Matka a dospívající dcera – přítelkyně nebo rivalky?

Při zachování zdravého rozumu se však k sobě časem matka s dcerou zase vrátí v mnohem kvalitnějším a dospělejším vztahu. Vyžaduje to však od obou dostatek trpělivosti, tolerance a dodržování jistých pravidel, která by nikdy neměly překračovat.

Mámy mají vždycky pravdu...

Všechno, čím prošla dcera, už má máma za sebou. Jak ráda by vždy včas poradila, jenže dcera si chce všechno vyzkoušet na vlastní riziko a po svém. Čím větší samostatnost máma v takové chvíli dceři dá, i když nebude hrůzou ani spát, tím dříve se rebelka vybije a bude klid.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT S dcerou od zklamání ke zklamání Děti si vymýšlejí, přehánějí a lžou. Proč asi? Jak se před dětmi neznemožnit

V období revolty ovšem dcera každou máminu větu automaticky bere jako příkaz, ačkoliv to byla dobře míněná rada. Matka zase z řeči dcery vnímá pouze zlost, pohrdání příliš moudrými dospěláky a neúctu.

Ať je to tak či onak, psychologové se vesměs shodují na tom, že máma musí dceru přijímat co nejdříve jako dospělou bytost, dát jí volnost, ale i zodpovědnost.

„S mámou jsem v pubertě samozřejmě moc nevycházela, ale v osmnácti jsem se odstěhovala a jakoby začala žít vlastní život. Od té doby spolu vycházíme báječně. Není v ničem problém,“ říká dnes již pětadvacetiletá Barbora R.

V určitém věku je zřejmě skutečně nutné odejít z domova a začít si budovat vlastní svět. Čím je to později, tím hůř pro obě strany. Příliš těsná blízkost nikomu neprospívá. Matka dceru dovedla šťastně do dospělosti a její role v tomto směru končí.

Jaké jsou největší chyby

Zkušenost je nesdělitelná a kritizovat dospělou dceru nebo její životní volby se vždycky obrátí proti matce. Je to strašně těžké mlčet, když vidíme, že dcera dělá přesně tu samou hloupost, na kterou jsme doplatily.

Ale přesto, jediný správný přístup je schválit dceři její postup a počkat, jak vše dopadne. A také být nablízku, abychom mohly včas pomoci nebo i utěšit, pokud o to dcera požádá.

Kromě jiných věcí se od svých matek učíme i vztahu k mužům. Odkoukáme, jak na ně, a opakujeme mámin přístup k partnerství.

Tátu před dcerou proto nikdy zbytečně neshazujeme. A když už se nám manželství nevyvedlo, nevštěpujeme dceři, že všichni muži nestojí za nic a nejvíc pak její otec.

Dcery by neměly ubližovat

I když „mámina“ holčička odroste a má svou vlastní rodinu, na mámu by neměla zapomínat.

V této souvislosti si vždy vzpomenu na smutné vyprávění paní Marcely D. (54):

"Moc mě mrzí přístup mojí dcery. Nebydlí u nás, má svou rodinu. Ale pokud se sejdeme, chová se nadřazeně, naše názory na cokoliv nebere, je nejchytřejší. Jen těžko hledáme téma rozhovoru, takže návštěvy končí většinou rozmrzele. Nevím, proč to tak je..."

Žít úspěšně svůj dospělý život neznamená žít ho svobodně na úkor druhého. Matka si zasluhuje od dcery dostatek pozornosti a porozumění pro své pocity a potřeby. Ať chceme nebo ne, je součástí našeho života, zaslouží si úctu a má právo vyžadovat od nás pomoc.

Jestliže překousneme vzájemné neshody, které jsou díky generačnímu rozdílu i pochopitelné, můžeme být dobrými důvěrnicemi. Už není třeba soupeřit o to, kdo má pravdu, kdo si co bude dělat po svém. Je čas na kamarádství.

Lada Mašková

Přečtěte si také
Když jsou rodiče z dětí naprosto zoufalí S ním kamarádit nebudeš! Je správné brzy odejít od rodičů?