Jak to máte s partnerem? Nejste někdy spolu a přesto sami?

Jitka se se seznámila s Richardem v době, kdy uvažovala o odchodu od svého partnera. Ten byl více dalším dítětem než opravdovou oporou v partnerství. I když spolu měli malou dcerku, musela veškeré záležitosti, týkající se chodu domácnosti zařizovat sama.

Vymýšlet kam pojedou na víkend či na dovolenou. Čelit manželově rodině, která jim často a necitlivě zasahovala do soužití. Postupně jí docházela trpělivost. Cítila se jako chycená v pasti.

Richard byl jiný, ale…

Richard, který byl úplným opakem Jitčina partnera. Byl organizačně zdatný, plný nápadů. Vycházel jí ve všem vstříc, až to bylo k neuvěření. Pomáhal jí ve všem, o čem se zmínila, že jí tíží. Začala s Richardem budovat vztah nový a po čase se rozhodla se , že spojí svůj život i život své dcery s ním . Zdálo se, že konečně Jitka potkala toho pravého. Podala žádost o rozvod.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Kam až je žárlivost normální Tři do páru: Patří – Nepatří? Když je partner vaším dalším dítětem

Richard , který se cítil jako její zachránce pronajal byt, kam se svou malou dcerou brzy nastěhovala. Začalo normální soužití. Postupem času se začalo Richardovo chování proměňovat.

Začal být nespolehlivý. Nedodržoval některé společné dohody, týkající se jak společně tráveného času, či finanční podíl na chodu domácnosti, kterou pro Jitku „vytvořil“.

Často jí neinformoval kam jde ani kdy se vrátí. O sobě nemluvil, jakoby část jeho osobnosti byla nepolapitelná. Nechával jí v nejistotě.

Když si chtěla Jitka o tom promluvit, či mu sdělit svoje potřeby, ubezpečil jí, že jí miluje, ale žádnou opravdovou debatu nepřipustil. Jitka měla čím dál tím větší pocit, že se cítí ve vztahu sama a opuštěná.

Zamilovanému to jde samo

„Dobrý a fungující vztah se vyznačuje tím, že spolu partneři zažívají to, co se dá obecně shrnout pod slovo sdílení,“ vysvětluje terapeutka Helena Suchá, která se problematikou partnerských vztahů zabývá „To se projevuje tím, že si spolu povídají, plánují budoucnost, svěřují se sobě navzájem, mají společné aktivity, jakož i to, že na veřejnosti prezentují svoji sounáležitost. V době, kdy jsou zamilovaní to jde samo,“ charakterizuje fungující vztahy.

„Pokud se vše dobře vyvíjí, zamilovaní se rozhodnou spolu být. Pak nastává běžné soužití, kde se začnou projevovat rozdíly, které v době zamilovanosti nebyly patrné. Partneři se postupem času mají tendenci vrátit zpět do svých světů. Ty se ale od sebe mohou začít vzdalovat, pokud pro to něco nedělají,“ dodává Helena Suchá.

Z VAŠICH PŘÍBĚHŮ Řekněte, jak vyhrát nad milenkou? Těhotná a sama Stává se ze mě pomalu žárlivka Napište i vy svůj Příběh!

Když totiž partneři dopustí, že se začne jeden či oba dva chovat sobecky, prosazovat svoje zájmy, potřeby či koníčky na úkor partnerství, je zaděláno na krizi. Není totiž už co sdílet, co spoluprožívat.

Osamělý sobec vzniká v dětství

„Zkušenosti z poradny dokazují, že větší sklon k sobectví v partnerství mají ti, kteří v dětství zažili ve svém okolí domnělý či faktický pocit osamělosti.“ vysvětluje Suchá. „Ten mohl vzniknout například tak, že dítě mohlo být zvláštní, nepřizpůsobivé a nebylo přijaté ve své autenticitě rodiči, sourozenci nebo kamarády.“

Každopádně pokud vstupujete do vztahu s takovým zakletým princem či princeznou, musíte se připravit na běh na dlouhou trať .Jsou totiž často v dospělosti sebestřední, protože opravdové sdílení není v jejich prožitkovém rejstříku. Nejsou zvyklí se o něco opravdu ve vztahu dělit. Nenaučili se to.

Ten druhý jakoby tam nebyl. Jde jim více o to, aby něco vlastnili, a to může být nakonec i partner, či vlastní děti. Partner se pak stává spíše soupeřem na trati života, než spolupracujícím spoluběžcem. Proto vlastně nakonec bývají opouštěni, aniž porozumí tomu, co se vlastně stalo.

Vztah je jako zahrada

Lidé jako Richard jsou pro partnerské vztahy obtížní. Tím, jak žijí od dětství ve vlastním uzavřeném světě, neumí dostatečně pokročit od namlouvání, od dobytí symbolické mety partnerského protějšku k vlastnímu prožívání vztahu. A do toho patří důvěra a sdílení se, které svým fungováním neustále narušují.

Ten druhý musí vyvíjet o to větší větší aktivitu v tom, jak vztah čistit, neustále ho dolaďovat. A hlavně být nesmírně tolerantní.

Jak se bránit odcizení?

Partnerství je třeba pěstovat, a to

• sdílením společných zážitků,
• uspokojováním vzájemných potřeb, plánů a pocitů jistoty a bezpečí.

A také nečekat, že vztah plně nahradí ostatní životní aktivity. Věnovat se sobě, svému vlastnímu světu, je velmi důležité. Jenom nezůstávejte v něm, vnášejte tyto zážitky zpět do vztahu a tím obohacujte vzájemné partnerství.

owl