Vůně a touha nás provázejí od nepaměti

Ženy se tak původně vonívaly především proto, aby ve svých protějšcích vyvolaly erotickou touhu a potažmo si samy zvedly sebevědomí.

Dokazuje to i výsledek experimentu, který uskutečnili britští vědci na Liverpoolské univerzitě ve spolupráci s kosmetickou značkou Axe. Ženy hodnotily dvě skupiny mužů, z nichž jedna použila deodoranty a druhá nikoliv. Muže z první skupiny označila většina žen jako atraktivnější.

Nejsilnější ze smyslů

„Čich je nejsilnějším ze všech smyslů,“ říká o vůních renomovaná parfumérka Ann Gottlieb, která mezi tvůrci parfémů představuje světovou špičku (na snímku vpravo).

„Když nasajete vůni, vytvoří se v mozku vzpomínka spojená s určitým zážitkem. A když pak podobnou vůni ucítíte v budoucnu, okamžitě se vám vybaví i dávno zapomenuté vzpomínky. Tak si pamatujeme vůni našeho dětství, to jak voněl tatínek, když nám dával pusu na dobrou noc. Takovou sílu má čich.“

Ann Gottlieb je autorkou množství proslulých parfémů. Za svou dosavadní kariéru spolupracovala se světovými výrobci vůní jako je třeba Elizabeth Arden, Calvin Klein, Esteé Lauder, Marc Jacobs či Axe.

Může vás zajímat Věřte nevěřte – i vůně umí léčit Versailles má unikátní muzeum vůní Vůně zlepšují řidičský um, myšlení i sex Na každou nemoc platí jiná vůně

Vonné esence

Staré texty nebo archeologické vykopávky přinášejí svědectví o tom, že člověk používal esenciální oleje, aromatické látky a různá kadidla, aby dal příjemnou vůni nejen svému tělu, ale i místům, která obýval, dokonce i zvířatům.

Od doby, kdy sloužily pro obřadní účely, se vonné esence začaly používat také k osobní potřebě. První důkaz o použití parfému byl nalezen v hrobce egyptské královny Hatšepsut v Thébách z doby kolem roku 1450 před naším letopočtem.

V umění výroby parfémů vynikaly především ve starověkém Egyptě a také v Mezopotámii.

Egyptská královna Kleopatra (69 – 30 před naším letopočtem) používala vonné oleje z lotosu, skořice, kardamomu, majoránky a velmi ceněné myrhy. Dokonce i plachty Kleopatřiných lodí byly napuštěny růžovou vodou.

I poté, co se člověku z paměti vytratí,  jak byla žena oblečená,  stále si dokáže vybavit její vůni.  Christian Dior (1905 – 1957)

Květy a oleje

Za původkyni parfémů je považována Tapputi Belatekallim, která působila jako parfumérka v královském paláci v Mezopotámii ve 2. tisíciletí před naším letopočtem. K tvorbě parfémů požívala květiny, oleje, puškvorec a myrhu, která se tehdy doslova vyvažovala zlatem.

Dovednost tvorby vonných látek následně prohloubili Římané a Peršané. Dalšího pokroku pak dosáhli Indové, jejichž prameny ze 7. století hovoří o použití vonného oleje z agarového dřeva.

Do Evropy se parfémy dostaly v 15. století z tehdejšího Nového světa, tedy z Ameriky, která voňavkářství obohatila rovněž o vonné květy a rafinované parfémy.

Velký rozvoj zaznamenalo umění tvorby vonných esencí v Evropě během všeobecného rozkvětu v období renesance. Postupně se jako parfumérská velmoc vyprofilovala zejména Francie.

A Kolínu nad Rýnem zase vděčíme za známou kolínskou vodu – eau de Cologne z roku 1709, jejímž tvůrcem je italský parfumář Giovanni/Johann Maria Farina, který působil v tomto německém městě.

Moderní parfémy

Výrazný rozvoj zaznamenalo voňavkářství především v 19. století, kdy se objevily syntetické aromatické sloučeniny.

Parfuméři tak již nemuseli být odkázáni pouze na přírodní ingredience. Moderní parfumerie tak byla na světě.

Za první takový moderní parfém, který kombinuje přírodní esence a uměle vytvořené vonné látky, je považován Jicky z roku 1889 od francouzského parfuméra Aimé Guerlaina.

Jicky patří mezi nejdéle vyráběné parfémy, je možné jej koupit i dnes.

ozt, ŽenyproŽeny.cz