Tolik povyku kvůli nosu

Absolvoval jsem deset lekcí psí školky v pražském Motole a teď bych měl být připraven do života mezi lidmi i zvířaty. Asi jo, ale moje poslední lekce tomu vůbec nenasvědčovala.

PEJSKŮV BLOG další díly: Jsem Skot a trpím Byl jsem ztracený! Jsem vegetarián! Ňamka z nočníku

Přišel nový kamarád plemene Coton de Tuléar a to byl mazec. Hráli jsme si nejen o přestávkách, ale i při výuce, což instruktorka nesla celkem těžce.
Majitelka cotona však byla nadšena a ptala se, kdy opět přijdeme. Prý její mazlíček si už dlouho tak krásně nevyhrál. Já byl také rád, ale měl jsem stále navrch, což mně moc nebavilo. Je to teprve bažant, který školku začíná...

Lituji svou paničku

Paničce, to přiznávám, dělám až moc často problémy. Mám krásného plyšového medvěda, který má (teď už tedy vlastně měl) místo nosu takovou keramickou placičku. Jednoho večera jsem si medvědův nos, jako vždy, když se nudím, jen tak žužlal. Až mi ta keramická placka zůstala v tlamičce.

Jsem chytrý pes, hrál jsem si s touhle "nosí" plackou a někde se mi pak zatoulala. Ale panička, když zjistila, že je medvěd bez nosu, ztropila strašný povyk. Nelenila a zase volala veterináři a pořád se s ním radila, co by se stalo, kdyby mi ta keramická placička zůstala v žaludku nebo ve střevu. V každém případě bych prý zvracel a měl bolení bříška.

Takže jsem byl zase v domácím pozorování. Mé hovínko bylo očekáváno jako spasení. Po dvou dnech, když mi doopravdy nic nebylo, panička konstatovala, že "nosí" placka je jinde, než v mém zažívání a hlídání přestalo.

Kdovíkam se ten medvědí nos poděl. Možná jsem si ho jen pečlivě schoval. Až ho objevím, přinesu ho jako trofej paničce, ať vidí, že takové věci nežeru. Tak, ať se příště tak neděsí.

Co vy, kamarádi, taky jste někdy něco nepatřičného slupli? Jak to dopadlo? Napište mi do Pejskovy pošty!

mw