit formou dárků k narozeninám, svátku, za odměnu apod. Jen je třeba rodičům říct,,co by dítě chtělo.

Někdy se v těchto případech stává, že malé dítě vlastně ještě nerozlišuje pojem moje a tvoje a prostě si vezme to, co se mu líbí. Není nic snazšího, než mu rozdíl mezi moje a tvoje v klidu vysvětlit.

Nedostatek peněz?

U staršího zlodějíčka může jít o problém s nedostačujícím kapesným. Pak je třeba s dítětem podrobně probrat, proč mu peníze, které dostává, nestačí a jakou částku by považoval za únosnou.

Všechno je třeba, pokud možno bez velkých emocí probrat už záleží jen na vzájemné dohodě a kompromisu.

Když nejde jen o krádež

Krádež může ale být také jakousi formou rebelie vůči rodičům. Dítě by z našeho postoje mělo jasně pochopit, že tudy cesta nevede, že existují určité hranice a za ně se nebudeme prostě pouštět. Jinak není šance, abychom se rozumě domluvili a na řadu mohou přijít sankce.

Další možností je, že má dítě nějaké problémy, které nedokáže řešit ani se s nimi svěřit a krádeží na sebe chce vlastně upozornit. Tady je namístě velmi citlivý přístup. Je nezbytné dát dítěti pocit důvěry, aby nám řeklo, co ho trápí a s čím potřebuje pomoci.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Dětský jídelníček: Čeho se vyvarovat? Patří dětem tuky a sladkosti? Zdravá strava? Tohle je u dětí špatně!

To samé může nastat tehdy, když je dítě ke krádeži nuceno. Může jít o šikanu ze strany spolužáků nebo o jejich hecování, že je zbabělec, když to neudělá. Jakmile něco takového zjistíme, musíme hned jednat. To znamená, že se jasně postavíme na stranu dítěte a budeme kontaktovat školu či rodiče těch, kteří našeho potomka ke krádeži nutili.

Trestat či netrestat?

Důležitější než samotný trest je to, aby dítě pochopilo, co udělalo špatně a že krást se opravdu nemá. Mělo by se také naučit nést důsledky svého činu. To znamená, že tam, kde je to možné, přimějeme dítě k tomu, aby se ke krádeži přiznalo, omluvilo se za ni a ukradenou věc vrátilo.

Vždy je třeba postupovat ale citlivě vzhledem k tomu, jaká byla motivace krádeže. Dítě by mělo mít pocit, že s jeho chováním naprosto nesouhlasíme, ale zároveň vědět, že je možné vše napravit a podobnou věc už příště neopakovat.

Začít u sebe

A ještě na závěr. Ruku na srdce, jsme dítěti vždy dobrým vzorem? Nestahujeme „načerno“filmy, nevypalujeme cédéčka? A co uděláme, když se pokladní přepočítá a dá nám třeba o 20 Kč víc? Vrátíme jí dvacku? Nezapomínejme, že děti nás bedlivě sledují a velice hbitě napodobují v situacích, které jim vyhovují.

Lada Mašková