Červený svetrrr??? To raději nic!
3.2.2010 00:00 | Zvířata - PEJSKŮV BLOG – Ze života štěněteTo bylo tak. Jednoho dne, když teploty venku klesly hluboko pod bod mrazu, vytáhla panička ze skříně červený svetr. Prý patřil mému předchůdci, ale ten ho nechtěl nosit. Možná mu byl malý a moc ho svíral. Tak mi tu krásu oblékli a všichni zářili nadšením, jaký jsem v tom fešák, jak mi sluší.
Nebylo mi to nepříjemné. Zvláště, když poté následovala dobrota do mé misky. A tak jsme vyrazili ven. Ve sněhu jsem se snažil tu nádheru ze sebe shodit, ale držela velice pevně. Nepomohlo ani válení se po zádech a rychlé běhy do kruhu.
PEJSKŮV BLOG
|
Naštěstí, panička brzy pochopila, že svetrrr není můj kamarád. Raději mi ho sundala. To jsem byl sám rád, měl svetru po krk!
Když ale vidím, jak jiní pejsci kráčí v kabátkách, pláštěnkách a dokonce i v botách, napadá mě, jestli bych přece jen neměl nějaké oblečení nosit také. Ale, zatím pst!
Co si o tom myslíte vy, kamarádi?
Krásně kulatá mičuda
Objevil jsem ale zajímavou hru. Při úklidu našla pánička starý kožený fotbalový míč, který nebyl až tak dokonale nafoukaný jak se patří. A právě to se mi líbilo. Umím ho lehce chytit do zubů a nést.
Ta mičuda se krásně kutálí, je ho dobře vidět a je s ním velká legrace. Když jsem tuto kulatou mičudu objevil, byl jsem tak nadšený, že jsem štěkal a štěkal bez ustání.
Teď mám i společníka při svých hrátkách. Jaroušek si chtěl také kopnout . A když viděl, jak míč hravě chytím a donesu zpátky, hned mě přijal za spoluhráče.
Tahle míčová hra by nám mohla vydržet dost dlouho. Tedy, alespoň než si najde Jaroušek jinou zábavu. Anebo, než přijdou páničkové za námi. Už jsem si všiml, že se jim nějak nezamlouvá Jarouškův nadšený křik a můj (roztomilý) štěkot...
mw
Přečtěte si také