 |
|
|
| Kojenecké mléko | Semišové lodičky | Dámské nazouváky |
| 130 Kč | 390 Kč | 190 Kč |
Adam, Adéla, Alena, Alice, Alžběta, Andrea, Aneta, Anežka, Anna, Antonín, Barbora, Bohumil, Dana, Daniel, Daniela, David, Eliška, Eva, Filip, František, Františka, Gabriela, Hana, Helena, Ilona, Irena, Ivana, Iveta, Ivo, Jakub, Jan, Jana, Jarmila, Jaroslav, Jaroslava, Jindřiška, Jiřina, Jiří, Jitka, Josef, Kamila, Karel, Karolína, Kateřina, Klára, Kristýna, Ladislav, Lenka, Libuše, Lucie, Ludmila, Lukáš, Marcela, Marek, Marie, Markéta, Marta, Martin, Martina, Matěj, Michaela, Michal, Milan, Milena, Miloš, Miroslav, Miroslava, Monika, Natálie, Nela, Nikola, Olga, Ondřej, Patrik, Pavel, Pavla, Petr, Petra, Radka, Renáta, Roman, Romana, Růžena, Soňa, Stanislav, Šárka, Štěpán, Štěpánka, Tereza, Tomáš, Václav, Veronika, Věra, Viktorie, Vít, Vlasta, Vojtěch, Zdeněk, Zdeňka, Zuzana.
DATUM NAROZENÍ
Diskuse ke článku:
zpět na článekMám pravdu, když jeho syna nechci?
RE:
7.10.2009 | 17:50 | od: martina | reagovatMěli byste se vžít do těch dětiček, co prožívají oni, neboť oni jsou na tom nejhůř. Ani se nechci rozepisovat, neb bych se rozčílila.
Pokavaď je manžel flegmatický na syna, tak je to i manželova chyba a měl by s tím něco dělat!
RE:
7.10.2009 | 17:41 | od: Zooh | reagovatNení dobré mu říkat, že jeho máma je špatná, protože akorát bude nenávidět toho, kdo mu to říká. Časem na to přijde sám, až bude starší. Do družiny by chodit měl a případně potom by měl chodit na nějaké kroužky. Tím zabije nějaký ten čas, a když ho dáte na něco, co ho bude bavit, tak ho to i duševně posílí.
Berte to tak, jako když najdete opuštěné štěňátko na ulici. Je špinavé, počůrává se a je nešťastné... ale nedá to najevo. Spíš bude na každého štěkat a bránit se. Vemte si štěňátko domů a dejte mu hodně lásky. Není nic hezčího, než vidět, jak někoho děláte šťastným. A u manžela hodně stoupnete v ceně.
????
7.10.2009 | 17:30 | od: Jana | reagovatA že máte teď společné dítko nehraje žádnou roli. Jde přeci o bezpečí a výchovu človíčka, který si nezaslouží být někde bokem jen proto, že ho nechci mít doma...
Opravdu nechápu!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Ničo podobné
7.10.2009 | 15:43 | od: Fifinka | reagovatMam ho rada, ale ta nespravodlivost mi zerie nervy. Preco si niekto robi deti, ked sa o ne nedokaze postarat? A preco niekto, kto ich dokaze milovat, vychovat a dat im vseko, co potrebuju, deti mat nemoze?
Musime len verit, ze raz - ked budu dospeli - pochopia, preco sme tie veci od nich vyzadovali a mozno sa nam aj podakuju.
Pevne nervy:)
si uplne normalna
7.10.2009 | 15:08 | od: laura | reagovatRE:
7.10.2009 | 14:10 | od: Jája | reagovatS manželem jsme 4 roky, máme spolu osmiměsíční holčičku. Já z předchozího manželství 16-ti letého syna a manžel 10-ti letého, který je u nás každý víkend, tzn. od pátku od večera do neděle. Poslední dobou mám pocit, že se vše jenom horší. Manželův syn začal být vybíravý v jídle, nemyje se, nečistí si zuby (za poslední půlrok 4 kazy), což se u nás samozřejmě nesetkává s vřelým ohlasem. Ale co je asi nejhorší, začal poměrně dost lhát a to zejména ve věcech týkajících se jeho matky a to i tehdy, když i jemu samotnému lež uškodí (např. zda navštívili zubního lékaře, kam jsme jej objednávali atd.). Když mu lež rozporujeme a ptáme se, proč to dělá, tak je jeho reakce vždy stejná - začne pláč a tvrzení, že tomu tak není. Toto se opakuje pravidelně každý víkend. A tak, jak se jiní na víkendy těší, já mám již ve čtvrtek večer žaludeční neurozu.
Samozřejmě jsme se snažili vše řešit i s jeho matkou. Ale ta nám vždy odpoví stejně a to, že jí syn také lže a že o sebe málo dbá, ale je prý už velký a ona ho nemůže donekonečna kontrolovat a my se mu asi málo věnujeme. Žádná rozumná domluva s ní bohužel možná není.
S manželem jsme zvažovali variantu, že si manžel požádá o svěření syna do své péče, ale toto nyní já již odmítám. Ač se to stydím napsat, k chlapci cítím už jenom averzi a rozhodně nehodlám převzít veškerou starost o něj na sebe (manžel je každý den do osmi do večera v práci a ani o víkendu se chlapci nevěnuje tolik, co já). Chci si prostě užívat svoji malou dceru a ne si ještě přidávat další zkažené dny.
RE:
7.10.2009 | 13:55 | od: Milka, autorka tohoto příběhu | reagovatNavíc bude jinak vychovaná, skromně a slušně... a svého dítěte bych se takhle nikdy nezbavovala. Jednou jsem si ho pořídila, jsem její máma, tak se o ní musím starat, i když na to třeba budu jednou sama úplně...
RE:
7.10.2009 | 13:49 | od: Milka, autorka tohoto příběhu | reagovatRozvedli se snad hned po roce. Zatímco manžel měl po tom jen jednu známost a pak už mně, tak ona mezitím vystřídala nespočet chlapů. Stihla už být znovu vdaná a zas rozvedená, z toho má malou holčičku. Syn pokaždé říká, jak mají novýho a novýho strejdu.
Osobně jsem měla taky tu čest se s ní setkat a je to člověk, se kterým se nedá rozumně bavit. Vše musí být jen po jejím a jakmile se jí nevyhoví, je zle. Od mala synovi vštěpuje, jaký je táta zlý, jak od něj nic nedostane, jak ho nikam nevezme (přitom to není pravda) a všechny jejich neshody řeší před synem. Od mala se ho zbavovala ke kámoškám a k příbuzným, aby ona mohla trajdat po nocích:-(
Syn je zvyklý být u kohokoliv, ale tím pádem žije ve světě dospělých. Myslím si, že ona by se ho plně nevzdala. Říkali by si pak, co je to za mámu, že se vzdala vlastního syna a ani před novým mužským by jí to nepostavilo do dobrého světla.
Jak už tu jedna paní psala ten samý problém, ona se dětí zbavuje jen, když ona chce. Kdybychom měli střídavou péči, porušovala by to stejně tak, jako nyní porušuje ty víkendy. A pak si říkám, k čemu ta střídavá péče, když u nás by se měl syn dobře a pak by přišel k mámě a zase by se zkazil:-((
RE:
7.10.2009 | 13:14 | od: Milka, autorka tohoto příběhu | reagovatJinak s manželem jsme už čtyři roky, tudíž již od synových 4 let se mu snažíme u nás doma vštípit to dobré, nějaký ten řád... ale je to furt bez výsledku... Hlavně možná i proto, že manžel na to mco nedohlíží a dohlížím jen já, jako bych toho syna vychovávala k tomu dobrému jen já:-( Když není ani ten manžel s vámi, vše by bylo na mně... a já k tomu nejsem tak silná, abych to dokázala:-((
RE:
7.10.2009 | 13:11 | od: Nuna | reagovatPro každé dítě je rozvod rodičů bolestivý a každé ho nese těžce a přitom zároveň své rodiče miluje. Teď stojí mezi dvěma světy, v čemž tápe a neví, co dál a Ty mu to svojí negací rozhodně neusnadňuješ.
Zkus se posunout o pár let dopředu a představ si svoji dceru ve stejné situaci - jaké to je? Hnusné, že? A jednou o Tobě bude někdo psát stejně takhle ošklivě, jako píšeš Ty o exmanželce.
Nikoho nikdy nesuď,nevíš, kdy se sama ocitneš ve stejné situaci. Měla bys vědět, že za rozvod vždycky mohou oba, nikdy to není záležitost jen jednoho člověka. A nyní máš padesátiprocentní šanci, že se to celé bude opakovat, ale tím hlavním aktérem pak budeš Ty a Tvoje dítě.
Navrhuju smír. Manžela s exmanželkou a především Tvůj s onou dotyčnou. Jsou situace, kdy musí jít emoce stranou a je třeba zachovat rozvahu a klid. Vsadím se, že bys poznala, že věci nejsou tak černé, jak se Ti nyní jeví. Nebudu argumentovat tím, že tu jde o toho malého. Jde tu především o Tebe.
je to těžké
7.10.2009 | 12:54 | od: adriana | reagovatje to fakt složitý. a hlavně je složitý to všechno vyjádřit někam do článku. kdo takovou nebo podobnou situaci nezažil, neví, o čem je řeč, tohle je jisté. nevím, co bych k tomu dodala.
chápu vás
7.10.2009 | 12:45 | od: adriana | reagovattaky jsme měli střídavou péči, ale ona chtěla být jen u nás, protože maminka byla přísná. tatínek jí dovolí naprosto všechno. kouří, nic jí neřekne. ještě z něho udělá blbce, že ne, a pak doma líže pastu na zuby, když přijde z venku :-) prostě fraška. je to jen zlomek. utíkala z domu a pak se tvářila ukřivděně atd.
já tohle nenávidím. nenávidím přetvářku. nejhorší bylo, že jsem samozřejmě za všechno mohla já. prý to byla moje vina. tatínek jí ráno vozil do školy a ona mu POKAŽDÉ plakala v autě, jak se s ní nikdo (ten nikdo jsem byla já), nikdo ji nemá rád a podobně. pak přítel vyčítal všechno mě, protože nechápal, že jeho dcera je jen vypočítavá svině, která ho má omotanýho kolem prstu.
jednoho dne jsem se pod tíhou výčitek dostala až na dno, ale vzchopila jsem se a vyhodila milou dceru nadobro z domu. už ji nechci nikdy vidět.
chápu vás a jsem při vás. možná je můj případ trochu jinej, ale když slyším o dítěti z prvního manželství, tak mám husí kůži, protože si vzpomenu na můj vlastní příběh. možná, že kdyby byla malá, tak by tak vypočítavá nebyla, ale na "kdyby" nevěřím.
ten kluk už je dost starej na to, aby se uměl chovat a věděl, jak se má chovat. Ale za svou matku nemůže, to je pravda.
nezávidím vám vaši situaci a přeju vám, abyste to nějak vyřešili a dopadlo to dobře pro všechny zúčastněné.
Myslite na svoje dieta a ochrante aj ine
7.10.2009 | 12:42 | od: elena | reagovatAk to vo Vas neprebudi ani trochu sucit a tuzbu mu pomoct, prejavi sa to na vasom dalsom osude a osude vasho vstahu k vasej dcere. Ona Vam v dospelosti tento postoj k jej bratovi neodpusti, na to sa mozete spolahnut.
Toho chlapca je mi fakt luto a vobec sa necudujem, ze sa brani "discipline", ked potrebuje akutne lasku, povzbudenie a pochvalu.
empatia
7.10.2009 | 12:18 | od: Maja | reagovatSkuste si polozit otazku, co Vam na nej tak prekaza (okrem toho, ze je byvala ex VASEHO manzela a sprava sa tak, ako sa sprava). Vyresite si tento vztah, potom aj chlapca budete vediet akceptovat o mnoho jednoduhsie. V tomto pripade totiz ona nie je dolezita, ale ten chlapec. Vy ste ta, ktora moze nieco pre neho (a tym aj samu seba) spravit.
Vy sa chcete venovat svojej dcere, nieje to sebeckost, ale... potrebuje dieta, aby sme sa mu venovali 24 hodin denne? Deti potrebuju citit lasku, ze su akceptovane, istotu. Potrebuju mat hranice, ale zaroven volnost, moznost prejavit sa.
Ked tomu chlapcovi vysvetlite, ze u svojej mamy sa sprava takto, ale ked bude u vas doma, tak od neho ocakavate toto (a dajte mu najavo, co od neho chcete), po case sa to nauci respektovat. Deti sa rychlo ucia. A samozrejme idu tam, co im viac vyhovuje. Lenze, ak mu date pocitit, ze ho mate radi, bude k vam casom chodievat radsej.
U nas doma si syn s manzelom tiez vzdy dobre vychadzaju. O to viac, ze jeho vlastny otec ho niekedy doslova stve proti nemu.
O vsetkom sa treba rozpravat a vysvetlit, co komu prekaza a co kto potrebuje a ocakava...
RE:
7.10.2009 | 12:02 | od: Milka, autorka tohoto příběhu | reagovatProto jsem toho názoru, že každá rozvedená máma by měla být ráda, když si jejich děti otec pravidelně bere tak, jak to má být a platí na ně řádně a nemůže si je brát víckrát, neboť to jeho zaměstnání nedovoluje:-( protože jsou matky na tom ještě hůř, kdy se otcové o své děti pak vůbec nestarají, nevídají, neplatí na ně... tady pak tyto Ex zneužívají jen dobroty bývalého manžela a veškeré hádky pak řeší přes syna:-(
Obdivuji ženy, co tu psaly, že nakonec získaly k dětem vztah a cit a mají je u sebe doma - ale jsou tu i právě ty, jako třeba moje sestra, ačkoliv věděla do čeho jde (žít s jeho už skoro dospělým synem), jaké hádky se pak odehrávají mezi nimi, jen kvůli dětem:-((( A já věřím tomu, že pak takový vztah se může i jednou rozvrátit - kvůli dětem bývalých...
Věděla jste, že má syna
7.10.2009 | 11:56 | od: D.Netrefová | reagovatKdyž bude u Vás, změní se, pokud mu dáte možnost, aby se u Vás doma věnoval svým zálibám a ty správné záliby a činnosti ho naučíte. Bude u Vás raději, než doma u své matky.
Neříkejte, že je mu UŽ 8, ale TEPRVE 8. V podstatě máte šanci ho zachránit a vychovat z něj pořádného občana - a Vaše dcerka bude mít ochránce.
Syn má právo na tátu a táta na syna... a tento vztah vznikl dříve, než ten Váš. Bylo nutno s tím počítat.
empatia
7.10.2009 | 11:54 | od: Maja | reagovatChlapec nie je vinny a zodpovedny za vztah jeho rodicov, tak ako ani za spravanie jeho matky a svojho otca.
Svojho partnera ste si vybrala sama, takze pritomnost jeho syna by vam prekazat nemala. Naopak, akceptovanim chlapca by ste pomohli nie len jemu, pretoze to dieta pomoc potrebuje, ale aj jeho otcovi, vasmu manzelovi, ktory urcite tiez nema v tomto lahku situaciu.
Chlapec potrebuje pomoc. Citi sa velmi sam, odstrkovany, nikam nepatri. Jeho detsky svet sa mu rozplyva, nema ziadnu istotu, boji sa. Boji sa, ze strati aj to malo, co ma. Nema oporny bod, kedze ani matka, ani otec velmi nejavia zaujem.
Deti podvedome vnimaju vsetko, co sa okolo nich deje. Prirodzene, ze takto bude reagovat len agresivne a negativne - boji sa, citi, ze je neakceptovany, nie je dost dobry, este ho aj fyzicky trestaju.
Deti sa ucia prikladom - robia to, co vidia okolo seba. My, rodicia, si casto myslime, ze robime vsetko spravne. Zial, deti nam ukazuju, kde este potrebujeme na sebe pracovat.
Neakceptovanim chlapca vlastne neakceptujete vasho manzela. Neakceptovanim jeho neviete akceptovat samu seba.
Ak sa budete s chlapcom snazit navonok komunikovat, hrat sa s nim, davat mu vsetko atd., ale vo svojom vnutri ho budete nadalej odmietat, on to vyciti a ani k vam sa nebude spravat pekne. Skuste sa vzit do jeho situacie. Ako by ste sa citili vy v jeho kozi?
Na trhu je dnes vela kniziek o vychove deti.
Jednym z najdolezitejsich bodov pri vychove je vzajomny respekt.
Prosim, nehovorte detom, ze nemate na nich cas. Radsej teraz nemozem, ale budem sa ti venovat neskor.
Takze vam prajem vela uspechov, sily radosti z vasich deti.
PS: Nase tri deti sa maju radi a spolu sa hravaju a nikdy nevyzerali ako nevlastni surodenci... Skuste ho zapojit do rodinneho zivota. Bude vdacny za to, ze odteraz niekam patri a dostava to, bez coho nikto nevie existovat (aspon nie dostojne) - lasku...
RE:
7.10.2009 | 11:47 | od: Milka, autorka tohoto příběhu | reagovatNavíc nyní jsem poznala, že syn, ačkoliv ví, jaká jeho máma je, tak jí stejně brání a chrání jí a jakmile u nás musí něco udělat, něco dodržovat, tak u nás být nechce... protože mu nakonec jen vyhovuje to, že doma se o něj máma nestará a on si může dělat co chce... A ano, já jsem u nás doma mu schopna dát jen ty materiální věci (na dárky ho teda neučím, to spíš manžel), protože jiný cit mu nejsem schopna prostě dát.
Myslíte, že mi to není taky líto? Kdyby mě to netrápilo, tak o tom ani nepíšu. Možná mě celá ta situace trápí víc než manžela, bývalku i syna dohromady:-(( Jenže není jednoduché jen tak zničehonic změnit svůj celý dosavadní život jen kvůli jedné ženské, co se neumí postarat o svoje dítě:-((((
Dejte dceři bratra...
7.10.2009 | 11:19 | od: Kristina Pospíšilová | reagovatJá na vašem místě bych hledala synovy kladné stránky, za ty ho co nejvíce chválila. Za každou maličkost... Když se budete více podílet na jeho výchově, pomůžete tím jemu, ale i sobě. Začátky jsou vždycky těžké. Ale držím palce, ať se vám podaří vychovat dobrého bratra vaší dceři, protože věčně tady nebudete a on jednou bude její jedinou rodinou...
P.S.: Sama mám ze zdravotních důvodů jedináčka (13 let) a nepřeji vám slyšet ty výčitky, že je sám, že nemá sourozence apod....
Zmierte sa s tym
7.10.2009 | 10:20 | od: Marlin | reagovatA jeho matka? Boze, chodil k nam spinavy, so smradlavymi vecami a zltymi usami. A mali sme ho tu kazde dva tyzdne. Vlasne nie, mali sme ho tu vtedy, ked to manzelovej ex vyhovovalo. Bola som rozculena, preco mu musim este prat a rozculovalo ma strasne vela veci... Vlastne vsetko v suvislosti s nim. Moja svokra ho ma najradsej zo vsetkych vnucat a tak ho casom bravala na vikendy len ona... A ja som bola najspokojnejsi clovek na svete.
Ako maly (nas syn) rastol, manzel ho cim viac tym dalej zboznoval. Stale tvrdil, ze ten jeho prvy nema zakladnu vychovu a stale ma chvalil, aka som uzasna mama. Zacalo mi nieco dochadzat... Ja som vlastne cely ten cas na jeho prve dieta ziarlila... nenavidela som jeho vychcanu byvalu a vybijala som to na nom... Nas malicky nevedel rozpravat, ved to bolo mimco a hnevalo ma, ze moj manzel sa rozprava so synom jeho byvalej... presne takto som to chapala.
Zacala som si uvedomovat, ze to chlapca (aj ked, poviem Vam, sem tam nan aj pokricim, ale dnes ma 13 a je to pubertak) za nic nemoze. On si predsa nevybral svojich rodicov a ak sa mu nikto nebude venovat a kazdy ho bude odhadzovat bokom, co z neho bude? Zacala som s nim nadvazovat vztah, vela sme sa rozpravali a mne sa zacal pacit. Dnes sa smeje, ze ma najlepsiu macochu na svete :-))
Neberieme ho kazde dva tyzdne, ale vtedy, ak on chce a ma chut byt s nami. Berieme ho na dovolenky aj uplne vsade, kde sa da. S odstupom casu mozem povedat, ze to bola z mojej strany len hlupa ziarlivost.
Verim vsak, ze aj vy si tym musite prejst, no nestrpcujte mu zivot. Je to dieta, ktore treba naucit, ako sa ma spravat. A nebojte sa zdvihnut hlas, nevrieskajte ale, zdoraznujte, co je dolezite a verte, ze aj vy a aj on sa budete citit dobre. Ja mam s nevlastnym synom lepsi vztah ako on s otcom. Oddajte sa tomu a nebojte sa....On tu bude cely zivot a manzela ste si vzala so zavazkom... Cim skor sa s tym vyrovnate, tym lepsie. Strasne Vam drzim palce.