…ále, babička si už nic nepamatuje

Když na běžné situace začali prarodiče reagovat jinak, ani děda ani babička se nezbláznili. Přišla na ně choroba stáří a my se s tím musíme vyrovnat. A třeba také přesvědčit překvapené děti, které na to obvykle reagují rezignací, aby dál s babičkou či dědou mluvily, i když jim prarodiče občas říkají nesmysly.

Někdy totiž stačí napovědět babičce, která se vnuka po několikáté ptá, jak se jmenuje, prostě: Babi, to jsem já, tvůj vnuk Petr. Jak říkají odborníci, je důležité dál s pacienty s Alzheimerem hovořit, zapojovat je do běžných činností. Dokážeme tak postup choroby zpomalit.

Měli bychom se snažit porozumět, co se v hlavě seniora děje a pak k situacím, které vytvářejí, přistupovat pokud možno s nadhledem.

Nechtějí k dědovi na návštěvu

Petrovi je osm a Markétce šest. Poslední dobou nechtějí se svými rodiči navštěvovat dědu, který žije v domě seniorů. Stále častěji se totiž děda nemůže upamatovat, jak se vlastně děti jmenují, či kdo vlastně jsou.

Když si s ním povídají, vypráví jim dávné historky, které děti nezajímají, protože jim nerozumí a chtěly by mu vyprávět, co zažily či zajímavého samy viděly. Děda ale často v takovém případě ztratí pozornost a začne být zmatený či rozzlobený, někdy i podezřívavý.

Může vás zajímat Inspirace při výběru partnera? Pohádky! Kdo nežárlí, nemiluje? Jen mýtus! Jdu na pivo. Nevím, kdy přijdu

To ale Petr s Markétkou nemohou pochopit, to přece není děda z dřívějších let! Jenže rodiče jim nedokáží dát uspokojivé odpovědi, jen pořád říkají, že je děda starý a zapomětlivý. Tak na celou situaci reagují nechutí za dědou jezdit. Rodičům tak přidělávají starost, protože pro ně je to v takové situaci vlastně dvojitá zátěž.

Paměť je jako magnetofon

„Pokud bychom měli přirovnat lidský mozek a paměť k magnetofonu a vzpomínky k nahrávkám na jeho pásku, zjistíme, že za normálních okolností neustále nahrává.

Když člověk začne trpět Alzheimerem, stává se, že je magnetofon vypnutý a tak jsou na pásku nahrané jen staré vzpomínky,“ přibližuje nemoc psycholožka Mgr. Miroslava Tesařová. „Stačí nahrávku nahradit informací, například: To jsem já, tvůj syn, byl jsem tu včera,“ dodává.

Včasná diagnóza a následná medikace může nemoc výrazně zpomalit. „U nás je možné zajít se seniorem na bezplatné vyšetření do 23 kontaktních míst České alzheimerovské společnosti.“

Vědět, jak reagovat

Pokud jsme už v situaci, že nemoc nejde zásadně zpomalit, je třeba si uvědomit, že potřebujeme jistou dávku trpělivosti a také povědomí o průběhu Alzheimerovy choroby.

Třeba ono přirovnání k magnetofonu a nahrávkám. To ušetří čas a bezmoc, kdy se snažíme dovolat seniorovi paměti.

Musíme také čas reagovat na situace, například že není schopen se adekvátně počasí obléknout či jiné, které dříve běžně zvládal. Stačí mu jen jasně a stručně říci, co má dělat – konkrétně, po jednotlivých krocích.

Pokud se senior dezorientuje někde na procházce, stačí, když jej nepustíme bez dozoru ven. Také neobvyklé ukládání věcí, které pak hledá, patří také k situacím, které nemoc provází.

Převezměte iniciativu

„Každopádně je dobré si uvědomit projevy choroby, kterou trpí v celé EU přibližně 7,3 miliónů lidí a situace, vyplývající z ní, s co s největším nadhledem řešit,“ připomíná psycholožka.

To znamená například nenechat se vtáhnout do neexistujících problémů, ale naopak převzít iniciativu. A svým dětem vysvětlit, proč se děda nebo babička chová najednou jinak a pokusit se společně v klidu strávit ještě zbytek času, který našim drahým zbývá.

owl

Přečtěte si také
Sexuální přitažlivost nemáme ve svých rukách Umíte si poradit s pomluvami? Když jíte – jezte, když spíte – spěte