Víte, jaký temperament má váš obránce?

Platí, že úspěšná sebeobrana je z osmdesáti procent dána psychickým stavem obránce a jen zbylých dvacet procent tvoří znalost skutečné fyzické obrany. Je tudíž jasné, že psychické schopnosti, charakter a temperament obránce hrají hlavní roli v tom, jak se útoku úspěšně bránit.

Napadení je silným stresem

Sebeobrana není hrdinství. Je to nepříjemná situace, kterou každý zvládá (nebo nezvládá) po svém. Většina lidí však pořádně neví, co v takové situaci opravdu dělat.

Odborníci radí (u nás je to například sdružení bojových umění EBMAS), aby se napadený snažil co nejdříve v situaci zorientovat. Tedy vlastně bychom měli zjistit, o co v hrozícím konfliktu jde.

Někdy to vypadá jako obtěžování, jindy je zřejmé přepadení kvůli krádeži, někdy se chce útočník prostě jen prát a vybít si agresi...

Sebeobrana začíná v okamžiku, kdy si uvědomíme, že jsme v situaci, v níž jsme opravdu ohroženi. A bránit se je důležité hned od začátku – nejprve slovně, ale také svým postojem a iniciativou. Zachovat chladnou hlavu je přitom velmi podstatné, i když zdaleka ne tak snadné.

Úkolem vaší aktivity, nebo samotné partnerovy akce je útočníka odradit. Jak to kdo dokáže, je dáno temperamentem, schopností reagovat.

Napadený musí odradit útočníka dříve, než dojde k fyzickému kontaktu. Je také velmi zásadní, aby útočník v napadeném neviděl příliš snadnou oběť.

A pokud se útok odvrátit nepodaří? Pak je lépe útočit, než se jen bránit – čímkoliv a jakkoliv, nic není zakázané. Aby si útočník uvědomil, že napadeného podcenil.

Každopádně je dobré do svého problému zapojit rovněž další osoby, které se mohou nacházet poblíž, aniž bychom je zrovna v ten moment přímo viděli. Zkrátka, využít všech dostupných možností k tomu, abychom agresora překonali či zahnali.

MŮŽE VÁS ZAJÍMAT Matka a dcera - přítelkyně nebo rivalky? Proč nám od malička lžou? Vztah v 15 = předčasná dospělost?

Koho máte po svém boku?

To, jak se v ohrožení zachová váš partner a ochránce, je dáno jeho přirozenými reakcemi. Závisí to na jeho temperamentu, na tom, kdy a jaká jeho přirozená reakce se automaticky spustí.

Každého člověka, jeho osobnost, lze zařadit podle typu do jedné ze čtyř kategorií (sangvinik, cholerik, flegmatik, melancholik). Podle toho je pak možné jeho reakce odhadnout a vyhodnotit si, jak ve vzniklé situaci můžete pomoci vy, i když jste možná ten slabší.

Je jasné, že se nikdo nechce dostat do situace, kdy se musí bránit před agresí. Ale stát se to může. Proto je lepší dopředu vědět, koho máme po svém boku.

Sangvinik

bude v takové situaci reagovat přiměřeně, tedy vyhodnotí nebezpečí nejreálněji. Na slabé útočníkovy podněty bude reagovat slabě a na na silné adekvátně tak, aby situaci vyřešil co nejefektivněji.

Cholerik

se bude špatně ovládat, reagovat bude impulzivně. Jeho sebeobrana bude spíše bojem bez koncepce. Není schopen situaci vyhodnotit. Většinou se bude prát, než řešit konflikt.

Flegmatik

má sice problém rozpoznat intenzitu reálného nebezpečí, ale je schopen s nadhledem nakonec situaci vyřešit. Chová se chladně a útočníka slovně nejvíce napadá, což vede mnohdy k tomu, že jej od dalšího útoku odradí.

Melancholik

jako obránce bývá nejistý. Ke konfliktu nejvíce přistupuje jako oběť a proto útočníka neodradí. Není schopen příliš komunikovat, rychle se vzdává. Útok na něm zanechá trvalejší následky.

owl

Přečtěte si také
Nadváha ženám vztah komplikuje, mužům nikoliv Přátelé se rozvedli, jak to poznamená nás? Časté nakupování může přivodit impotenci