Známky nebo slovní hodnocení? Diskuse je tu zase

Postupem času zvolna vítězí názor nehodnotit číslicemi, ale obě varianty mají stále mnohačetné šiky a každý z táborů má své pro a proti.

Číslice vs. Slova

Velmi zakořeněnou tradicí našeho školství je hodnocení jednotlivých vyučovacích předmětů číslicí: známkou 1 – 5. Lze je nahradit i slovy: výborně, chvalitebně, dobře, dostatečně, nedostatečně - ale na podstatě hodnocení to nic nemění.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ Když jsou rodiče z dětí zoufalí Má špatné vysvědčení? Možná kvůli nemoci Naučte své dítě prohrávat

Markantní rozdíl však přináší celkové ústní hodnocení dovedností žáka, které zákon rovněž umožňuje. O způsobu klasifikace však rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady. A na našich školách je o "slovní vysvědčení" stále malý zájem. Proč?

Více práce i zodpovědnosti

Zpracování vysvědčení se slovním hodnocením je jistě náročnější, než pouhé zapsání známek. Vyučujícím však dává možnost zamyslet se nad každým dítětem a především jemu i rodičům naznačit cesty, jak je možné dospět ke zlepšení.

Vysvědčení má v takovém případě charakter zprávy o učebním vývoji žáka, popisuje jeho klady i zápory a naznačuje cestu pro další zlepšení výsledků.

Slovní hodnocení je možné psát dětem formou dopisu od pana učitele nebo paní učitelky a používá se i formulář školního vysvědčení.

Tradice je tradice

Přestože slovní hodnocení je v mnoha směrech daleko objektivnější, než výsledná známka, většina rodičů stále ještě přece jen upřednostňuje klasické známkování.

Je tomu tak zejména proto, že snahu vylepšovat si známky a dostávat za lepší vysvědčení odměnu, vidí pro své děti jako motivující.

Jenže právě honba za známkami může někdy děti dovést až k tomu, že se vlastně učí jenom pro ně a nic okolo je v celém jejich vzdělávacím procesu vlastně nezajímá.

Správně hodnotit je umění

Ovšem na druhé straně může být i ústní hodnocení demotivující. A to tehdy, když je nekvalitní. Při hodnocení činnosti dětí je totiž třeba dodržovat určité zásady:

Učitel by vždy měl hodnotit činnost žáka, respektive výsledek jeho činnosti, nikoliv žáka samotného. A také by se měl vyvarovat negativního hodnocení typu "jsi popleta", "neposlušný", "líný". Hrozí tu nebezpečí, že se dítě se svým posouzením postupně ztotožní.

V opačném případě přílišné vychvalování může zase vést i třeba k přehnanému sebevědomí. Navíc by hodnocení kromě konstatování dosažené úrovně, mělo dát konkrétní doporučení, jak lze výsledky v příštím období zlepšit. A také objektivně posoudit, jak se mění výkon a výsledky vašeho dítěte a ne ho porovnávat s ostatními žáky.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Vztah v 15 = předčasná dospělost? Je správné odejít brzy od rodičů? Školačka má vážný vztah. Je to dobře?

Tenký led

Jak vidno, není to žádná legrace. A není proto divu, že se učitelům na tak tenký led, jakým slovní ohodnocení je, často ani nechce. Jenže debata, kterou mezi rodiči, učiteli i dětmi slovní hodnocení přímo provokuje, učí žáky zdravému sebehodnocení. A umět správně odhadovat své možnosti a schopnosti je věc pro život nesmírně důležitá.

K takovým úvahám pravděpodobně klasická trojka z matematiky nepovede. Maximálně vyvolá v rodině nepříjemné dusno, hněv na straně rodičů a pocit nespravedlnosti na straně dítěte.

Lada Mašková

Přečtěte si také
S dcerou od zklamání ke zklamání Děti si vymýšlejí, přehánějí i lžou. Proč asi? Je babička na prázdniny nejlepší?