Gauč mám zakázaný, nevadí...

Nikdy neříkej nikdy! To platí i v naší zvířecí říši. Tak jsem ten svetr nechtěl a nakonec jsem byl rád, že jsem ho měl. Byli jsme v Krkonoších a počasí bylo tak špatné, „že ani psa nebylo záhodno ven vyhnat“.

PEJSKŮV BLOG další díly: Jsem Skot a trpím Byl jsem ztracený! Jsem vegetarián! Ňamka z nočníku

No a páníček si usmyslel, že půjdeme na procházku. Dokonce mi navlékl nemilovaný červený svetr po mém předchůdci.

Čertil jsem se chvíli

To jsem se pěkně čertil, vždyť ví, že ho nesnáším. Ale nakonec - ještě že jsem ho měl! Venku byla taková kosa, že už po několika metrech jsem se přestal snažit dostat ho pryč. Ba co víc, tady jsem dokonce byl rád, že ho mám.

Jinak bylo krásně, všude kopce sněhu, ale ten vítr a mráz. A pak za odměnu jsem mohl na gauč, když pániček spal. To mám nejraději, miluji lidské teplo.

Ani nedutám a nechávám svého živitele spát. Až když vidím, že se probouzí, chci si hrát. To on nejdříve ne, ale když mu přinesu hračku, tak ho k aktivitě nakonec přiměju. A to se nám pak spolu dobře řádí.

Už je to i na mně moc. Stále zima, pořád tma, kdo to má vydržet. Poznal jsem, že lidé v takovou dobu raději spí. Zjistil jsem to ve svém pelíšku, ale moc se mi to nelíbilo.

Tak jsem polohu vleže okopíroval od svého páníčka. Vlezl jsem na gauč, vzal si polštářek a lehnul si na záda. Nejlépe se mi takto leží v záhybu gauče.

Ale, to vám říkám, tuhle zálibu mohu provozovat pouze v době, když páníček není doma. Jinak mě žene pryč. Gauč mám zakázaný. Ale nevadí mi to, i když nevím proč ten zákaz – vždyť nezlobím, jsem milý a přítulný. A vedle mě je přece místa dost, kdyby mě chtěl třeba následovat.

mw

Přečtěte si také
Stromeček – to je moje. Ozdoby taky Červený svetr? To raději nic Bílá záplava a falešné kamarádky