Těšte se, vysoké zídky!

Nedá se to zastavit. Už nejsem žádné štěně, ale pes mladík. Vždyť už mi bude sedm měsíců. Už klidně vydržím od rána do večera sám doma a neudělám žádnou loužičku ani hromádku.

PEJSKŮV BLOG další díly: Jsem Skot a trpím Byl jsem ztracený! Jsem vegetarián! Ňamka z nočníku

Ale umím už i další věci. Jsem totiž chytrý pejsek. Poznám, kde bydlím, vím, kteří lidé jsou „moje rodina“. Ale všechno ještě neumím tak dokonale, jak bych si představoval.

NEČŮRÁM JAKO VELKÝ PES. Tak, a je to venku! Přitom se fakt už snažím. Několikrát se mi už povedlo slabě zvednout nožičku, ale stabilita mě zradila. Tak jsem ji zase rychle položil na pevnou zem.

Nemůžu si nevšimout, že všichni moji páníčkové po očku koukají a je na nich vidět takové to "už, no už..." Ještě víc mě to nervuje. Já bych taky byl rád dočůrnul co nejvýš. Tam, co si ploty a zídky značkují velcí psi. Jak já jim závidím!

Ale nebojte se, já budu taky velký značkovač! Budu větší značkovač než kdejaký vlčák! Fakt! O tom jsem v hloubi duše přesvědčen. Není přece malých cílů. Už přece někdo chytrý řekl, že největší problém není, že si člověk dá velký cíl a nedosáhne ho. Největší problém vás lidí i nás psů je, že si dáme malý cíl a trefíme ho. Tak vzhůru na vysoké zídky!

Kamarádi, jestli mi tedy můžete prozradit, kdy jste vy poprvé napevno zvedli nožičku, budu opravdu moc rád. A napište mi do Pejskovy pošty!

mw

Přečtěte si také
Trápí mě mršky svilušky V batohu na horách Strýček Kuba a já