Diskuse ke článku:
Mám pravdu, když jeho syna nechci?

Chápem tvoj postoj. Ak má manželov syn matku, ktorá sa oňho je schopná postarať, tak nech sa oňho aj stará. A ak toho schopná nie je, tak nech malého zveria do opatery vám s manželom, ale nie týždeň tu a týždeň tam -veď to dieťa z toho bude zmätené a nebude mať domov nikde.
Môj priateľ, s ktorým máme ročného syna, má syna z bývalého manželstva. Našťastie je v maturitnom ročníku a má 18 rokov. Stará sa oňho matka, ale on sám hovorí, že s ňou nie je šťastný. To, že zostal s ňu, bolo jeho rozhodnutie, ale čoraz častejšie chodí k nám a má nádherný vzťah so svojim maličkým bratom.
Na tvojom mieste by som sa s manželom dohodla buď nech ide za tým, aby jeho syn bol len vo vašej opatere, alebo nech to nechá tak, ako to je. Ak by bol manželov syn len vo vašej opatere, mala by si možnosť dať mu pocit, že niekam patrí, zaviesť mu režim a prispôsobiť tej situácii chod domácnosti.
Čo sa týka toho, čo si písala o manželovej Ex, tak nechápem ako ťa v niektorých príspevkoch môžu obviňovať, že klameš alebo žiarliš, keď tú osobu vôbec nepoznajú. Priateľova Ex je tiež podobný prípad, takže ťa chápem. A viem, že nemáš dôvod žiarliť -len ťa štve, že ona si užíva život a na teba zhodí svoje povinnosti.
Držím ti palce, aby sa to vyriešilo k tvojej spokojnosti a aby ste to spoločnými silami zvládli.

Ahoj, viem si predstavit, ako sa citis, ked cely den manzel nie je doma a cela domacnost vratane vychovy vasho babatka je na teba. Myslim, ze pokial mate seriozny vztah, mali by ste si s manzelom jednoducho sadnut a mala by si mu vysvetlit, ze to nie je o tom, ze nemas jeho syna rada, ale sa necitis na to, aby si zvladala dve deti.
Na strane druhej, ked si sa vydavala, tak si vedela, ze ma syna z prveho manzelstva a starostlivost o dieta nie je len platenie vyzivneho. Pokial vas hneva oboch, ze jeho Ex mina peniaze na cigarety a splatky, ktore nesuvisia s vychovou ich spolocneho syna, tak dajte podnet na sud, aby sa tie peniaze davali ista ciastka na napr. vkladnu knizku...
Ono cele je to, verim, tazke. Tiez zijem s partnerom, ktory ma dceru z prveho manzelstva. Zaroven som vsak sama v situacii, ked moj partner vychovava moju dceru z mojho prveho manzelstva a maju spolu uzasny vztah. Mozno by to chcelo, aby si dala chlapcovi len sancu. Aby ste sa obaja dohodli na pravidlach a dali mu jasne najavo, kde je hranica a vysvetlili mu, ze pokial je u vas, platia iste pravidla.
Nechciet ho a odmietat ho je dost zla cesta. A nehnevaj sa, skus si vstupit do svedomia, ako ten vztah medzi vami fungoval, pokial sa ti nenarodila dcera....

Asi mi nebudete věřit, ale líbí se jí to. Malá o tom mluvila se sociální pracovnicí a jí to takhle vyhovuje. Každý týden ji někdo obletuje a ona toho jen využívá.
Malé nikdo nelže a nelhal, nemáme k tomu důvody. Rozvedli se, když jí byl rok a půl. Přítel se o ni hodně staral a dělá to i dál.
Dítě přítele důležité je, ale nehodláme kvůli ní zničit náš vztah. Proto s ní JÁ chodím k psycholožce (to jen, abyste věděla, jak mi na ní nezáleží!!!).

Jasný, není to jednoduché. Ale prostě pochopte tu holku či toho kluka, proč by vám nelhali, když jim lhali vlastní rodiče? Myslíte si, že se jí líbí každý týden měnit prostředí?
Zradili ji rodiče! A když se jí to nelíbí, tak je špatná a využívá vás? Kdoví, jak dlouho ji využívali rodiče, když se rozváděli...
Litujete, že jste to udělala? Opravdu úžasné. Ať je fajn vašim dětem, ty co jsou manžela, nejsou důležité...

Dobrý den, to co jsem zde zatím četla, je jen samé osočování proti paní, která nechce manželova syna do péče. Vsadím se, že žádná z Vás nebyla v této situaci a nemusela tento problém řešit. Ono navenek to vypadá, že je strašná macecha, ale pravda je úplně někde jinde. Proto si myslím, že kdo to nezažil, nemá právo soudit ostatní.
Já jsem v úplně stejné situaci, pouze s tím rozdílem, že to bude rok, co u nás funguje střídavá péče. S přítelem jsme se snažili rok a půl o svěření do péče pro jeho dceru, protože maminka dcery se střídavě stěhovala a měnila partnery. Bylo nám malé líto, a tak jsme pro to chtěli udělat maximum. Lítali jsme rok a půl po soudech, najmuli si právníka, atd.
Jak to dopadlo? Střídavá péče nefunguje, malá využívá jak nás, tak maminku a není možné ji nijak vychovat. A to je jí teprve 8 let. Jsem také na mateřské dovolené s 9 měs. chlapečkem a souhlasím s paní, že lehké to opravdu není. Malá vůbec neposlouchá, lže nám, ve škole samý průser, nikdo si s ní neví rady. Týden, co je u nás, je prostě očistec a týden máme s přítelem "klid".
Na začátku jsme to mysleli dobře. Chtěli jsme, aby malá měla konečně zázemí rodiny a svůj klid. Ale dnes už oba víme, že se nezmění a se způsobem života, který vede její maminka, souhlasí.
Dnes už bychom stejnou kravinu neudělali. Lituji toho, že jsme se tak snažili něco změnit.

Dobry den, musim souhlasit s tim, co tady psala pani Mila. Podle me jste sobecka. Ten maly chlapec za to nemuže a opravdu citi, že ho nemate rada. Vaš manžel řadne plati alimenty, ale to neni všechno. Dite předevšim potřebuje otce, jeho lasku a pozornost.
Byl tu dřiv než vy a opravdu jste si mela a mohla k nemu najit cestu už davno. Spiš naopak měla jste vy řict manželovi, aby zažadal o střidavou peči, když je podle vas jeho matka tak špatna. Čemuž nevěřim. Spíš mi přijde, že stale tak trochu na jeho byvalou žarlite.
Vite, ja sama mam 4 deti. Jejich otec na ně uplně kašle a ani mi neplati alimenty. Pak mam miminko - jeho tatinek nam nahle umřel a ja tedy zustala uplně sama. Taky měl dceru s byvalou přitelkyni, brali jsme ji na vylety a všude. A ja mu navrhla, aby zažadal o stridavou péči, ne kvuli sobě, ale kvuli němu. Jeho dcera mu opravdu moc chybela. Miloval ji a mě se to moc libilo, to jak se stara o dceru. Věděla jsem, že takovy bude mit vztah i k našemu miminku.
Přestaňte byt sobecka a myslete na toho malyho klučinu, ktery nemuže za to, koho jsi jeho tata našel. Manžel vas ma rad, ale ma rad i sveho syna. A pamatujte, partnerka se da lehce nahradit, ale ditě jinym nenahradite, to nejde.

Čtu tyto příspěvky a je mi z toho zle.
Myslím, že mohu přidat svou trochu do mlýna i já. Také jsem měla za manžela muže, který měl děti z prvního manželství. Spolu máme dva kluky, dnes už velké. Když bylo našemu staršímu 5 let, přišly jeho děti, že chtějí být u nás -že maminka na ně není hodná. Můj manžel dělal vše pro to, abychom je dostali do své péče. A stalo se... tímto pro mě začal očistec.
Zčistajasna jsem měla děti 4. Nejprve jsem měla radost, ale brzy se ukázalo, jak moc jsem se spletla. Při výchově 4 dětí často nedostačovaly koruny. Pokud můj muž koupil (své) dceři boty, řekl jí, aby mi to neříkala -že by bylo zbytečně zle. Naši společní kluci chodili v tom, co jsem kde dostala od sourozenců nebo od známých. Museli se šatit ti větší (jeho), protože co by tomu řekli lidi. Dokonce i na dovolenou jsme jeli jen s těmi staršími ze stejného důvodu -celou dovolenou jsem tehdy probrečela a denně chodila pěšky 5 kilometrů volat klukům.
Když (jeho) dcera dodělala základní školu, přihlásila se na gymnázium. Já v té době dělala dálkově střední školu. Bylo samozřejmostí, že jsem se musela postarat o rodinu a dále o jeho koníčka (choval prasata, slepice, králíky) a ještě chodit do práce a učit se k maturitě. V zásadě ho vůbec nezajímalo, jak vše stíhám, ale vše muselo být hotové. On jako pán tvorstva (pracoval jako strojvedoucí) doma dokázal sedět jen u televize a vyprávět, jak je upracovaný.
Vrcholem všeho bylo, že když bylo jeho dceři 18 let, namluvil si stejně starou průvodčí. Počkala jsem, až se obě jeho děti postavily do života (udělaly maturitu) a odešla jsem od něj i s oběma kluky. Čtyři roky jsem čekala na rozvodové řízení -tenkrát to tak dlouho trvalo. A celé ty čtyři roky jsem byla na všechno sama. Podle našich zákonů jsem neměla nárok na nic, jelikož jsem nebyla ani rozvedená, ani vdova a ani svobodná matka. Manžel mi nedával ani korunu.
Dnes se na to koukám s nadhledem. Bylo by ještě, co psát, protože story s mým ex pokračuje dál. Ale chtěla jsem jen reagovat na to, co se zde píše.
Já osobně bych nikomu nedoporučila (myslím tím ženu), aby si bral do výchovy manželovy děti z prvního manželství, ať jsou jakékoliv -pokud mají matku, která se o ně dokáže postarat.

Pravdu isto nemáš, ak ho nechceš. Možno narúša Váš zabehnutý život a tvoje vlastné pohodlie. S jedným dieťaťom je to vždy ľahšie ako s dvoma.
Žiadne dieťa, či je tvoje vlastné alebo pre teba cudzie -teda manželovo, neprichádza na svet vychované alebo nevychované, jeho správanie ovplyvňuje veľa faktorov. Ale ak sa búri a je podľa teba "nevychované", je to z jeho strany iba prosba o pomoc, aby si ho už konečne niekto všimol, lebo aj on je tu a tiež má právo na rodinu alebo rodičov.
8 rokov nie je zas tak veľa, aby si nad ním lámala palicu. Skús to zobrať ako výzvu a zvoliť kamarátsky prístup... Lebo aj ty si pre neho cudzí človek a nie jeho vlastná mama. Hoci podľa teba ona nie je práve naideálnejšia (inú nemá -ledaže by si mu ju chcela nahradiť) a súdiť bývalé je to najlahšie... skús sa trocha vcítiť do jej situácie, tiež to po rozvode isto nemá s deťmi ľahké a výživné otca je len zlomok čiastky, ktorú dieťa naozaj spotrebuje. A koniec koncov dieťa je stále aj otcovo, len sa teraz ako otec už toľko nevyskytuje v živote dieťaťa... teraz iba prispieva, lebo si zvolil život s inou.
A ak si ozaj myslíte, že jeho matka je taká zlá, zoberte si jeho syna k sebe a dokážte, že ste lepšia matka. Možno ho dokážete zmeniť k lepšiemu a tam niekde hore budete mať dobrý puntík. Ale hlavne od neho nečakajte vďaku, robte to iba pre svoj dobrý pocit, že ste pomohli tak napol svojmu dieťatu.
Máte s jeho otcom tiež dieťa a dnes nemôžete predpokladať, ako Váš vzťah dopadne. To, čo spravil s Vami, sa môže zopakovať a Vaša dcéra raz môže byť pre nejakú inú... "jeho dieťa".

Nehnevaj sa, ale to, s čím si tu vyšla, je čisto sebecké. Dobre, máš na jeho Ex zlosť za to, ako sa správa. Ale dieťa-jeho dieťa tu bolo už skôr a bola si si toho vedomá, keď si si ho brala.
Nieje ti ani kúsok toho chlapca ľúto?! Tomu malému sa očividne nedostáva toho, čoho by malo. Preto je možno taký, aký je. Je proste tvojho manžela. A zaslúži si mať normálnu poriadnu rodinu, výchovu a lásku, ak nie u matky, tak u SVOJHO otca!

Pravdu má "máš pravdu".
Najít si cestu k cizímu dítetí snadné není.
Ty však pravdu nemáš. On to dítě měl, tys o nem navíc vědela. Neříkam, jak je to snadné, ale morálně máš tu odpovědnost. Dítěte se nejde zříct jako rozbitého auta.
Ty buď ráda za muže - otce dítěte, pro kterého dítě něco znamená, protože to znamená, že stejně tak bude cítít odpovědnost i k dítěti tvému -vašemu. Jsi mladá, ale ne nesmrtelná. Taky se ti může cokoliv přihodit, nikdo ti to nepřeje.
Zkus přehltnout hořkou pilulku, zatnout se, spojit se třeba s psycholožkou, kvúli chlapci, a pomoct mu.
Manžel ti bude vdečnej. Bude to od tebe velkej krok k dospelosti a nesobeckosti.
Milovat a starat se o vlastní dítě není zásluha, ale přirozenost. Vzala sis muže, ber ho se vším. A dítě (sama bys měla podle sebě vedet) je víc, než ruka nebo noha..
Nebo kdyby si ty byla někdy s jiným mužem (nikdy neříkej nikdy), líbílo by se ti, kdyby ho nepřijal?
Chce to hodne trpělivosti, síly, ale taky manželové spolupráce.
Nemyslím, že bys měla hrát hrdinku, nebo panenku Márii. Řekni mu, jak a proč je to pro tebe tažké. Žádej po něm taky ústupky, víc časů, úplnou péči o dítě od soudů (je snažší vychovávat dítě úplně, než něco příležitostně napravovat - co mu jednou vštípíš, to ostane, a nemusíš to o měsíc vštípovat nanovo).
Nejvěčší odměnou ti bude vědomí, že ses dovedla překonat, dík manžela a po létech a překonání puberty i kluka.
HODNĚ TRPĚLIVOSTI, HODNĚ SIL PŘEJU. Zatni se.

Váš přístup k prvorozenému dítěti Vašeho muže opravdu nechápu. Pokud jsem si dobře přečetla článek, tak mu byly v době, kdy jste se seznámila s jeho otcem, tři roky. Takže byl malé a sladké dítě, ke kterému jste si už dávno měla a mohla vypěstovat nějaký vztah. Nějak nevěřím tomu, že by ho jeho matka začala k vám "posílat" až v chlapcových osmi letech. Označit dítě, na jehož "výchově" jste se mohla podílet v minulých pěti letech i sama, za nevychované, je i Vaše vizitka. To, že se k Vám chlapec chová nevhodně, je nejspíš jen proto, protože cítí, že ho odmítáte a ve "své" rodině ho nechcete.
Jenže ten kluk byl součástí Vaší rodiny dávno před tím, než jste si vzala jeho otce, a to si neuvědomujete. Vaše jednání je čistě sobecké.
Co se týká toho, že jeho matka užívá výživné na syna jen na cigarety, tak to se mi zdá taky trochu přitažené za vlasy. Slovo výživné je odvozeno od živit a najíst mu matka nejspíš dává, nebo se pletu? Navíc druhý rodič, ač má vlastní rodinu, tak by měl přispívat stejnou měrou na koníčky, kurzy a další aktivity svého prvorozeného dítěte, jako to dělá rodič, mající ho ve vlastní péči. Takže to, že zaplatí tatínek nějakou sumu na výživné, neznamená, že má všechno z krku.

Ahojky,
je to určitě složitá situace, ale ty si musíš uvědomit, že tvůj manžel nepatří jenom tobě a tvojí dceři, ale taky jeho synovi. A že má syna jsi věděla už předtím, takže si musela vědět, že bude patřit do Vašeho života. Takže nemůžeš teď chtít, abyste byli rodina jen ty, manžel a Vaše dcerka a aby on svého syna kvůli tobě odepsal. Je to jeho syn a on jako táta má právo se o něj postarat stejně jako o vaši společnou dcerku.
Jaká je jeho matka, za to ten kluk nemůže, ani za rozvod. On si nevybral, kam se narodí. A možná i to je problém jeho potíží s výchovou, ten kluk se něčemu brání. Zřejmě nezná tu pravou rodičovskou lásku, nějaký režim a strádá. Ty ho odsuzuješ za to, jaký je, ale on se přece nevychovává sám. A taky by chtěl svého tátu mít pro sebe, jako jiné děti. Takže není na prvním místě jenom tvoje dcerka a pokuď to tedy bereš takhle, tak ten kluk byl na světě dřív než jeho nevlastní sestra, nebo ne???
Nad tímhle jsi měla přemýšlet daleko dřív. Jeho syna a exmanželku ze života nemůžeš jen tak vymáznout, dokuď nebude kluk aspoň plnoletý. Když se budete hádat, tak jen díky tvojí sobeckosti, že chceš mít manžela jen pro sebe a vaši dcerku. A myslím, že to dlouho tvůj manžel nevydrží. Tak dávej pozor, aby si se neocitla v podobné situaci, kdy budeš prosit o něčí lásku a stálý domov jako tvůj nevlastní syn...

No, záleží aj od toho, ako ste sa zoznámili. Či ste akurát Vy neboli príčinou rozpadu manželstva. Ale aj keď nie, tak to dieťa potrebuje lásku, veľa lásky. A hlavne ono nemá čo cítiť, že existuje nejaký problém. Ono chce len pokoj, mamku a otca a veeeľa porozumenia a ešte viac tolerantnosti. Ináč ste sa nemali dávať dokopy s mužom s dieťaťom.
A jeho matka je kde????
Dieťa nie je hračka !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Keď ste sa dali dokopy, mali ste dať dokopy aj pre a proti pred sexom a nie po ňom.

ze tvoj partner ma dieta... a akceptovala si to... dokonca si mu dala dalsie dieta. Nechapem, preco sa teraz cudujes.
V kazdom pripade treba predchadzat problemom. To znamena, ze by som si ho zobrala (toho syna) k sebe, aby vyrastal s Vami... mas este sancu, aby z neho nieco dobre vyrastlo. Ked bude mat 15-18, potom este len pride to, co su skutocne "problemy". Takze ries to teraz, kde je na to este cas. Aj ked nemas k tomu chalanovi vztah... casom si ho vybudujete. A mozno ti bude este v zivote vdacny a mozes mu pomoct vyrast v stastneho cloveka.
Vsetko sa ti raz vrati... nezabudaj.
A neziadaj od muza rozhodnutie: Bud ja alebo syn... (to by si velmi rychlo mohla byt v situacii, kedy bude tvoja dcera podobne na tom, ako jeho syn).
Syn ma asi dovod, preco sa sprava tak, ako sa prava. A ver mi... mozes mu pomoct, ak mu vysvetlis, ako ho mate radi a ako vam na nom zalezi... Spytaj sa jeho(syna), co chce...

Nemyslím si, že jsi sobecká. Najít si cestu k cizímu dítěti je těžké, obzvlášť když dítě je bez výchovy a z tebe si dělá dobrý den.

Prestoze mi je uz 31 let, nikdy svemu otci neodpustim, ze byl takovy zbabelec a nechal moji nevlastni matku chovat se ke me tak, jak se chovala. Ono to totiz skutecne neni tolik o Vas, jako o tom, aby Vas nevlastni syn citil u Vas bezpeci a prijeti. Pak bude i Vam dobre. V opacnem pripade samozrejme pocitejte se vzdorem a naschvaly.
Velmi se omlouvam, ale pripadate mi znacne nezrala.

Treba mysliet predovsetkym na dieta! Ake to je pre neho, ked ho ani jeden z rodicov nechce... S akym pocitom bude vyrastat? A co z neho bude?
Suhlasim s nazormi, ze ste sebecka, ale chapem aj Vase citenie. Musi to byt tazke...
Ja mam ten problem, ale opacne... Som slobodna mamicka a nasla som si priatela, ktory musi akceptovat aj mojho syna... Viem, ze je to pre neho tazke, rozpravame sa o tom stale, ale chape, ze je to moj syn. A viem, ze bude robit vsetko len pre to, aby bolo dobre a vie, ze maly za to nemoze a pre to sa bude snazit dat mu vsetku lasku...
Skuste najst v sebe trosku viac sucitu. Myslim, ze ste schopna vychovavat dve deti a vasej dcerke to bude len prospievat, vyrastat s velkym bratom :)
Treba vsak zatlacit aj na ocka, aby si zariadil veci tak, aby mohol chodit domov skor... A aby Vam pomahal viac, kedze sa Vy budete starat o jeho syna... Mohli by ste si dovolit zaplatit niekoho, kto by Vam pomahal s upratovanim domacnosti???
A ak sa date na tu rolu (co si myslim, ze by ste sa mali), myslim, ze budete potrebovat aj pomoc psychologa, ktory Vam pomoze byt trosku nad vecou a chapat dolezitost Vasej ulohy ako nevlastna matka a vidiet pozitivne v tom, ako velmi budete moct zmenit zivot toho 8-rocneho dietatka, ktore naozaj za nic nemoze a na svet sa nepytalo!
Myslim si, ze aj Vas manzel si vas bude vazit este viac!!!
Zelam Vam vela stastia a budte silna... :)
PS: A napiste, ako ste sa rozhodli :) A ako to funguje...

Dobrý den, nezlobte se, že to píši takhle, ale příjdete mi velice sobecká.
Ano, máte malé dítě, ale syn je snad Vašeho manžela. Je to asi jako kdybyste se Vy nemohla starat o svojí dceru a nová žena Vašeho muže mu řekla, ať ji dá třeba do dětského domova.
Pokud Vám tahle situace vadí, neměla jste si svého partnera brát.
A není pravda, že není možné skloubit péči o dvě děti. Běžně lidi vychovávají dvojčata, děti narozené brzo po sobě, nebo malé dítě a staršího sourozence.

Chápu Vás, ale vidíte vše jednostranně.
Když jste si brala svého manžela, věděla jste, že má syna a musela jste počítat s tím, že ho budete mít i ve své péči.
Za další - aniž bych bránila ex - jak se na výchově toho chlapce podílel a podílí jeho otec? Myslíte si, že vše je na vině jen jednoho z rodičů?
Ten kluk se mezi vámi plácá, jak nudle v bandě. Chce to domluvit se na jednotném postupu výchovy s manželem, obrnit se pevnými nervy a vyrazit do boje na dlouhou trať.
Pokud synovi dáte pocit jistoty a bezpečí, určitě se zklidní, ale během 14 dni nebo měsíce to nebude.