Děti jsou někdy naprosto nesnesitelné, ale zadržte!

Více než polovina rodičů je přesvědčena, že občasný fyzický trest dětem neuškodí a dalších třicet procent přiznává, že fyzické tresty sice nejsou ideálním řešením, ale přiklání se k jejich užití v případě, že nic jiného nefunguje. Pouhých patnáct procent rodičů s trestáním dětí nesouhlasí vůbec.

Takové jsou výsledky průzkumu veřejného mínění, které uskutečnila společnost NMS Market Research.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Miminka pláčou v jazyce matky Agresivita je mor, napadá i děti Ta ostuda! Syn ukradl dvě čokolády

Z průzkumu dále vyplývá, že trestání dětí podporují spíše tatínkové. Nejradikálnější názor, podle něhož jsou fyzické tresty nejlepším výchovným prostředkem, vyjádřila celá čtyři procenta mužů oproti jednomu procentu žen, které byly v tomto ohledu mírnější.

Každý rodič jistě někdy řešil otázku "Co dělat, když to s dětmi nejde po dobrém?". Zatímco fyzické trestání dětí je zakázáno ve většině evropských zemí, u nás se právní regulace vztahuje jen na vzdělávací instituce a mimo ně není nijak regulováno (za což Česká republika v minulosti čelila silné kritice).

Než ruka vyletí

Zkusme se vždy v konkrétní situaci zarazit ještě dříve, než nám rupnou nervy a vyletí ruka. Trest si děti občas zaslouží, ale musí být přiměřený a hlavně účinný.

Fyzické tresty nejsou bohužel nějakou předpotopní záležitostí. Naopak. Bitých a týraných dětí neustále přibývá! Někteří dospělí si tak ventilují svůj vztek, stres, skrytou agresivitu či frustraci z toho, že dostatečně nezvládají vlastní život.

Jisté však je, že v takovém případě nelze mluvit o trestání neposlušného dítěte, ale o domácím násilí, které se pak na dětech podepisuje na celý život.

Facka nikdy!

Za fyzické týrání samozřejmě není možné považovat mírné plácnutí přes zadek či ruku. Jak jinak rázně upozornit malé dítě, aby nesahalo na horkou troubu či nezkoušelo naši trpělivost neposlušností?

Fackování, bití přes hlavu či řemenem a vařečkou přes zadek, však už týráním je – a nejen fyzickým. Trpí totiž především dětská dušička.

A české děti přitom patří k nejbitějším v celé Evropě.

V ČR je každé čtvrté dítě bito často a sedmdesát procent občas.

Více jak šededát procent dětí považuje tresty za nespravedlivé – takže se v konečném výsledku vlastně míjejí účinkem. A navíc vzbuzují ještě větší vzdor.

Jak účinně trestat?

Podle psycholožky Jany Sedlákové bychom vždy měli především zvolit trest přiměřený tomu, co dítě provedlo. A také bychom měli jasně pojmenovat to, co udělalo špatně a jak to mělo udělat jinak. Dítě musí vědět zcela přesně, za co trest přichází.

• Tresty bychom měli mít připravené a odstupňované podle důležitosti přečinu. Možné také je, že necháme dítě, aby si trest vybralo samo.
• Důležité je, aby trest následoval jen za takové prohřešky, které mohlo dítě svým jednáním skutečně nějak ovlivnit.
• Trest vyslovujme vždy až po opadnutí největších emocí, ne ve vzteku. Když se nám přesto stane, že ve vzteku „ulítneme“.Nebojme se to dítěti přiznat, vysvětlit a také se mu omluvit. I tím ho totiž učíme, jak by se jednou v životě mělo chovat.
• V žádném případě při trestání dítě ničím nezesměšňujme a neponižujme.

I přehlížené týrání je nezákonné!

Dítě by si mělo odnést z trestu ponaučení, že za špatným jednáním přichází spravedlivé potrestání. Ale vyřknutím a vykonáním trestu vše končí. Dál bychom se na dítě neměli už zlobit a život by se měl vrátit do normálních kolejí.

Každý dospělý člověk by si měl být také vědom toho, že nejen týrání dítěte je nezákonné, ale že je nezákonné i vědomé přehlížení něčeho takového. Povinností každého člověka je na takové jednání upozornit. Ať už sociální odbor nebo policii.

Lada Mašková