Nezatracujte babičky a dědečky

Dlouhodobý výzkum totiž ukázal, že dětem prospívá, když jsou do jejich výchovy zapojeni i prarodiče. Vědci z Oxfordské univerzity a Londýnského institutu pro vzdělávání tvrdí, že prarodiče často mohou dětem pomoci právě díky svému věku - mohou s nimi trávit více času než pracující rodiče.

Babičky a dědové prý často dětem pomáhají v rozhodování se o důležitých životních krocích i se přenést přes těžká období, jako například rozvod rodičů. Kromě toho se mnozí z nich s nimi učí. Hrou tak rozvíjejí jejich schopnosti a předávají jim své životní zkušenosti.

Trpělivost, zkušenosti a čas

Prarodiče už v životě mnohé zažili, vědí moc dobře, kde jako rodiče udělali chyby. Už nejsou tak zbrklí a nervózní z každého problému a dokážou být trpělivější, než mladí rodiče, protože už většinou v životě tolik nespěchají. Podle psychologů děti potřebují pravidelný kontakt s babičkou a dědečkem stejně, jako s oběma rodiči. Podporuje to jejich pocit jistoty a ukotvení v jejich „velké“ rodině.

SERIÁL "JAK JE ZVLÁDNOUT": Výchova z kloubů vymknutá Nezlobí, vaše dítě je jen hyperaktivní Zlobit je normální, nechtějte slušňáka Jak zvládnout skutečné zlobidlo Je správné odejít brzy od rodičů?

Přitom je důležitá nejen přítomnost, ale aktivní kontakt mezi dětmi a prarodiči. Babička s dědou by proto neměli být jen „na hlídání a servis“, kdy dohlédnou na děti během naší nepřítomnosti a dají jim najíst. Velmi důležité je, aby si s dětmi hráli, malým předčítali pohádky, se staršími si povídali a diskutovali.

Určeme si pravidla

Každá matka má samozřejmě své představy o výchově a chce, aby zásady, které dětem vštěpuje, nikdo nezpochybňoval, nebo dokonce se je nesnažil s dětmi obcházet. „Je proto velmi užitečné,“ říká psycholožka Šárka Bezvodová, „když si rodiče a prarodiče v klidu sednou a bez přítomnosti dětí si vyříkají své představy o výchově.“

Měli by se přitom dohodnout, co je možné tolerovat a co v žádném případě se dětem nepovolí, ani při té nejrozpustilejší náladě. „Platí zde to, že matka by měla v určování priorit mít hlavní slovo, které nebude nikdo zpochybňovat. Stejně tak je důležité, aby se dospělí nikdy o výchově nepřeli před samotnými dětmi,“ tvrdí psycholožka.

Kouzlo spiklenectví

Na druhé straně bychom měli nechat své rodiče, ať nám potomky malinko rozmazlují. Není na tom nic špatného. Při dobré výchově, děti vědí, co mají a nemají dělat. Když nějaký nepsaný malý zákon s babičkou poruší, vznikne mezi nimi spiklenecký pevný svazek.

„To je někdy velmi dobrý základ pro to, aby se děti svým prarodičům s důvěrou svěřily i s věcmi, které by rodičům nikdy neřekly,“ říká Šárka Bezvodová. „ S prarodiči pak mohou najít cestu i z velmi zapeklité situace, se kterou by se jinak samy dlouho trápily.“

Kromě toho, moudré rady babičky či děti se nám všem v dětství zaryjí hluboko do paměti a často z nich čerpáme celý život. Jen zkuste zavzpomínat.

Když domluva není možná

Může se přesto stát, že domluva ohledně výchovy není s prarodiči možná. Ani pak by nebylo dobré řešit věc nějakým radikálním způsobem a začít například kontakt dětí a prarodičů omezovat. Podle psychologů je ale v takovém případě dobré situaci trochu obrátit. Jak? Spiklenecký vztah nastavit mezi rodiči a dětmi.

Matka by měla dětem vysvětlit, že babička a děda jsou už dospělí a starší a tak mají některé zlozvyky, jako většina lidí. Dělají proto někdy věci, které by se dělat neměly. Nebudeme se proto na ně sice zlobit, ale nemusíme je ve všem napodobovat. Když jim jako děti ukážeme, jak se to dělá správně, třeba nás začnou napodobovat.

Taková dohoda s dětmi může a nemusí fungovat. Pokud si ale jako rodič udržíme autoritu,není třeba si s „výchovnými úlety“ babičky a děti dělat zas až tak velkou hlavu.

Lada Mašková

Přečtěte si také
Dvouletý Jonah – tenisová hvězda v plenkách S ním se kamarádit nebudeš   Neměli bychom prázdniny zkrátit?