Co s tím bagrem?

Už je ze mě zkrátka velký kluk. Zrovna slavím pět měsíců a vážím už pět kilogramů. Dospěl jsem ale i jinak. Moji páníčci už v bytě nadobro odstranili noviny, na které jsem se mohl občas vyčůrat. Jenže teď už jsem velký – tedy ehm – víte, jak to myslím. Takže už vím, že nemůžu dělat loužičku, kdy a kde se mi zachce.

Však to všichni znáte, musím vždycky počkat, až se mnou někdo půjde na procházku. Ještě se mi ale nepovedlo své páníčky tak docela vycvičit. Takže oni mnohdy ani netuší, že už se mi moc chce čůrat...

Pojď si hrát? Ne! Chci ven!

No, snad se mi ještě podaří si je vychovat. Když je totiž tahám za kalhoty a vyzývám je: Pojďte ven! myslí si vždycky, že si chci hrát. Nejvíc ten mrňous Jára. Přitom ten by měl nejlíp vědět, že čůrat doma se nemá.

PEJSKŮV BLOG další díly: Jsem Skot a trpím Byl jsem ztracený! Jsem vegetarián! Ňamka z nočníku

Právě s tímhle Járou jsem byl teď na procházce. Byla to fakticky nuda. Chtěl jsem si očuchat krásně voňavý chodník, prozkoumat každý větší trs trávy... A víte, jak to dopadlo? Strávili jsme celou věčnost u odstaveného bagru. Vážně nevíte, co ti kluci na takovém monstrstroji vidí?

Co kdybyste mi kamarádi napsali do mojí pošty, co vás na procházkách zajímá nejvíc a jestli se vám ty vaše lidi povedlo už vychovat lépe, než mně.

mw