Když se děti postaví na vlastní nohy

Syndrom opuštěného hnízda se velmi často projevuje pocity úzkosti, osamělosti, strachu z úplné ztráty svých potomků. Zmizel objekt rodičovské péče, zůstává přemíra volného času a jakoby se vytrácel smysl života.

Manželé se najednou začnou více soustředit na vlastní problémy – a někdy dokonce zjistí, že jejich vztah už dávno nefunguje. Co s tím?

Věnujme se jeden druhému

Prázdnotu, kterou dříve zaplňovala péče o děti, zkusme společnými silami vyplnit. Je to přece skvělé, že máme konečně čas jen pro sebe!

Nastává nová etapa života, která může být stejně hezká, jako byla ta dosavadní. Tady je několik tipů:

• Po přestavbě volá i náš byt. Konečně si v bývalém dětském pokoji vytvoříme svůj koutek, své království. Vyměníme závěsy, koupíme si novou poličku, uzpůsobíme prostor pro pohodlné bydlení ve dvou.
• Zajeďme si o víkendu s partnerem na pěkný výlet, kde jsme nebyli od dob, co se narodily děti.
• Domluvme se na tom, že třeba jednou týdně nebudeme večeřet doma a zajdeme si někam do restaurace.
• Vyberme si sport, který bychom mohli dělat společně. Nebo raději půjdeme do kina, divadla nebo na výstavu?
• Lehce zaexperimentovat můžeme také v ložnici, abychom zrušili mnohaletý stereotyp.
• Nesnažme se však za každou cenu dohnat to, co jsme jako rodiče „ztratili“ během let, kdy jsme pečovali o děti. Není nic nedůstojnějšího, než snaha o návrat do mládí v podobě „hry na diblíka“ či vyhledávání nového mileneckého vztahu.

Může vás zajímat My na to nemáme... S puberťákem je to někdy na zabití Kdy mluvit s dětmi o antikoncepci

Buďme však také připraveni na to, že manželská krize po odchodu dětí může dospět až k úplnému rozchodu. Ale ani pak život přece nekončí.

Důležité je, abychom si i poté uchovali hezký vztah a byli rovněž nadále v přátelském kontaktu se svými potomky.

Jak jednat s dětmi

Je třeba pochopit, že naše děti mají právo na svůj život. To, že od nás odešly, pokud to není důsledek dlouhodobých konfliktů, ještě neznamená, že nás nemají rády. Chtějí si pouze založit vlastní domácnost, nebo žít v soukromí s partnerem.

Uvědomme si, že jsme si své rodičovské povinnosti splnili. Děti nám však nejsou za to nic dlužny a nemohou být hromosvodem našich depresí ze zpackaného života, z pocitů prázdnoty, z rozpadu manželství. Neměli bychom jim proto vyčítat, že odešly a neustále si stěžovat.

Vztahy na nové úrovni

Přijdou-li děti na návštěvu, měli bychom se citlivě zajímat o to, jak se jim daří a co cítí. Zkusme dát našim novým vztahům i nová pravidla.

Zkrátka, řekněme si otevřeně, jakou očekáváme vzájemnou pomoc – ty mi vypomůžeš s velkým nákupem, já zase pohlídám vnoučata... Kdy a jak budeme v rodinném kruhu trávit společné chvíle či oslavy, Vánoce, velikonoce, dovolené...

Nezapomínejme na přátele

Bez přátel je člověk na světě sám, a proto bychom si měli vztahy s nimi pěstovat jako vzácnou květinku.

• Nezapomínejme na to, že spousta našich přátel je na tom podobně jako my. To je výborná šance, jak spojit síly, abychom situaci společně zvládli.
• Každá žena jistě uvítá pravidelné „babince“, na kterých nebude o zábavu nouze.
• Domluvme se s kamarádkou na návštěvě bazénu nebo cvičení alespoň jednou týdně.
• Najděme si mezi přítelkyněmi tu správnou vrbu, které se můžeme zcela vyzpovídat ze svých pocitů.

Lada Mašková