Diskuse ke článku:
Mám pravdu, když jeho syna nechci?

Odpověď na 113  |  Ex bude evidentní problém. Nutit malé dítě do toho, aby oslovovalo cizího muže jako otce, když jednoho už má, je opravdová hloupost. Kdyby zemřel a nebo se nestaral, tak OK, ale jinak tuto, bohužel dost častou praxi takovýchto Ex, nechápu. Jako kdyby ho tvůj muž nutil říkat ti maminko. Vždyť by to bylo absurdní. Tvého muže to asi musí dost mrzet. Snad to svému synovi nějak rozumně vysvětlí.
Psychologickou poradnu není třeba zavrhovat. Pokud narazí na dobrého terapeuta, tak ten mu může velmi pomoci i s jeho vztahem ke svému otci, tobě a sestřičce (tvojí dceři), a to i přes případné útoky Ex.
V mém životě bylo několik různých náhradních pečovatelů (slovo macecha se mi nelíbí, a jak pak říkat mužům - že by otcoch?) a dobře vím, že pokud k němu, i přes určitou potřebnou přísnost, budeš slušná a korektní, snad to vycítí a naopak si toho bude později vážit (většinou).
Nikdy nevíš - správný muž Ex může srovnat a složitou situaci vyřešit. Stejně tak jako to všechno ještě daleko zhoršit. To už je život.
Hlavu vzhůru a přeji ti hodně štěstí.

Odpověď na 112  |  Děkuji moc moc za krásnou odpověď:-) Asi to je to, co jsem potřebovala slyšet:-)
Na problém jsem rezignovala a smířila se, že do budoucna prostě problémy budou se synem a já to nezachráním. Do stálé péče nám ho stejně nechtěla dát, jak jsem jí jednou navrhla už ze zoufalství. Nadále to zůstává o víkendech jednou za 14 dní, občas si teda vzpomene jinak...
Syn má nového tátu, kterému tak musí říkat kvůli své malé sestře - aby jí nepletl hlavičku, proč mu říká strejdo. Navštěvuje psychologickou poradnu (to moc nechápu, psychologa by potřebovala spíš Ex, než syn).
Zaměřuji se na vlastní dcerku. Ona je ta, co mě potřebuje nejvíc. Přece jen, kdybych se někdy rozvedla (jako že to neplánuji, ale člověk nikdy neví), ona je ta moje vlastní rodina i do budoucna. A tu si budu chránit:-))

Milá Milko, je zřejmé, že už jsi rezignovala, protože se tě tu někteří lidé, co vůbec neznají tvoji složitou situaci, dovolují označovat za sobeckou bytost.
Z vlastní zkušenosti (byť z pozice toho dítěte) vím, že tento problém je pro tzv. macechy velmi palčivý. Ano, brala sis muže, co už dítě má. Ale toto dítě má vlastní matku a otce. A protože ty jsi jejich vztah (dle vlastních slov) nerozbila, tak za toto ubohé dítě nejsi nijak zodpovědná! Samozřejmě, pokud jsi v zamilovanosti přehlédla budoucí možné problémy, tak to byla hloupost - ale chemii neporučíš :o)
Spousta žen tě obviňuje a tvrdí, že to ty musíš vše vyřešit. Ale, až na pár výjimek (a to mě překvapuje), nikdo se zde nezmiňuje o tom, v čem je podle mě zakopaný pes (a to i v dalších případech). To tvůj muž si pořídil syna, a tak se musí starat hlavně on! Ty jsi pro to dítě cizí člověk.
Ono pořizovat si děti a pak se na ně vykašlat (ať se ženská postará), je tak jednoduché. Vždyť se určitě najde nějaká Milka, co to vše vyřeší, protože jí bude cizího dítěte líto (hlavně, ať to otce moc neotravuje).
Tvá situace nemá jednoduché řešení. Můžeš do toho s manželem šlápnout (celková péče - poloviční je k ničemu), ale to musí on opravdu chtít své dítě vychovávat. A možná se ti to někdy v budoucnu v dobrém vrátí (bohužel ne vždy). Nebo, pokud se o něj nemá zájem starat ani vlastní otec, tak proč by si ho měla mít ty. Přijde na návštěvu, tak OK, uvař mu, podej pomocnou ruku, ale vychovávat ho musí jeho otec.
Hodně štěstí.

Odpověď na 110  |  Ahoj, Milka...
Mam presne ten isty problem. Teda, mala som.
Mali sme s partnerom - nie sme manzelia - dost dlhe debaty o tom, ci bude jeho syn s nami, alebo nie. Nakoniec, asi po roku som suhlasila.
Je samozrejme, ze sa o neho staram v podstate len ja, otec pracuje a jeho matka sa vobec nezaujima.
Ja som trochu vybusny typ, dost prisna a poriadkumilovna. Ja som mu hned v prvy den vysvetlila, ze byva u mna, musi respektovat moje naroky a samozrejme sa rozumne spravat. No po tyzdni som to vysvetlovala znova. A znova.
Myslim, ze treti mesiac bol prelomovy, on si uvedomil sam, ze sa musi spravat rozumne a odvtedy s nim neboli ziadne velke problemy.
Ja som Robkovi hned vysvetlila, ze nikdy jeho matkou nebudem, mozeme byt dobri kamarati, alebo nepriatelia. A rozhodnut sa musel sam.
Mal 5 rokov.
Je asi samozrejme, ze ak Ti tento novy clovek spadne z neba, uz ho prec nepustis. Ale ozaj to da dost namahy.
Neviem, ako sa rozhodnes, ci si syna vezmete, alebo nie. No dufam, ze svoje rozhodnutie dobre zvazis, zo vsetkych stran.
Vela stastia a pevne nervy...

Jsem ráda, že názory na problém i Milku se různí. To je život. Nicméně, kdo nezažil přesně tento typ problému, NIKDY TO ÚPLNĚ NEPOCHOPÍ! Tím více žena, jež se na to a logicky ano, bude dívat jen jako pohledem "vlastní matka". Milka má bezpochyby tzv.dobrou vůli, to je jisté!! ALE, KDE BRÁT SÍLU POŘÁD??? Nikdo nejsme bezední a dokonalí. Popravdě: každý z nás rodičů zná, jak bere kolikrát sílu a trpělivost vlastní dítě, natož pak to dítě nevlastní (a to je fakt pravda). Abychom brali z nějakého vnitřního pohárku trpělivosti a pochopení a dobroty pro nevlastní dítě, bereme to vždy z pohárku vlastních dětí. A já chápu, že "macecha to tak cítí" a nezdá se jí to vždycky fér. Logicky každý z nás chce právě pro to svoje dítě jen to nejlepší a pokud nám čas, nervy a starosti ubírá péče o dítě nevlastní, kteréžto právě že nemáme ani ve své výchově, ale je neustále ve vlivu a výchovy jiné nezodpovědné nebo neaktivní matky, JE TO VĚC ZAPEKLITĚ TĚZKÁ a nesuďme prosím Milku, kdo nezažil!!! Je to skoro bez úkoru na svém vlastním dítěti totiž nemožné řešit. A kdo z nás, opět popravdě na srdce, chce pro své vlastní dítě něco horšího nežli má?
Já situaci Milky znám. A zná to i moje vlastní sestra. Máme stejný životní příběh a nikomu to nemohu dobře popsat, co vše za oběť v tomto případě ta nevlastní máma přináší!!! Milce držím palce do dalších dnů a let a moc ráda bych byla, kdyby i ona mě dala šanci sdělit: že se to třeba přežít v rámci celé rodiny dá!!!

Mám problém -závislost tatíka(mého manžela) na 20letém synátorovi a naopak. Zajímá mně, co byste dělali vy? Vzdali byste takové manželství?
Jsme manželé 3roky. Mám kluka 20letého a dceru 21let -už má miminko a nebydlí s námi. Manžela jsem si našla na inz. Zajiskřilo to, po roce a půl jsme šli k sobě. Od něj odešla nefungující žena. O domácnost ani o jeho kluky se nestarala -nechala mu 15letého a 19letého, ten prý vše odskákával. Mladší -teď má 20 let, byl a je brán jako miminko.
Je to na dlouhé povídání. Jeho ex se nastěhovala pod nás, předtím jsme s ní zažili své. Chtěla se po roce vrátit...
Manželovi jsem pomohla s rozvodem a vůbec i byt dát dohromady. Staršího syna vyhodil, dodnes nepracuje. Mladšího jsem snášela, dokud jsem nepoznala, co dokáže. Pomohla jsem, že se vyučil -byl stále za školou, já v kontaktu s učiteli. Proč jsem to dělala? Neboť ten starší není vyučen a kam by to dotáhl tenhle? Práce mu taky nic moc neříká.
Vyučil se, ale nechápal, že ho už nemůžeme živit. Tatík mu našel brigádu, ale lepší je spánek. Tak ho známý vyhodil. Našel si sám něco, vydržel jen měsíc. Pak už hrál, že chodí dělat. A když nám nechtěl dát na nájem, spadla i mému mužíčkovi čelist. Prý jen 500Kč. Tak se prodal PC, stejně jen hrál hry.
Tatík ho vzal k sobě do práce -ráno vozí autíčkem, i domů. Má ho pod kontrolou, nemůže ani zaspat. Místo, aby si půjčil na nájem, půjčil si na mobil. 2měsíce byl u nás zadarmo, na vánoce jsme ho neřešili.
Na synáčka manžel hlas nezvýší, na mně a mého syna jo. Nemám jeho syna ráda. Děkuju.

Mně překvapuje, jak některé ženy zde reagují. V první větě se diví přístupu Milky, pak příspěvek pokračuje slohovou prací o svém problému a v jedné větě rada, co má Milka dělat.
Je hodně těžké radit v této situaci a je hodně těžké se vžít do role Milky. Přijdete k dítěti, jak "slepá k houslím", nevychovanému, v podstatě cizímu a máte mu dělat mámu a v podstatě i tátu.
Milko, já jen chci říct, že jsem "vyfasovala" podobnou 15letou slečnu.
Chce to hodně komunikovat, s tátou, s dítětem, být aktivní. Nedržte nic v sobě. Všechno ventilujte a na tom správném místě.
Přeju pevné nervy.

Milko, snaž se pomoci tomu klukovi, má to hodně těžké. Nechce ho máma, nechce ho macecha, v životě nepoznal mnoho dobrého ... Podívej se na jeho život -- jeho očima. A dej mu šanci. Promluv si s manželem, určitě přijdete na kompromis. Pokud začne chlapec žít s vámi, trvej na tom, aby se mu otec více věnoval. Domluv si schůzku s dětským psychologem, poradí ti, jak se chovat, jak jednat.
Držím palce :-))

UF!!! Tak jsem pročetla celou diskuzi a nedá mi to nereagovat. Nelíbí se mi přístup Milky ani jejích sympatizantek.
Vidím to z druhé strany jako matka, která zůstala sama s dvěma dětmi, z toho jeden velmi nezvedený a nezvládnutelný synek (tehdy 12let) a která se znovu vdala a díky manželovi, který vzal moje děti za svoje, se z mého nezvladatelného syna stává docela prima kluk.
Je to jen a jen o přístupu lidí. Já osobně bych si nevzala člověka, který by mě nepřijal i s dětmi a nevzal je jako součást normálního každodenního života.
Ten malý kluk potřebuje pomoc a ne aby se ho chtěl každý zbavit. Já sama měla tak velké problémy se synem, že jsem uvažovala o výchovném ústavu (pravý táta si pořídil novou rodinu a na děti prostě asi zapomněl). Nezvládala jsem jeho výchovu a měla pocit, že kazí život mě i mé starší dceři.
ALE!!! Pak přišel můj druhý manžel, který přebral úplně 100% zodpovědnost nejen za naše manželství, ale i za moje děti. Ohromně mi pomohl. Kluka usměrnil, propovídal s ním X nocí, vysvětloval, domlouval, určil pravidla a trval na dodržování. Vše se obešlo bez fyzických trestů a sankcí. A mladej funguje.
Dnes máme ještě také spolu dcerku, obě starší děti malou zbožňují. Pomáhají, hlídají a starají se. A manžel naproti tomu nedělá žádné rozdíly mezi naše a tvoje.
U Milky vidím problém v manželovi, který se asi moc neangažuje. Moje rada je, sedněte si, popovídejte, proberte svoje možnosti a hlavně SNAŽTE SE POMOCT MALÝMU.
Milko, neber to jako, že děláš něco pro Ex. Tak to není.

Odpověď na 23  |  Děkuju Adriano. Já Vás taky chápu, zažila jsem s manželem něco podobného a s jeho klukem. Proto taky též vím, o čem je řeč a co vyjadřuje Milka ve svém příběhu a problému. Je pravda, že to nemůže nikdo pochopit, kdo v tom problému není a nezažil to. Vím, co to je spadnout až na dno.
Váš příběh se podobá mému, jen kvůli manželovi, kterého miluji, jsem z manželství neodešla. Já jsem též s Milkou. Píšete, že otec měkkej, naivní dal se oblbnout.,? též to znám.
Přeji Vám už jen štěstí a pohodu.

Jak říkám, jsi bez komentáře..............

Nechápem, prečo rozoberáš stále bývalú manželku, keď ide o dieťa. Pri troche snahy by si zvládla aj dve deti. A manžel by mal pocit, že mu tým prejavuješ lásku. Ale asi čakáš, že Ti ju prejaví on, ak Ťa odbremení od povinnosti starať sa o cudzie dieťa. To dieťa je však nie je cudzie, ale niekoho, koho ľúbiš. Ak hovoríš, že vieš lepšie vychovávať deti, tak pomôžeš manželovmu dieťaťu (nie bývalej manželke) získať to, čo k životu potrebuje.

Odpověď na 100  |  Ano. Máš pravdu. Nejsem slepice a jsem tak šťastná. A všichni okolo mě, které nedeptám nesmyslnostmi.:-)
Ale tohle už je hodně osobní rovina, to s příspěvkem nemá co do činění.

Mám podobnou zkušenost i s bývalkou svého manžela a můžu říct to, že závidím někomu, když s bývalkou vyjde dobře.
Sama jsem chtěla s ní vyjít dobře, domlouvat se, jak na její dítě... atd. ... ale když jsem ji osobně poznala, pochopila jsem, že s tímto člověkem se nikdy na ničem nedomluvím. Takže věřím, že jsou vztahy s bývalkami dobré i špatné, bohužel.
Jinak, těžko někoho odsuzovat jen podle příběhu a reakcí. To paní určitě nepomůže:-( Chce to čas a pevné nervy hlavně. Držím palce:-)

Tak mám pocit, že jsi žena, které rodina a pořádek nic neříkají. Pro mě jsi bez komentáře. Neznám tě, ale stačí mi tvé názory. Od tebe bych si poradit nenechala. Jak říkám, jsi bez komentáře.

Odpověď na 92  |  .. a to neumyté dítě s tím neuklizeným pokojíčkem by bylo šťastné...
.. ale to je pro Tebe asi málo :-(...
.. a fakt vážně - přestaň už s tím házením špíny na exmanželku, neděláš si tím dobrou vizitku :-(...

Odpověď na 97  |  A pokud jde o děti, tak vím, že jakákoliv snaha o převýchovu je hloupost. Jediné, co mohu udělat, je být dětem -a všem- kamarádkou, pomocnicí, někým, ke komu mohou přijít s pocitem, že tady je jim dobře.
Nesnažím se implantovat jim své vnímání světa, pouze jim ho ukazuji. Jo. Daleko radši budu s dětmi sedět ještě v jedenáct v poledne v pyžamu a hrát karty, než abych šílela nad tím, že jsme si ještě nevyčistili zuby a neustlali postele. :-)

Odpověď na 96  |  Dotaz: Hodit vše na třetího? Takže to hodíme na otce? :-)) Vina? Pohrozit? Soudit? Odsoudit? To jsou hodně silná slova:-( Nevinně? Přeci věděla, že si bere chlapa, co už má nějaké své zvyklosti, své zkušenosti s dětmi, manželstvím a výchovou. Nevěděla jaké? To je pořád dokola.
Jediný problém celé téhle záležitosti je v nedostatku tolerance, v neschopnosti komunikace, v sobecké zaslepenosti a pak je to to dítě, které to odnáší, potažmo ještě to druhé, maličké.
Nechápu, proč se tady pořád řeší exmanželka - všechny ty litanie na její hlavu to není nic jiného, než pomluvy člověka, který se nemůže bránit. Kdyby ona nám k tomu mohla říct svůj názor, to bychom se možná podivili.
Ne, nesympatizuji s autorkou příspěvku. Nelíbí se mi na jejím projevu nic, u čeho bych mohla říct: "Ano, to je dobře". Celý tenhle článek je něco, z čeho se mi dělá zle:-( Pod tím příběhem je "malý" člověk, který neví, co sám se sebou. A který nevidí nic, než sám sebe:-( Přesto ho nesoudím.
Jo a jen tak pro zajímavost - já jsem v obou rolích. Jsem v roli matky, která se stará o přibližně stejně starého syna a zároveň v roli přítelkyně muže, který má sám své děti. Takže to znám z obou úhlů. Nikdy jsem neměla tendence špinit exmanželku, respektuju ji, vycházíme spolu dobře. Nemám tendence špinit novou manželku svého muže, taky spolu dovedeme mluvit.

Je lepší hodit vše na toho třetího? Ano, Nuno, že jo. Vždyť se v tom Milka ocitla úplně nevinně. Má svoji holčičku, ta jí teď bude potřebovat. Proč se má Milka starat o cizího kluka, který jí už teď někam v 8 letech posílá. Proč bude ona se starat a máma si bude užívat? Pobírá alimenty a ještě navíc ten otec dává, tak ať se stará. Dostala ho do péče.
Vina je na jeho otci, že nedokáže domluvit a třeba pohrozit bývalé, že se bude třeba něco dít víc, jak se o jeho syna nebude řádně starat. To je jeho velký problém. No a pochybnosti má, to je snad jasné.
Vám by to bylo úplně jedno? Dejte si otázku kluka je mi líto, že se máma nestará, ale já na to nemám sil ho tu napravovat. Manžel celý den v práci, kluk drzý už v těchto letech a máte doma své malé miminko, které vás potřebuje. Cítím se špatná, ale zároveň jsou oni na tom vinni, co je z kluka, a bude to horší. Nechci příjít o manželství.
Je lehké soudit a odsoudit, když v tom člověk prostě není. Ten můj nevlastní syn, řeknu Vám, má větší respekt ze mě, jak z vlastního otce. Ale za jakou cenu - nervy mám pryč, nedokážu se smát, protože můj muž mi nepomáhá a nemám v něm oporu. Protože vždy vítězí vlastní děti. Je to kruté, ale ona ho nepřevychová.