Když je partner vaším dalším dítětem

17.9.2014 00:00   |   Sex a vztahy
Radana žije se svým partnerem přes pět let. Partner je o šest let mladší než ona. Zpočátku to klapalo, protože oba zažívali pocity zamilovanosti. Po roce a půl se jim narodil syn a nastaly první vážnější potíže v soužití.

sex a vztahy

Radaně začalo připadat, jakoby na všechno byla sama. Teprve teď si začala uvědomovat, že už dříve se cítila s partnerem tak, že většinou všechny povinnosti byly na ní.

On naopak vždy vyžadoval její plnou pozornost a samotného ho nenapadlo, že by mohl něco zařídit pro domácnost či jí také někdy naslouchat. Byl jako velké dítě. Teprve s narozením syna se situace vyhrotila.

Chce jen mluvit, ne si povídat

Radana byla často v situaci, kdy jí partner něco o sobě a svých zážitcích vyprávěl, ani nikdy ho vlastně nezajímalo, co prožila ona. Jeho vyprávění bylo zajímavé a poutavé a tak si navíc ani nevšimla, že ho vlastně ani nezajímá, co si partnerka o všem myslí. Když se syn narodil, potřebovala si večer s někým popovídat. Ale narazila.

„Sdílení je vztahu velmi důležité. Pokud jsou dva zamilovaní, vytvářejí si jakýsi ochranný obal před světem. Pokud ale se vztah dostává z fáze úplné symbiózy, tedy z fáze zamilovanosti, to je řádově po několika měsících, tak začíná být patrné, jak to partneři spolu opravdu mají. Zda jde o vztah partnersky vyvážený,“ říká terapeutka Mgr. Irena Preissová.

Moje potřeby umíš vyplnit jen ty

Jako děti automaticky bereme, že nám rodiče naplní jak fyzické tak citové potřeby. Jsou pro nás proto důležití. Pokud tak žijeme dostatečně dlouho, začneme s tím počítat. A hledáme partnery, kteří nám toto naplní.

„Určitě takové lidi kolem sebe máte. Oni totiž vnímají svět jen přes svoje potřeby. Nenapadne je, že někdo druhý by mohl také něco chtít či potřebovat. Bývají často roztomilí ve strategiiích jak dosáhnout toho, co zrovna chtějí. Nějakou dobu se s nimi cítíte velmi dobře, protože vy jste ta významná osoba, která o ně pečuje a sytí jejich potřeby,“, vysvětluje Preissová.

Frustrace jako jediná cesta

Děti bychom měli od určitého věku zatěžovat přiměřenými povinnostmi a trvat na jejich plnění. Jako rodiče pak čelíme jejich častému rozhořčení, že přece něco nestihli, nemohli tam a tam včas a tak dále...

Z VAŠICH PŘÍBĚHŮ

Řekněte, jak vyhrát nad milenkou?
Těhotná a sama
Stává se ze mě pomalu žárlivka

Napište i vy svůj Příběh!

Pokud ve výchově dětí netrváme na dodržení dohodnutých věcí, začnou hledat cesty, jak z povinností uniknout. Tak se naučí jak unikat ze zátěžových situací. To pak vede v dospělosti k tomu, že nejsou spolehliví.

Výchova je dřina

Ještě horší je cesta, kdy po dětech nechceme žádné povinnosti. Můžeme to dělat z vlastní pohodlnosti. Nebo proto, že si mylně namlouváme, že chceme, aby naše děti měly krásné dětství, které jsme my patrně neměli. Pravdou ale je, že je nenaučíme jednu důležitou věc: rozeznat hranice. Nikdy totiž nenarazily. Nebyly postaveny před skutečnost, že se mají postarat i o něco či někoho jiného, než o sebe.

„Svět vnímají jako jeden prostřený stůl a hledají si pak partnery, pro které je významná hodnota o někoho se starat,“ dodává Preissová.

Dítě jako konkurent

Pokud máte podobné zkušenosti ve svém partnerství, nestačí čekat na to, až se váš přítel či manžel probere, nebo si myslet, že se změní příchodem dítěte. Postupně mu začne chybět plná pozornost zaměřená na něj a začne vnímat dítě jako svou konkurenci.

Jednou z cest, jak s takovou situací zacházet, je stanovovat partnerovi jasné hranice. Nahradit tak vlastně to, co se mu nedostalo v dětství. Jde ale většinou o značně náročnou cestu. Je proto důležité si rozmyslet, zda takovou zátěž unesete. Velké děti jsou roztomilé a je s nimi zábava. Ale zůstávají stále dětmi.

owl

Přečtěte si také

Diskuse: Když je partner vaším dalším dítětem

ČÍST VŠE / REAGOVAT


Tiskové zprávy

Vzkaz redakciMáte dotaz či připomínky?Napište vzkaz redakci