Diskuse ke článku:
Má být tatínek u porodu?

Manželka bude čekat druhé a chce, abych byl u porodu. Bez problému. Byl jsem i u prvního. Jenže háček je v tom, že toho chce až moc po mě. Musím chodit do práce, volný čas věnovat synkovi a ten zbylý čas, který už ani není, věnovat masážím a studiu předporodních příprav, popřípadě, co vše dělat při porodu. Když to nedělám, tak je protivná.
Být u porodu, určitě souhlasím. Ale abych dělal porodní bábu, tak to asi nezvládnu.

Když jsme čekali prvního potomka, to bylo před šestnácti lety, tak to ještě tolik neletělo (tatínek u porodu), ale mohl jít. Manžela jsem přemlouvala až do samého porodu a ten to rezolutně odmítal.
U druhého to jsem také zkoušela se jen tak nenápadně ptát, ale už ne tak často. A u třetího jsem se zeptala jen jednou, jestli si to přece jen nerozmyslí, ale prý ne. Tak jsem už více nezkoušela. Myslím si, že nutit je do něčeho takové se to nemá.
Určitě si myslím, že je to dobrá zkušenost pro tatínky a pro maminku to může být někdy i depresivní a i balzám na duši, když tam s ní partner je. V okolí mám takových tatínků několik, kteří byli u porodu svých dětí - jedni tvrdí, že už raději k dalšímu nejdou a druzí zase, že jim to nevadilo. Je to také možná i proto, jaký je porod. Každý taťka není tak silný, jak se zdá.

Odpověď na 21  |  Milá Simčo, skoro mi přijde, že to měl váš muž za trest.
U nás to teď aktuálně také řešíme. Já mám ten ženský pohled, že bych byla ráda, aby s námi byl hned od začátku a i budu klidnější. Otázka je, v jakém reálném rozpoložení budu. Je také možné, že ho sama pošlu pryč, protože sama vnímám, že i já mohu být nesnesitelná - a proč se na mne má dívat člověk, pro něhož jsem skvělá.
Ale slyším i jeho pohled, který je mužsky racionální - kromě toho, že tam budu, je to stejně na tobě. Netlačím na něj, protože vím, že když nebude přímo u porodu, bude poblíž a ten okamžik vidět naše první dítě dlouho odkládat nebude.

Odpověď na 21  |  Simčo, já se obávám, že zapomínáte na maminky. Třeba je to některé nepříjemné a nechce tam tatínka.
Navíc, když někoho do něčeho nutíte, tak se vám to většinou v negativním smyslu vrátí...

Víte, já si myslím, že by to mělo být především na těch dvou. Ne, že se na Vás společnost bude koukat jako na blázna, když řeknete, že chlapa u porodu nechcete, že radši sestru či kamarádku nebo dulu.
Porod je přirozená záležitost, ale táhnout k němu chlapa se slovy "Když sis ho zplodil, tak se pojď podívat na důsledek"...
Mně, osobně, by prostě chlap byl při porodu přítěží, bych se nemohla uvolnit a vykřičet si to atd.
Jsou zase maminy, které potřebují utěšující chlapské slovo, což chápu.
Takže, každému dle libosti. Avšak pokud někdo nejde s většinovým názorem "Tatínek u porodu jedině ano", tak ho hned neodsuzujte :-)

Všem chlapům bych tohle dala jako povinnost. Dělat děti, to umí každý, ale rodit bude vždycky ženská. Tak ať chlap vidí, že to není žádná sranda. A ti, co nemusí pohled na krev, nemusí hledět ženě přímo do rodidel -může sedět pěkně u její hlavy a nechat si třeba jen mačkat ruku, ale aspoň vidí tu bolest, kterou budoucí maminka musí vydržet.
Chlapi mají práh bolesti trochu jinde a kdyby měli rodit, tak nepřežijí ani první fázi porodu.
Manžel byl u obou porodů svých synků a i když byli oba celkem rychlí, myslím, že mu to také něco dalo. Oba držel první a já viděla ten šťastný pohled v jeho očích.
Takže, chlapi, ničeho se nebojte a běžte rodit se svými ženami.

Tatínek je u vzniku, je u toho, jak roste v bříšku, je následně u výchovy. Proč by se zrovna z porodu měl vynechat?
Můj muž se mnou prožíval zatím jeden porod, který ale trval dvaapadesát hodin (kontrakce od středy poledne a malý se narodil v pátek ve čtyři odpoledne). Ničeho nelitujeme ani jeden.
Teď čekáme druhé mimi. Zatím jsme přítomnost tatínka u porodu neřešili, ale už říká, jak si musí koupit lepší foťák, aby nebyly na fotkách pouze červené skvrny, jak se mu budou zase klepat ruce :-)
A víte, jak byl pak pyšný, když mohl říct... Já byl ten první, kdo držel v náručí našeho syna :-)

Myslím, že by tatínek měl být v každém případě u početí :-)))

Nesouhlasím s názorem, že je přítomnost otce u porodu proti přírodě. Když žena rodila dřiv doma, tak tam většinou byl také. Až s rozením v porodnici se tatínci odšoupli pryč.
Můj manžel byl u porodu obou synů a byl mi velkou oporou. Nebyla jsem sama někde v nemocničním pokoji, povzbuzoval mě a prodýchával se mnou bolesti, masíroval mi záda při kontrakcích. A hlavně tlumočil zdravotníkům, co si přeji a co si nepřeji, sama bych toho nebyla schopná.
Takže, tatínka u porodu rozhodně ano. Zdravotníci se k vám chovají lépe a sám tatínek vidí, že porod není žádná pohoda. A také jsem poprvé viděla manžela plakat radostí, když se mu narodil první syn a on si ho mohl na sále podepsat :-) a zvážit.
Je pravda, že ne každý muž je na to stavěný. Ale měli by si pánové uvědomit, že to dělají pro ženu, která jim právě dává potomka...

Máme dvě děti a u narození obou byl manžel se mnou. Jsem mu za to moc vděčná. Já sama za sebe mohu říct, že mi to strašně moc pomohlo. Žena se tak necítí sama někde neví pořádně, co ji čeká. Manžel měl pocit, že je tam navíc a nějak mi tím nepomohl. Ale opak je pravdou.
Jestli opravdu mohu doporučit: Tatínkové, buďte u narození svého děťátka. Je to opravdu zážitek na celý život a vaše žena vám za to bude vděčná. Samozřejmě to musí chtít oba rodiče a nesmí se to lámat přes koleno.

Myslím si, že není na škodu, když je tatínek po porodu chvíli otřesen zkušeností, že děti nenosí čáp. Možná více pochopí, jak se žena cítí, proč není stejná jako dřív a co se to s ní asi po "tom porodu" stalo.
A za chvíli se oba srovnají.

Já rodila dvakrát a u obou porodů byl můj manžel.
První porod se mnou musel vydržet dvanáct hodin, než jsem začala rodit. A byl mi obrovskou oporou. I když je fakt, že ho to ve chvílích, co se stále čekalo, kdy se začne něco dít, moc nebavilo. Ale říkal, že byl šťastný, že mohl u toho být. Syna mi pak nechtěl ani půjčit a k druhému porodu jsem se ho ani nemusela ptát. Bylo to pro něj samozřejmost, že ho z toho nevynecháme.
A když se nám, jako druhá, narodila dcera, to štěstí, které prožíval, když mi ji položili na břicho a my jsme ji vítali na svět, bylo nádherné. Moc si to užíval a pro mě to byla obrovská opora, že tam byl se mnou. Hladil mě a povzbuzoval a utěšoval.
Myslím, že to je krásné. Je to přece událost pro oba rodiče. A když to prožívají společně, je to o to krásnější!!!

Rodila jsem třikrát, tehdy u toho tatínkové nemohli být.
Myslím, že by mi tam tehdy můj manžel nebyl k ničemu. Navíc jsem nestála o to, aby mě při té námaze viděl. Na druhé straně mi vadilo, jak všem tvrdil, že vyprdnout dítě nic není a teprve punkce je bolest.
Mého současného partnera bych si naopak u porodu moc přála, protože vím, že bych to s ním zvládla lépe. Myslím po psychické stránce.
Takže, je hlavně na maminkách, jak svému partnerovi důvěřují a jak dokáží oba zvládat situace společně.

Ešte dodávam k tej mojej predcházdajúcej poslednej vete: Mal som na mysli tie, čo to striktne odmietajú a považujú to "proti prírode".
Myslím si, že keď je muž pri splodení, prečo by nemohol byť pri pôrode? Manželia by mali byť prepojení a znášať spolu nielen dobré, ale aj zlé.
Snad som nikoho neurazil, len ma naštvali tie hrdinské reči.

Ja som u pôrodu bol, lebo som chcel a chcela to aj manželka. Cítil som sa dosť bezradný. Asi prvý raz v živote som nevedel, čo robiť. Ale manželka povedala, že stačí, ak ju len budem držať za ruku a to jej veľmi pomohlo psychicky. Prvý raz rodila sama a cítila sa vraj veľmi opustená, sama na všetko...
Bol to super pocit. Môžem povedať, že odporúčam každému, kto ešte váha... K dcere mám nádherny vzťah, je to moje všetko. A manželku si o to viac vážim, nevedel som si to predtým predstaviť. Úplne som cítil, ako trpí a aj keď bolesť ona obvykle hrdinsky znáša, uvedomil som si, čo ženy pre nás urobia, keď nám dajú deti.
So sexuálnym životom nemáme žiadne problémy. Práve naopak. Chlap je potom citlivejší k pocitom a požiadavkám ženy - aspoň u mňa to tak je a nemám s tým problém.
Ale podotýkam, sú rôzne typy mužov a žien. A keď si to neželajú, nedá sa do toho nutiť, len sa naozaj o veľa ochudobnujú. Mali by zmeniť prístup, len mnohí asi nechcú. Je im lepšie v krčme než sú oporou svojej žene, alebo radšej držia pohár piva ako svoje dieťa v prvých minutách jeho života. Takí sú potom aj celý život, majú iné priority. Vidím to všade naokolo a je to dosť smútne.
Nehovorte mi, ženy, že ste s takýmito chlapmi spokojne a že vám to vyhovuje. Veď aj vám by bolo lepšie pri pive s kamoškami ako v bolestiach na sále. Ale nemáte na výber a nerobíte to len pre seba.
Ja teda niesom žiadná zoženštelá bábovka, ibaže nie som sebec. A tie, čo ste nemali tu možnost, sa nevyjadrujte, keď ste nezažili...

Rodila jsem skoro před čtyřiceti lety a mrzí mě, že tenkrát nebyla možnost, aby byl otec u porodu. Odvedl mě do porodnice, strčil za dveře a tím narození dětí pro všechny muže končilo.
Je dobré, pokud muži vidí, že není tak jednoduché přivést na svět človíčka, protože by pak nikdy nemohli roztrubovat do světa, že kam se hrabou porodní bolesti proti kopnutí do koulí.

Ja som bol u porodu a bola to príjemná skúsenosť.
A tý, čo k tomu nechcú isť, majú isto svoj dvovod. Trápiť sa takýmy kecamy psychologou, ako je to proti prírode-ochudobnenie sexualného života a iné pseudokraviny, nemá zmysel. Ale odhovarať v diskusných forach mužov, čo to chcu zažiť, je blbost.
Ohladom ešte samotného porodu, v podstate vnímate len svoju partnerku a samotný porod vám tak trocha uniká. Ale okamžik, keď vám daju-v mojom prípade syna-do rúk, je nad všetky piva, priaťelstvá a litre whisky.

Rodila jsem čtyřikrát, a to v době, kdy otcové ještě k porodu nemohli. Toho ale nelituji. I kdyby tato možnost tenkrát byla, nechtěla bych to ani já, ani manžel. Spíš mi vadila sterilita tehdejších porodnic, kdy rodička nesměla přijímat návštěvy, ani mít v pokoji květiny a miminko viděl otec i ostatní příbuzní až při propuštění.
Toto je opačný extrém. Otec při porodu je, ale podle mého názoru tak trochu proti přírodě. A zážitek je to pro většinu z nich spíš negativní.
Pokud oba partneři chtějí, mají dnes tu možnost, ale rozhodně bych k tomu žádného otce nenutila. Což se bohužel dnes děje a následky jsou dobře popsány v článku.

Mám dvě děti. U každého porodu tatínek dětí chtěl být a nikdo ho k tomu nenutil. První porod skončil akutním císařem, takže toho konečného porodu se neúčastnil (měla jsem celkovou narkózu).
Po druhém porodu, který proběhl bez komplikací až do konce, pak nastaly (viz článek nahoře) jeho poporodní deprese, které měl šest měsíců. A nebylo to nic růžového.
Pokud bych měla ještě jednou rodit, tak určitě bez otce dítěte.