Diskuse ke článku:
Mám pravdu, když jeho syna nechci?

Dobrý den, mladá paní, zřejmě jste od začátku věděla, že má syna. Bohužel se smiřte s tím.!?... Nechcete jeho syna, ale vytvořte mu skutečný domov, kde je láska, a ne ten, co má u své matky...!? Dobro se vám oplatí dobrem...
Máte nějaké zásady? *** vytvořte si pravidla pro vaše podmínky u vás doma a ty se musí dodržovat. Jinak, ať si zůstane u matky bohužel, kde bude možná šťastnější, to člověk neví, asi u maminky může cokoliv atd...
Promluvte si znova s vaším manželem o jeho synovi...
Máte rodinu, tak nemyslete jenom na sebe a na vaši dcerku, ale na vás všechny i s jeho synem. Váš muž si vás bude více vážit. Buďte moudrou ženou a zvažte vaši situaci i přes tyto překážky.
Ten klučina za to nemůže a vycházejte z toto rčení... Buď to vyjde a nebo ne... Je to jenom na vás, mladá paní...

Myslim si, ze si jen MYSLITE, ze mu davate vse. U chlapce se projevuje vzdor, vyvolany danou situaci. Ono totiz nestaci dat mu materialni veci a pripadne ho vzit obcas na vylet, do kina... On predevsim potrebuje nekoho, kdo ho bude milovat takoveho, jaky je, i s jeho chybami!
Ano, jeho matka udelala chybu, ale jeho otec taky. A vy ji delate taky. V jednom nazoru jsem cetla, ze byste si k nemu mela najit cestu. Souhlasim s tim. Kdyz ho totiz prijmete a prestanete ho brat jako pritez, zkusite mu porozumet a zkusite zjistit, jak se na to diva on, jsem si jista, ze prestanou problemy ve skole a bude i poslouchat vase rady, poslechne vas.
Jsem na materske, mam 1 dite, ale pred svatbou jsem 3 roky pracovala jako nany. V prvni rodine, kde jsem byla, byla pani rozvedena sama se synem priblizne stejneho veku. Syn byl zvykly delat si, co chce. Ale za tech 13 mesicu, co jsem tam pracvala (rozumejte: starala jsem se o nej i o celou domacnost - prani, uklid, nakupy, vareni, vyzvedavani ho ze skoly...) se mi podarilo vstipit mu rad. Hl. duvod, proc jsem u nich skoncila, byl ten, ze jsem u kluka zacala mit vetsi autoritu, nez jeho maminka. Takze i takovy kluk se da naucit radu, pokud to delate s laskou, jako by byl vas vlastni.
Nehrajte si na neco, budte k nemu uprimna. Deti na to maji specialni radar a poznaji, zda je mate radi nebo si jen na to hrajete a schovavate se za usmevy a darky. Mozna proto vas neposloucha?

Mam 3 rocneho chlapca, 1,5 rocnu dcerku... a 13 rocneho nevlastneho syna, ktory je zvereny do nasej starostlivosti. To, co popisujete, dokladne poznam. Moj manzel, praca, jeho Ex, nase male deti...
Avsak skuste si nieco uvedomit - naozaj to nie je o Vas. Ked ste sa vydavali, asi ste vedeli, ze manzel ma syna. Nebrali ste si len jeho, ale aj jeho minulost. Teraz je tu jeho dieta, ktore potrebuje pomoc, podporu, lasku, RODINU. A ked mu toto vsetko date, rozhodne sa aj on bude spravat inac. Naviac, 8 rocne dieta Vam uz moze aj pomoct - pokocikovat, doniest plienku, podat uterak, zohriat cajik, pohrat sa so sestrickou.
Chapem, ze chcete mat svoj klud. To chceme asi kazda. No... sme matky, cim sme sa toho kludu vzadi ;-) Teraz by mali nasou hlavnou prioritou byt deti.
A ako to vyzera u nas? Nevlastny syn miluje svojich surodencov, z prepadajuceho ziaka sa stal vyznamenanym a robi nam len radost :-)

Je mi toho klučiny velice líto a Vy konkrétně byste si měla uvědomit, že to dítě v jádru takové ani možná není, ale žije v hrozném stresu a volá o pomoc. Děti v tomto věku neumí přijít a dostat ze sebe, co je trápí. Proto se chovají nevhodně, vše komplikují, dělají naschvály...
Můj názor je takový, že bych ho přijala do plné péče. To je způsob, jak pomoct vlastně celé té situaci. On nemůže přeci za to, že se jeho rodiče rozvedli. A pravda je taková, že i Vy sama se můžete dostat do této situace... Máte jedno dítě, což si myslím se dá hravě zvládnout. Nejen to vaše, ale i jeho dítě potřebuje zázemí. A není mu tolik, aby se nedal ještě převychovat.
Měla byste řešit především toho kluka a ne bývalou manžela, ta Vám může být přeci ukradená!

Hm, toto musí riešiť otec dieťaťa so svojou ex. Nevidím dôvod, prečo by si mala jeho žena vziať na krk starostlivosť o dieťa, ktoré nie je jej a ona ho nechce a necíti k nemu lásku ani materinský cit.
Podľa uvedeného chlapec u nich nemal byť častejšie ako raz za 2 týždne, s tým ona do vzťahu vstupovala. Meniť teraz podmienky, s tým musí súhlasiť predovšetkým ona a muž aj s ex musia jej stanovisko rešpektovať.

Já, Já, Já.... v každé větě jenom "Já".
Házet špínu na druhé je pohodlnější, než si přiznat vlastní chyby, že? :-( Odsoudit někoho je tak snadné!
Je mi z toho hodně smutno. A lituju toho kluka, který musí v takovém prostředí vyrůstat - i když jen jednou za 14 dní :-(

Presne v takej istej situacii som aj ja... mame 4 mesacnu dcerku, som na materskej. Manzel chodi domov najskor o 21:00 a este k tomu mame doma jeho dceru z predchadzajuceho manzelstva... pretoze jeho ex ju nezvlada...
Je toho na mna vela, starat sa o vsetkych, o domacnost, kazdy den varit, prat, zehlit a nezanedbavat malu... ale nikdy by som to tak necitila, ze mi manzelova dcera vadi. Staram sa o nu rada, som s nou rada, berem ju ako vlastnu.
Manzel na mna spolieha, ze sa postaram... tak ako on o nas. Sme team.
Aj ked to nie je lahke, musi to byt vo vas... ak tomu chlapcovi citite v podstate negativne veci, asi nastanu skor, ci neskor velke problemy... Skuste si najst k nemu cestu. Je to dieta, ktore Vam moze urobit este velku radost... ale nic nie je zadarmo.

Podle mého jste trochu sobecká. Každé dítě, které má matku, jakou popisujete, se brání jinak. A záleží na vás, jak kluk v životě dopadne. A samozřejmě též na manželovi.

Děkuji Vám za Vaše názory. Upřesňuji pár info.
Manžel je podnikatel v obchodě, jsem s ním jako spolupracovnice. Místo mne je nyní v obchodě jeden kluk, ale asi samy víte, jak je dneska těžké najít poctivého a hlavně pracujícího člověka, který by byl stejně výkonný jako Vy. Takže vím, že manžel se práce nevzdá a ani by dřív domů nechodil.
Jeho jediné řešení, co bylo, že navrhl, že by syn chodil do družiny a z družiny by si ho bral s sebou do obchodu, kde by na něj stejně nikdo neměl čas a nikdo by si ho nevšímal (to jako řešení, abych se o něj nemusela starat já). Jenže vím, že jeho nápad bych hned zamítla, protože to je blbost, aby syn pak přišel domů s otcem pozdě z práce.
Navíc od syna zjišťuji, že sice ví, co má za mámu, jaká je špatná, ale přesto ji chrání a brání. A jakmile musí u nás poslouchat, chce zas domů k mámě, která ho nechá být, protože na něj nemá čas. Syn od mala vyrůstá mezi dospělými, neustále se plete do dospěláckých věcí a vůbec si neužívá svoje dětství.
A ještě jedna věc, ve svém věku mám už odpracovanou polovinu svého života. Nikdy jsem se neválela doma bez práce jen tak, za své našetřené peníze jsem si dokázala užívat... ale Ex? Nikdy nepracovala, nemá snad dodělanou ani střední školu. A místo, aby si hledala práci, hledá mužský, aby si s nimi udělala další dítě a pak je škubala o alimenty:-(
Mě jde i o tu nespravedlivost, že nyní jsem doma se svou dcerkou a konečně si užívám, že nechodím jen stále do práce a jí mám pak ulehčit život ještě tím, že se jí budu starat o syna? Navíc manžel je opravdu flegmatický, nedokáže být ani trochu přísný, zvýšit hlas... syn ho má za kamaráda. Co vše si k němu dovoluje, manžel ani nevidí, to vidím jen já a ještě ho musím na to upozornit (manžela), že takhle by se syn k němu chovat neměl:-(
Když jsem manžela poznala, byly synovi 4 roky. Byl to hodný a milý kluk, po tátovi. Nyní už má celou povahu po Ex, která ho učí opravdu jen špatným věcem, být na peníze, říkat si o dárky pro nic za nic...
Ve mně se city k synovi zlomily v době, to bylo asi po roce našeho chození, kdy Ex začala syna proti mně očkovat, aby mě neposlouchal, mě říkala abych se o něj nestarala, že mi do něj nic není...atd... Syn mi pak dělal opravdu naschvály:-( Od té doby jsem už k němu prostě rezervovaná:-(
Nejsem ani klasický mateřský typ ženy. Děti mi nikdy nic moc neříkaly, proto mi jedno dítko k životu opravdu stačí a ke svý dcerce získávám ten pravý mateřský cit taky až nyní:-) Proto je pro mně těžké mít tu jeho syna na delší dobu:-(

Odpověď na 4  |  A jestli mate pravdu... to vi jen ten maly kluk... bohuzel v 8 letech se moudre odpovedi nedockate

Zatoulala jsem se ocima k clanku a precetla si, co Vas trapi a taky odpovedi... Nebudu to nijak obalovat radami a navrhovat reseni, protoze at uz poslechnete tu prvni ci posledni radu, nedopadne to podle vasich predstav.
Pravdou je, ze ten kluk je na tom spatne... jeho problem zacina byt vasim problemem... Kluk je vsak hodne maly, aby porozumel situaci, v jake se nachazi, i kdyz to tak nevypada. Jeho osud je v rukou lidi, s kterymi ted zije. Vim, ze narusuje Vas harmonicky zivot... v jedne z odpovedi jsem se docetla... "manzela jste si brala"...atd. atd... Ono se to rika... "a musite mluvit, mluvit, mluvit"... Ono stejne na to vsechno budete sama, ale hlavu vzhuru!!!
Kdybych byla ve vasi situaci, zbavila bych se Ex, ktera za to vse muze... stareho psa nove kousky nenaucis... S klukem bych to zkusila... jen v tom pripade, ze k nemu neco citite a verite, ze i on vas ma, bude mit rad. Tim prijde i autorita... Doted je vlastne vasim vetrelcem... Rikam si, ze bude asi tezke ho ziskat do sve pece... Zas kdyz zustane v Ex peci, problem se nevyresi... Mate prece i pribuzne a pratele, nakonec nejste sama...
Udelejte krok drive, nez vas Ex poslape... At uz udelate krok vlevo ci vpravo, bude spravny... hlavne ho udelejte!

Ještě bych ráda dodala, že musíte být silná. Ale uvědomte si, co tu píšete, ten kluk je skoro týraný. Matka se o něj nestará a bije ho. Tahá si domů chlapy. Ty mateřské pudy ve vás musí přece tlouct. On když s vámi bude žít, tak se hodně změní, protože časem nějaký řád pochopí a uchopí. ačkoli to není vaše dítě, tak má polovinu genů stejných jako to vaše dítě.
Samozřejmě, že se chcete plně věnovat své dceři na mateřské, to je normální. Ale nemůžete přece toho kluka odhodit. Jestli je drzý a neautoritativní, tak je to nejspíš jen obrana. Je mu 8 a má rozvedené rodiče a matku, co na něj kašle. Vy byste přeci takové dětství taky mít nechtěla.
Domluvte se s manželem, že to uděláte ale ne kvůli manželovi, ale kvůli tomu chlapečkovi. A s manželem se ale domluvte, že jestli ho tam chce mít, tak bude chodit domů prostě v nějakou rozumnou hodinu. Jestli je podnikatel, tak ať třeba pracuje doma. Nebo ať jde do jiné práce... jeho boj. Má dvě děti a musí s nimi být.
Dejte mu tento jasný požadavek. Chceš tu mít syna? Dobře, ale nebudu se o něj starat sama. Budeš v pět odpoledne doma a půjdeš s ním si zahrát fotbal a potom přečteš naší malé pohádku na dobrou noc. A je to. Stačí si jen vymezit přesná pravidla a nakonec z toho vytěžíte i něco lepšího :-)

Máte to opravdu těžké. Přesně cítím vaše pocity a nevím, jak bych se dokázala rozhodovat já. Ale je jen jedna správná volba, a to je zapřít všechny city a rozhodnout se hlavou. Chlapec se neumí chovat? Nosí špatné známky? Většinou to ale není chyba dítěte, ale rodičů.
Musíte brát toho klučinu jako oběť. Bude to těžké... protože vás nebude mít rád, je to přirozené. Má rád své rodiče a byl by nejradši, kdyby byli spolu a ačkoli vy nejste příčinou rozvodu, tak on vás bere jako překážku mezi tím, aby se rodiče dali dohromady. Budete se snažit ho vychovávat a to on bude hodně špatně snášet. Protože, jak vám nejspíš brzy řekne: nejste jeho matka.
Ale až bude starší, pochopí, co všechno jste pro něj udělala. Pochopí, že ta špatná je jeho matka a že vy jste si vzala cizího člověka do domu.
Ovšem vy jste si manžela brala s tím, že jste věděla, že syna má a musela jste počítat s tím, že se může stát cokoli. Důležité je, abyste si sedla s manželem a domluvili se na přesných pravidlech, jak budete bydlet a vycházet s jeho synem. Dohodněte se na tom, aby všechny výchovné tresty atd. dělal on. Protože on je autorita. Řekněte manželovi, co vám na jeho synovi vadí a domluvte se, jak tyto problémy společně odstraníte tak, abyste mohli spokojeně žít.
Musíte mluvit s mužem v klidu a on by měl pochopit, jak je to pro vás těžké... ale pro vás bude těžké mu to vysvětlit. On svého syna miluje a všichni rodiče mají pocit, že jejich děti jsou nejlepší a nejdokonalejší stvoření na světě. Ukažte manželovi, že mu chcete pomoci, že chcete mu vyjít vstříc, ale za to něco budete chtít. Samozřejmě je potom důležité, aby si manžel velmi vážně promluvil se synem a dohodl si pravidla s ním.
Myslím, že vše se dá vyřešit a snad se domluvíte... chce to jen mluvit, mluvit, mluvit. A samozřejmě, jak mluvit na muže: nejdřív pochválit a potom něco chtít. Držím palečky.