Jak vzniká nedorozumění a sousedská nevraživost
3.9.2014 00:00 | Sex a vztahyNa začátku takovéto situace bývá vzájemné nepochopení. Z něj se pak začnou odvíjet chybné úsudky, které s realitou nemají nic společného a většinou jsou negativní. Kvůli nim se začneme bránit, a nejlepší obranou je útok.
Na začátku byl špatný úsudek
Věra má problém se sousedkou. Řeší jej tak, že neustále rodinu zahlcuje negativními hodnoceními sousedky a přesvědčuje je, jí sousedka dělá naschvály. Její dvě dcery ani manžela už tyto hovory nebaví. Věra se ale cítí v právu a myslí si, že má právo být rozhořčena a bránit se.
MŮŽE VÁS ZAJÍMATPřítel pořád flirtuje na internetu |
Stalo se to, že se před pár týdny sousedky nepohodly kvůli parkovacímu místu. Z roztržky si Věra odnesla, že jí sousedka dělá naschvály a nerespektuje ji.
Chybné obrazy v hlavě
"Na začátku konfliktu je nedorozumění. To se zakládá na chybných informacích, které si ze situace odneseme,“ vysvětluje mechanismus vzniku konfliktu psycholožka PhDr. Irena Černá. „Na základě takovýchto úsudků nevnímáme situaci takovou, jaká je ve skutečnosti. Hlavou se nám tak honí mylné obrazy o tom, co si druhý myslí, a proč si počíná jak si počíná.“
Takové chybné informace stačí, abychom si udělali obrázek o tom druhém. „V konfliktu se tak toho druhého snažíme přesvědčit o svém názoru. Když to nepřipustí, vnímáme jej jako nepřítele. Naše vlastní úsudky vnímáme jako realitu, nikoliv jako domněnky. Proto míváme v konfliktních situacích pocit, že jsme v právu," dodává Černá.
Jsem oběť!
Konflikty vznikají, jestliže není uspokojena určitá naše potřeba. Pokud o ní nejsme schopni vyjednávat, začneme si dělat mylné úsudky, a zákonitě se začneme cítit jako oběť. Jako oběť se člověk cítí tak, že není brán vážně a nemůže se svobodně rozhodnout, jak se chce chovat.
V takovém případě zbývá jediné: obrana nebo útěk.
MŮŽE VÁS ZAJÍMATVíte, jak se bránit v hádce s partnerem? |
"Obrana staví na domnělém útoku druhého, přičemž domnělý útok může být jen obranou. Konflikt tak nelze zastavit, a hrozí, že se bude stupňovat. Role oběti má totiž svou svůdnou stránku. Jako oběť se totiž cítím morálně lépe, a mám právo se bránit. To může mít i podobu, že o protějšku, se kterým jsem v konfliktu, mluvím velmi negativně a zahlcuji tím své blízké okolí. Očekávaný efekt úlevy se ale nedostavuje," říká psycholožka.
Mluvit, mluvit, mluvit
Tím, že o konfliktu neustále přemýšlíme, a vyvoláváme znovu negativní emoce, způsobíme, že hněv nám déle vydrží. A nejen to. Šíříme své negativní myšlenky a špatnou náladu. A ta je nakažlivá. Nehledě na to, že celá tato anabáze je založena pouze na našem úhlu pohledu.
Nikdy nevíme, co si ten druhý myslí, nebo proč dělá to či ono, dokud si to vzájemně neřekneme. Pokud to v situacích, které považujeme za konfliktní, neuděláme, vytváříme si jen mylné úsudky, pocity oběti a šíříme negativní energii. Jen rozhovor vše mění.
Chce to ale dobrou vůli a odvahu do toho jít!
owl
Přečtěte si také |
---|