Kresby dětí mohou odhalit skrytá přání i obavy

Ale co víc, dětské kresby mohou leccos říct i o jeho osobnosti.  Jestli máte doma malé umělci i vy, podívejte se spolu s námi na to, co všechno z jejich kreseb můžeme vyčíst.

Začátky dětského výtvarného projevu přicházejí už okolo 18. měsíce, respektive hned jakmile dítě udrží pastelku v ruce. Zpočátku jde pouze o kostrbaté čáry, ale výtvarníkům v plenkách přináší nová „superschopnost“ zanechat na papíře či stěně trvalou stopu stejné uspokojení, jako velkým malířům jejich dokonalá plátna.

Co a kdy by mělo dítě zvládnout

Dětští psychologové rozlišují tři základní etapy dětské kresby: stádium čmárání, předschematické stádium a schematické stádium. Ve stádium čmárání, které trvá přibližně od 2 do 4 let, ještě obrázky nejsou realistické a kreslení je jen jakousi motorickou hrou. Někdy však dítě vytvoří cosi, čemu se říká tzv. náhodný realismus.

To znamená, že na obrázku, který se původně jevil jako čmáranice, můžete pozorovat konkrétní tvary a objekty. Zkuste se v takovém případě malíře rovnou zeptat, co namaloval. Asi po 3 – 4 letech, kdy se začíná objevovat spolupráce oka a ruky, se velké nepřerušované čáry začínají spojovat a vytvářejí uzavřené tvary.

Jde o důležitý milník, protože schopnost kreslit uzavřené tvary umožňuje dítěti zobrazovat předměty a postavy, které okolo sebe vidí a brzy i vytvářet písmena abecedy. Snaha zachytit svět kolem sebe je typická pro předschematické stádium, které trvá od 4 – 7 let.

Z kruhů a kostek se rázem stávají sluníčka, jednoduché tvary, postavy, autíčka a domy. Samozřejmě – bez realistických detailů. Ty přicházejí až ve schematickém stádium okolo 7. roku.

Když nakreslí dítě např. moře a pláž, jsou tam i ptáci, mořské hvězdy, lidé v plavkách si na pláži hrají s míčem a dítě dokáže k obrázku obvykle říct i příběh.

Co můžou prozradit barvy

Samozřejmě, všichni hledáme v kresbách dětí určité skryté významy, ale dejte si pozor, abyste to zbytečně nepřeanalyzovali. Někdy jsou kresby prostě jen kresby.

Uvedené stereotypy navíc vycházejí ze všeobecných pozorování od psychologů, a tak je třeba je vnímat vždy v širším kontextu reality dítěte. Něco vám napoví už samotné čáry.

Jestli jsou tenké, lehce naznačené a dítě je gumuje a překresluje, případně jestli používá pravítko, naznačuje to nejistotu a nízké sebevědomí. Hrubé linie, které mohou místy papír přetrhnout, můžou svědčit – naopak – o problémech s agresivitou.

Co se týká barevných preferencí, pro děti v předškolním věku je typické, že citové působení barev často převažuje nad jejich reálný významem.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Dostatek soukromí by měly mít i vaše děti Lektvary proti nachlazení, kašli a rýmě Umí vaše dítě bezpečně užívat tablet a telefon?

Právě proto děti kreslí modrou trávu, zelenou oblohu nebo červené stromy. Ale neznamená to, že když dítě nakreslí černou oblohu, musí být hned depresivní nebo zlostné.

Citové vnímání barev se u dětí v předškolním věku totiž rychle mění, a tak může dítěvzápětí nakreslit celý obrázek žlutou, která je považována za barvu radosti. Zbystřit byste ale měli tedy, jakmile u dítěte vypozorujete oblíbené, respektive neoblíbené barvy.

Z výzkumů totiž vyplývá, že při kresbě tváří a postav k nim děti často vyjadřují postoj právě použitím oblíbené nebo neoblíbené barvy, což může v případě známé postavy hodně napovědět. Ale pozor, děti dokáží stabilně ohodnotit barvy podle oblíbenosti přibližně od 4 let.

Postavy odhalí vztah k rodině

První kresba člověka se vyvíjí z čmáranic. Okolo 3 – 5 let kreslí dítě tzv. hlavonožce, tedy hlavu s končetinami znázorněnými čárami – bez krku a trupu. K hlavonožcovi postupně přibývají detaily v tváři včetně vlasů.

Okolo 5 – 6 let se už objevuje trup znázorněný dalším kruhem, na který dítě časem přidává i knoflíky a další detaily.

Při interpretaci postav napoví dost už jejich samotná velikost. Velké postavy naznačují dominantní osobnosti, a jestli jsou navíc bez krku a s asymetrickými končetinami, dítě může být impulzivní.

Obrovské postavy kreslí i nejisté děti, ale s malými hlavami a bez rukou. Nejisté děti jsou zvyklé kreslit – naopak – krátké nebo malé postavy s rukama při těle a bez úst či nosu.

Samostatnou kategorií jsou kresby rodiny, z kterých je možné vyčíst, ke komu má dítě nejblíže a jaké role jednotliví příslušníci představují. Dítě na obrázku například často drží matku za ruku, protože k ní má nejblíž a otec bývá jako dominantní prvek v rodině nakreslený jako největší postava.

Jestli ale dítě nakreslí sourozence, který je několikanásobně větší než ono samotné, může se cítit utlačované. Obzvlášť v těch případech, kdy sourozenec není zásadně starší.

Jak dítě drží pastelku?

Když se začnete zajímat o kresby vašich dětí, všímejte si i toho, jak sedí a drží pastelku. Je třeba dbát na správný úchop obzvlášť u předškoláků, kterým můžou nesprávné návyky osvojené při kreslení zbytečně zkomplikovat první krůčky ve škole.

Na závěr nezapomeňte, že při interpretaci dětských malůvek není nic jednodušší, než se malého Moneta na jeho imprese zeptat. Jestli totiž nakreslí například postavu se zavřenýma očima, nemusí to hned svědčit o introvertním typu osobnosti. Postava podle vašeho dítěte možná jen spí.

toz, ŽenyproŽeny.cz

Přečtěte si také
S plaváním u dětí je vhodné začít co nejdříve Pomozte správnému vývoji mozku vašeho batolete Jak nejlépe uspávat vašeho drobečka