Co s malým strašpytlem?

To, že některé děti jsou bázlivější a stydlivější, souvisí především s jejich povahou a nervovým systémem. Pokud je budeme nutit k tomu, aby bylo odvážnější, začnou se pravděpodobně bát ještě více a budou se možná za svou odlišnost od těch „statečných“ stydět, varuje psycholožka Jana Sedláková.

Nehubovat, ale podpořit

Nesnažme se proto bázlivé a stydlivé dítě předělávat tím, že je budeme nutit, aby se bavilo s našimi sousedy, ukázalo, jak umí hezky zpívat nebo, že budou večer usínat bez rozsvícené lampičky. Tím nic nezmůžeme...

Může vás zajímat Nenechávejte dítě samo doma Mají vaše děti dostatek soukromí? Jak se před dětmi neznemožnit

Děti, stejně jako dospělí, mají svá silná i slabá místa. Některé se prostě víc bojí. Je dobré vědět o jejich úzkostech a neshazovat je před druhými, neposmívat se jim za to. Naopak by bylo dobré říct jim, že i vy, jako malí nebo vaši kamarádi se báli, nebo nechtěli jít sami nakupovat do obchodu, ale že je to za čas přešlo a dnes jsou tu úspěšní lidé.

Lehký trénink

Na strachy a nesmělost je nejlepší pomalý a nenápadný trénink. Když se dítě bojí jít třeba samo do tmavé místnosti, půjdeme tam nejprve s ním. Budeme ho držet za ruku a chovat se naprosto klidně, jako by to všechno bylo zcela samozřejmé. Příště to může dítě zkusit samo s tím, že bude vědět, že jsme stále na blízku a nic se mu nemůže stát. Třeba na něj budeme mluvit Po každém sebemenším úspěchu dítě pochvalme, pomazleme se s ním a dejme mu najevo, že oceňujeme jeho snahu.

Stejně tak můžeme trénovat plachost, když například s dítětem začneme předříkávat básničku, kterou se naučilo třeba před babičkou. Necháme ji dítěti dopovědět a pak ho velmi pochválíme. Babička ho pak může vyzvat, aby ji tu básničku ještě řeklo znovu samo a zahrát si s ním přitom „na vystoupení“. To znamená, že nebude chybět ani poklona a potlesk. Dítě se začne postupně osmělovat a časem v něm zvítězí přirozená touha po pochvale a úspěchu.

Nestrašme je bubáky

Bázlivějším dětem bychom měli vysvětlovat, že různé pohádkové bytosti – čerti, strašidla a duchové, patří zkrátka jen do pohádky. Můžeme si s nimi o tom povídat v tom smyslu, že trochu se“bát“ při čtení pohádky je legrace, ale že už není správné si myslet, že tyhle postavičky potkáme i ve skutečném životě.

Rozhodně bychom děti neměli na „bubákové“ filmy nechat koukat těsně před spaním.Při jejich příliš bujné fantazii je možná také lepší než pohádka před spaním spíš nějaká pěkná písnička.

Ale trochu strachu neuškodí

Na druhé straně je dobré si uvědomit, že přiměřený strach je i dobrý ochránce. Nesnažme se z dětí mít za každou cenu nepřekonatelné Supermany.

Strach do života také patří, jen se s ním musí naučit vhodně zacházet.

Lada Mašková

Přečtěte si také
Nepodceňujte dětské poruchy spánku Dcera odmítá moji partnerku  Kyberšikana – když je počítač nepřítelem dětí