Nehladit, pracuji! Jak se chovat k asistenčním psům a jejich pánům

Asistenční pes je pro svého pána neocenitelným společníkem.

Pomáhá mu najít správnou cestu a udržet si duševní pohodu, představuje pro něj zdroj bezpečí a někdy i zdravotního dohledu.

Člověk se zdravotním postižením a jeho pes jsou proto nerozlučnou dvojicí.

Asistenčního psa poznáte podle postroje s označením společnosti, která ho vycvičila.

Abychom nenarušovali jejich práci a schopnosti, měli bychom se k psím pomocníkům chovat podle pravidel.

O ta nejdůležitější se s námi podělila Zuzana Daušová, ředitelka Centra výcviku psů pro postižené Helppes, která je zároveň trenérkou psích pomocníků a zkušenou znalkyní jejich duše.

Psí asistenty nelitujte

Nejsou to žádní nevolníci trpící pod bičem otrokáře, nýbrž zodpovědní pomocníci.

Svou práci milují a ochota pomáhat byla jedním z hlavních předpokladů pro jejich výběr do výcviku.

Na oplátku dostávají to, co je pro každého psa nejvyšší hodnotou - společnost a pozornost jejich pána.

Jsou spolu čtyřiadvacet hodin denně, chodí spolu do práce, za vzděláním i za zábavou.

Pejskům je dopřáván také plnohodnotný psí život – procházky, volný pohyb, hry s lidmi i psími kamarády.

Nevyrušujte je od práce

Nevolejte na něj, nepískejte ani nemlaskejte, nesahejte na něj, i když vám připadá roztomilý a přátelský.

Pokud si chcete psího pomocníka pohladit, vždy se zeptejte jeho držitele bez ohledu na jeho handicap.

A nemějte mu za zlé, pokud vám to nedovolí – jistě má své důvody.

Pes přece není veřejným majetkem, na který si může sahat každý, komu se zlíbí.

Psí pomocníky nekrmte

Za prvé byste je odváděli od jejich úkolu, za druhé nemůžete vědět, zda pejsek nemá nějaké dietní omezení.

V dobré víře byste tak mohli vážně poškodit jeho zdraví, což by ovlivnilo i život jeho pána se zdravotním postižením.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Když pes loudí, nechce pamlsek! Chybami při krmení miláčkům ubližujeme Jaké pamlsky pejskům? Čokoládu schovejte!

Vždy se zeptejte

Chcete-li být člověku s postižením nápomocni, vždycky se ho nejprve zeptejte, zda vaši pomoc potřebuje a chce.

Nesnažte se svou pomocí nahrazovat práci psa, i když máte pocit, že daný úkon zvládnete lépe.

Pes dobře ví, co dělá, a se svým pánem je perfektně sehraný.

Kromě reálné pomoci dává pes svému člověku i pocit nezávislosti a soběstačnosti, o který ho svou nevyžádanou pomocí naopak připravujete.

Jak se chovat k člověku s asistenčním psem, naučte i své děti. Ani ony by se neměly na pejska vrhat, i když s dobrými úmysly.

Své vlastní psy držte od psího asistenta dál a rozhodně jim nedovolte, aby ho rozptylovali, či dokonce obtěžovali.

Držitelé psích pomocníků mají zákonem zaručen vstup i do míst, která jsou běžně psům nepřístupná, například do zdravotnických zařízení nebo restaurací.

Proto je naprosto nevhodné napomínat člověka s asistenčním psem, že se nachází někde, kam podle vás pes nepatří.

Asistenční pes také není povinen nosit v dopravních prostředcích náhubek. Pokud například neslyšícímu upadne nějaký předmět na zem, pes mu ho automaticky podá, což by s náhubkem nemohl.

Na člověku s postižením nemusí být jeho handicap na první pohled patrný, přesto má svá práva a zaslouží si ohledy stejně tak jako jeho psí pomocník.

zot, ŽenyproŽeny.cz