U nás doma straší. A jak u vás?

22.11.2009 00:00   |   Ezoterika
Také jste to někdy zažili? Neumíte vysvětlit zdravým rozumem události, které se vám dějí doma. Narážíte na podivné „náhody“ a víte, že to vůbec náhody nejsou. Podobnou zkušenost mají manželé Kubíčkovi ze středních Čech.

U nás doma straší. A jak u vás?

Kubíčkovi se nedávno s malým synem přestěhovali do nového domku, který postavili v satelitním městečku kousek za Prahou. Netrvalo dlouho a doma se jim začaly dít podivné věci.

Smutná paní s čepicí

„Náš tříletý syn se v noci budil a z dětského pokoje utíkal k nám do postele,“ líčí maminka Anička. „Pořád opakoval, že je tam nějaká paní. Když jsem se ho zeptala, co ta paní říká a co dělá, jen odpověděl, že nic neříká a je smutná. A že má na hlavě čepici.“

JAK BÝT KRÁSNÁ
PODLE MĚSÍCE

Přes den onu „paní s čepicí“ nikdy neviděl, vždy jen v noci. „Zajímavé je, že se syn ani moc nebál. Nebyl nijak vyděšený, jen nechtěl spát v dětském pokoji sám. Tvrdil, že ´ta paní´ je hodná,“ dodává maminka tříletého klučiny.

Plyšák se v noci sám „rozmluvil“

Dalším podivným jevem, jaký se v domku začal odehrávat, bylo samospouštění interaktivní hračky.

„Koupili jsme synovi plyšového pejska, který po zmáčknutí určitých částí tělíčka zpívá a mluví,“ vypráví Anna Kubíčková: „Plyšák také vyjmenovává barvy, říká abecedu i jednoduché fráze jako ´Mám tě rád´, ´Obejmi mě´, ´Jsi můj kamarád´ a další.“

„A najednou se pejsek začal zničehonic v noci ´sám´ spouštět,“ říká Anna Kubíčková:

„Leželi jsme všichni tři v posteli v ložnici a z dětského pokoje se začaly ozývat právě ty fráze ´Mám tě rád´, ´Obejmi mě´. Manžel se šel podívat do pokojíčku, ale nic neobvyklého tam nebylo. Pak už jsme si na podivné samospouštění pejska prostě zvykli. Aby nás nerušil, radši jsme ´centrál´ hračky večer vypínali.“

Jenže, když prý plyšového pejska vypnout zapomněli, hned v noci se zase sám od sebe „rozmluvil“.

Paní Kubíčková se pomalu smířila s tím, že má doma asi nějaké duchy: „Prostě jsem to přijala jako fakt. A pravdou je, že nám zatím neublížili, nic neprovedli. Jen občas si tak trochu udělali legraci.“

Schovávačky a ztracené hračky

„Se synem jsem například večer hrála pexeso. Máme obrázky z Krtečka – jsou větší a vyztužené. Když jsme dohráli, začali jsme jednotlivé karty dávat do krabičky,“ vzpomíná Anna Kubíčková:

„Vždycky ukládáme dohromady obě stejné karty, kluk mi při tom pomáhá. Skládali jsme tedy obrázky na sebe a najednou nám chyběla jedna karta. Dívala jsem kolem sebe i pod koberec a karta nikde. Tak jsem nahlas řekla: ´Přestaňte si už dělat legraci a prosím vraťte nám kartu.´ Pak jsem se otočila a na místě, kam jsem se předtím dívala a nic tam nebylo, se najednou karta objevila.“

Nejprve se paní Kubíčková domnívala, že se třeba spletla nebo si karty nevšimla, ale když se to opakovalo několikrát, pochopila, že se v domku zřejmě děje něco tajuplného...

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vysávají vás upíři? Víme, jak na ně
Útok zombií by nás zničil, tvrdí vědci
Zesnulý soused se zjevuje jako fluidum

Hlas z dětského pokoje

„Asi nejvíc mě vyděsil zážitek jednou nad ránem, když jsem se synem byla sama doma a manžel měl zrovna v zaměstnání noční službu. Kluk se tehdy vzbudil, chtěl napít. Už jsme znovu usínali a najednou jsem uslyšela z dětského pokoje divný, rozklepaný hlas,“ vypráví Anna Kubíčková a protože již téměř spala, myslela si, že se jí to zdálo. Nevěnovala tomu pozornost.

„Jenže, pak se to opakovalo ještě sedmkrát, abych si skutečně byla jistá, že je to pravda,“ vysvětluje. „Ten hlas byl takový chraplavý a nedalo se určit, jestli byl ženský nebo mužský. Šlo o stále stejnou větu: ´Nooo... Vy si tady spíííteee´...“

Nejdříve si Anna Kubíčková říkala, že snad manžel zapomněl doma mobilní telefon, kde má nastaveno jakési legrační zvonění i s tou chraplavou větou: „Ale, když se to pořád opakovalo, začala jsem se hodně bát. Nakonec jsem už jen počítala, kolikrát to ten hlas ještě řekne. Ale vylézt z postele a jít se do toho dětského pokoje podívat jsem si netroufla. Bála jsem se. Držela jsem syna, který se naštěstí neprobudil, a věřila, že to přestane. Opravdu to přestalo a zatím se už nic podobného neopakovalo.“

Sousedé mají podobné zkušenosti

Přestože pan Kubíček nic podobného v domě nezažil, své paní věří. Navíc se o tom bavili se sousedy, kteří v místě bydlí už sedm let. K jejich údivu prý i oni zažívali něco podobného.

100 KŘESTNÍCH JMEN

Vybíráte jméno pro miminko?
Nebo se jen chcete dozvědět,
jestli vám vaše jméno pomáhá
či naopak něčím škodí?

ČTĚTE NÁŠ SERIÁL

„Sousedka nám prozradila, že její manžel také v noci viděl postavu bíle oblečené ženy, která se procházela po schodišti,“ říká Anna Kubíčková. „A jednou zase jejich vlčák začal štěkat, utíkat ke dveřím a všichni doma slyšeli, jak se dveře otevřely a ozvalo se: ´Tak už jsem tady´. Přitom nikdo dovnitř nevešel, ani nestál před domem. Pes pak začal u dveří vrčet, kňučet a couvat.“

„Zajímavé také je, že sousedka čas od času cítí doma jako kdyby někdo vařil hovězí vývar. Chodí pak po domě a hledá, odkud se ta vůně bere, ovšem nikdy nic neobjevila. Takže i ona se smíchem tvrdí, že má nezvané podnájemníky, ale že jsou hodní.“

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT
Život máme vepsaný v dlaních
Štěstí v lásce
Prostudujte své vrcholy

Co se to tedy v domku za Prahou u Kubíčkových děje? O tom jsme hovořili s Jitkou Lenkovou z Klubu psychotroniky a UFO.

„To jsou typické duchařské historky,“ řekla nám Jitka Lenková. „Takových případů bylo zaznamenáno více, u nás i ve světě. Dokonce se traduje, že Petra Voka z Rožmberka navštěvovala Bílá paní. Když potom jeho chůva usnula, tak jej Bílá paní konejšila.“

A co by manželům Kubíčkovým doporučila? „Nic. Nechat to být. Myslím, že vše samo odezní,“ radí Jitka Lenková. „Pokud nějak extrémně nevadí, pak si ´duchů´ nevšímat a eventuálně zapátrat po minulosti domu.“

Jenže, dům je úplně nový. „V takovém případě bych se zajímala o místo, na kterém stojí,“ vysvětluje Jitka Lenková. „Může se třeba jednat o tisíce let staré pohřebiště. A také může jít o někoho z příbuzenstva. Ať manželé Kubíčkovi zkusí pouvažovat, zda to nemůže být babička, prababička... Dohledala bych řádově desítky podobných případů,“ vysvětluje Jitka Lenková a dodává, že osobně by tyto „úkazy“ ignorovala:

„Věřím, že po určitém čase zmizí samy. Pokud by však manželé Kubíčkovi měli pocit, že je to jakkoliv obtěžuje, doporučuji obrátit se na někoho, kdo s tím má zkušenosti a pomůže jim – na internetu naleznou spoustu odkazů na psychotroniky, léčitele nebo lidi, kteří pracují s energiemi.“

dp

Přečtěte si také

Diskuse: U nás doma straší. A jak u vás?

Zbloudilé duše

18.2.2016   |   11:50   |   od: Lucie
Jde o zbloudilé duše, které si neumí samy poradit. Proto hledají někoho, kdo jim pomůže do světla a někdy dávají i hlasitě najevo, že tady jsou.

Pošlete je za světlem...

22.11.2009   |   03:50   |   od: Marut
Moje kamarádka, křesťanka, mi kdysi říkala, že takové postavy mohou existovat. Jsou to podle ní duše zemřelých, které bloudí mezi dvěma světy. Když se to stane, radila sdělit jim, že zemřely a doporučit, aby se rozhlédly kolem sebe, jestli vidí světlo. A za tím světlem je pak poslat...
Zobrazeny poslední 2 příspěvky, celkový počet 2 příspěvky.
poslední příspěvek: 18. 2. 2016 11:50
ČÍST VŠE / REAGOVAT


Tiskové zprávy

Vzkaz redakciMáte dotaz či připomínky?Napište vzkaz redakci