Sourozenci: Parťáci, nebo rivalové?

Jindy to bylo horší. Zmítaly jím nepochopitelné záchvaty vzteku, rozbíjel hračky a nic na něj neplatilo. Z hodného chlapečka se stalo vzdorovité a neposlušné dítě, se kterým si maminka nevěděla rady. Když bylo Pavlíkovi něco málo přes rok, situace se vyhrotila. Jakoubek si začal vybíjet své „nenálady“ na o tři roky mladším bráškovi. Dostal výprask, ale tím také všechny argumenty ze strany rodičů skončily. Nechápali proč je jejich starší syn tak zlý.

O miminku mluvme včas

Jakoubkovo chování bylo sice velmi nepěkné, ale mělo své reálné vysvětlení - jednoduše na brášku žárlil. A nic na tom nemohlo změnit to, že se na něj původně těšil. Příchod miminka do domácnosti totiž vždycky znamená „velké pozdvižení“, které kolem něj vytvářejí nejen rodiče, ale i prarodiče a všichni známí.

Starší dítě si pak připadá odstrčené, někdy si dokonce myslí, že už ho nikdo nemá rád. Proto je, podle psycholožky Šarky Bezvodové, velmi důležité dítě na situaci včas připravit. Je dobré si s ním o tom, jak se život změní, až se miminko narodí, diskutovat ještě před porodem.

Svěřme mu důležitou roli

Dítě potřebuje slyšet, že už nebude privilegovaný jedináček, na kterého se upíná veškerá pozornost. Ale bude starší, rozumnější a mnohem zodpovědnější člen rodiny. Je dobré ho zapojit do všech věcí kolem sourozence – ať pomáhá při koupání, krmení, při procházkách. Ale pozor! Nedělejme z něj nikdy chůvu! Sázejme na dobrovolnost a pocit zodpovědnosti.

Seriál Násilí a děti: Agresivita je jako mor Zaplať, nebo… Když rupnou nervy Právo silnějšího Láska a pár facek

Neopomíjejme ho ve chvílích, kdy všichni jásají nad dětskou postýlkou. Zkusme na něj obrátit pozornost druhých nějakou historkou nebo pochvalou za to, co udělal nebo co se naučil.

Všichni jsme si rovni

Děti bývají na drobné nespravedlnosti a nadržování velmi citlivé. Měřme proto všem stejným metrem. Samozřejmě podle věku. Pokud ale promineme batoleti, že pokecalo ubrus, i když se na staršího sourozence za to zlobíme, musíme vždy vysvětlit proč. (Ještě není tak šikovný jako ty, musí se to naučit. Nejlepší bude, když mu to sám ukážeš.)

Spolu ale i zvlášť

Když jsou sourozenci starší, chtějí nám neustále něco sdělovat, překřikují se, prosazují… Je třeba v tom zjednat pořádek, neokřikovat je, ale naučit, že vždy mluví jen jeden. Pak je dobré si ohlídat, aby všichni dostali přibližně stejný prostor pro své vyjádření.

Podle psycholožky je ale také velmi účinné, když si na každé dítě uděláme i čas „sólo“. Svěřme třeba menšího sourozence tatínkovi a vyražme se starším na procházku, do divadla, na kluziště. Je jedno kam, ale důležitý je pocit, že nás má jen sám pro sebe.

Já nic, já muzikant

Mladší „mazánkové“ dost často rychle pochopí, že se mohou snadno skrýt za větu: on za to nemůže, je ještě malý. Vyslovujme ji co nejméně a nenechme druhé dítě usínat s pocitem křivdy, že to za brášku či sestřičku zase odskákal.

V každém věku dítěte totiž existují určité povinnosti a dovednosti, které by mělo zvládat. A především mantinely, za které není radno nakukovat.

Lada Mašková