Testem testosteronu je touha po moci

Hnacím motorem dostat se na post s vyššími pravomocemi je kromě dalších i testosteron. Právě mužský pohlavní hormon tedy také může za to, kdo zastává lépe placená místa, je výše společensky postaven, kdo k sobě přitahuje atraktivnější partnery.

Ze studie vědců Texaské univerzity v americkém Austinu vyplynulo, že čím vyšší hodnoty testosteronu zkoumané osoby vykazovaly, tím větší byla jejich touha po moci. A naopak.

Naslouchající muži

Samozřejmě existují i muži, kteří nemají pocit, že o něco významného přicházejí, když netouží ostatním vládnout. Jsou dobrými partnery, schopnými více než ostatní muži naslouchat potřebám svých žen. Dalo by se to vnímat i tak, že více je zajímá cesta, než za každou cenu dobýt cíl.

Takové muže najdeme mezi profesemi, jakou je učitel, psycholog, hudebník, zdravotník a podobně. Zmíněná studie prokázala, že tento typ mužů má menší koncentraci testosteronu v krvi. A když byl takový muž zatěžován větší odpovědností, která k moci patří, byl nejistý a zatížen stresem. Dlouhodobější zátěž proti přirozenosti by mohla vést k psychickým či fyzickým obtížím.

Hormon moci

Naproti tomu skupina mužů, kterým byla naměřena vyšší koncentrace testosteronu, vykazovala vyšší srdeční frekvence a známky stresu v případech, kdy se ocitli v podřízené pozici či situaci.

CO JE TESTOSTERON Testosteron je mužský pohlavní hormon, který má na svědomí rozvoj svalové síly a mužné kostry, příslušný vývoj hrtanu a s tím i hlubokého hlasu, růst vousů a ochlupení, vývoj genitálu jakožto i tvorbu spermií. V neposlední řadě je též z větší části zodpovědný za celkovou úroveň sexuální aktivity mužů. Ženské tělo produkuje testosteron také, ale v malém množství. Je to nutné pro udržení hormonální rovnováhy a proto, aby ženské tělo fungovalo normálně.

„Vůdci“ bývají většinou v pozicích, kdy mohou rozhodovat nejen o sobě, ale o druhých. A také jsou také schopni a ochotni nést větší zátěž plynoucí z odpovědnosti. Možná jim to ulehčuje jejich rozhodnost a schopnost mít většinou jasnou představu o tom, co a jak se bude dít.

Dámy, vyberme si…

Podle evoluční teorie se předpokládalo, že každý člověk touží po co největší moci.
Z tohoto hlediska nová studie amerických vědců tento pohled narušila.

Každý člověk je nějak geneticky disponovaný a z toho pak vyplývá jeho biologická konstituce. Pokud bychom tedy vyloučili sociálně – psychologické vlivy (což samozřejmě nejde úplně) můžeme říct, že orientace lidí na moc je dána biologicky.

Ženy si nejspíš už nemohou říkat „ten kliďas se rozpohybuje,“ nebo „ten macho se za čas vybouří“. Ani jedno se totiž nestane.

A jak to je se ženami?

Jak do tohoto schématu zapadají mocné ženy historie i současnosti? Francouzská hrdinka Johanka z Arku z války s Angličany v 15.století, nejpopulárnější současná panovnice Alžběta II. či americká ministryně zahraničních věcí Hillary Clinton a další – jak to, že se prosadily i jako špičkové manažerky? Je to také způsobeno mužským pohlavním hormonem? Ženy přece mají testosteron v krvi také, i když v daleko menší koncentraci.

Studie samozřejmě neodpověděla na všechny otázky. Pouze pootevřela dveře k většímu pochopení mechanismů, které biologicky ovlivňují a formují a následně i naše vztahy s okolím. V případě mužů na otázku touhy po moci dává poměrně jasné odpovědi. V případě žen by měli odborníci pátrat dál.

Vůdčí typy potřebujeme

Buďme rádi za ty, kteří po moci touží a zároveň se dokáží starat o veřejné věci smysluplně.

Pak z takových lidí sice máme respekt, ale zároveň jsou pro nás důležití. Jsou lepší volbou než ti, kdož jen touží po moci bez vize a odpovědnosti. A zdaleka to neplatí jen na společenské úrovni, ale i v obyčejných lidských vztazích.

owl