Má být tatínek u porodu?
10.6.2010 09:30 | Zdraví a krása - TĚHOTENSTVÍ A PORODBýt s partnerkou u porodu? Nic proti tomu! Může to být příjemné rodičkám i tatínkům. Takový zážitek jistě dokáže vztah celé rodiny intenzivně posílit. Je tu však i jiný pohled na věc, o němž se hovoří podstatně méně.
Všechno má své ALE
Ano, všechno má své ALE. Především proto, že mnoho tatínků jde k porodu pod značným společenským tlakem a jaksi z donucení. Ve skutečnosti by spíš uvítali posezení někde v hospůdce, kde by čekali na radostnou zprávu o narození potomka, což je pochopitelně třeba ihned oslavit.
Anebo by raději usilovně pracovali, aby zahnali nervozitu, která jimi lomcuje. Jenže dnes chodí k porodu téměř každý a jak by pak před partnerkou a známými vypadali...
Samotný porod však opravdu není nijak zábavnou záležitostí. Naopak, někdy může být i celkem dramatický. Navíc je také o bolesti, o krvi a dalších pramálo příjemných jevech. Ne každý na to má a ne každý je na to připraven.
Sexuální blok a pocit viny
Přiznat si obavy z přítomnosti u porodu není žádná ostuda. Nastávající tatínkové by se mnohdy skutečně neměli přeceňovat. Vždyť i ti, co odpovědně docházeli spolu s partnerkou na předporodní kurz a pak se vydali na porodní sál s nadšením a velkým odhodláním, mohou zažít trauma, které jim na delší dobu zkomplikuje život. A nejen jim.
Podle sexuologů se totiž může stát, že má muž kvůli tomu, že „vše" viděl, sexuální blok a po porodu není schopen svou ženu vnímat jako atraktivní bytost. Navíc může mít z událostí na porodním sále i pocity viny, že pro partnerku nebyl dostatečnou oporou. Takový vystrašený otec pak na rodičku přenáší značně negativní emoce.
Negativní vztah k dítěti
Zážitky z porodního sálu mohou mužům komplikovat také jejich vztah k vlastnímu dítěti. Potvrdily to výsledky výzkumu, které byly nyní zveřejněny v Británii, kde mají pochopitelně mnohem dlouhodobější zkušenosti s přítomností tatínků u porodu, než je tomu u nás.
Vedoucí britského vědeckého týmu, doktor Jonathan Ives z Centra pro lékařskou etiku na Univerzitě v Birminghamu, k tomu uvedl, že nastávající otcové se sice aktivně zapojí do těhotenství a předporodních příprav, ale v závěru zažijí zklamání a začnou o sobě pochybovat, když zjistí, že partnerce vlastně mohou nabídnout pouze pasivní podporu.
Takoví otcové pak i obtížně hledají víru v sebe sama, což může vést rovněž k problematickým vztahům s vlastními dětmi.
Poporodní deprese
Z britského výzkumu vyplynulo, že takřka deset procent novopečených otců trpí poporodními depresemi, které trvají tři až šest měsíců. Porod je tedy velkou zátěží pro oba rodiče. Má-li být tatínek přítomen u porodu, měl by být pár o užitečnosti takového kroku pevně přesvědčen a navíc by měl být nastávající otec s partnerkou dostatečně sehraný.
Muži totiž mohou být při porodu skutečně velkými pomocníky. Ovšem jen tehdy, když s budoucími maminkami poctivě navštěvují již předporodní kurzy, kde se naučí vše, čím ženě při porodu pomohou.
Přečtěte si také:Partner u porodu? To mě neláká! |
Opravdu aktivních mužů, kteří pomáhají rodit, je však pouhá třetina. Ostatní působí jen jako psychická opora. Ale i ta je nesmírně důležitá..
Kdo opravdu chce, ať jde
Pro ty muže, kteří se dobrovolně zúčastnili porodu, je to většinou hluboký zážitek, který se pozitivně odrazí v upevnění partnerské a teď už vlastně i rodinné vazby.
Lada Mašková
Přečtěte si také |
---|