Uzená dobrota a tolik křiku

Bylo to navečer, chodím jen kolem domu. Ještě žádné velké procházky, vždyť poslední povinné očkování mám sotva pár dnů za sebou.

Náhle mě do nosu uhodila nádherná vůně ze záhonu. Byl to kus něčeho nesmírně omamného.

PEJSKŮV BLOG další díly: Jsem Skot a trpím Byl jsem ztracený! Jsem vegetarián! Ňamka z nočníku

Já kňučel v kytičkách...

Popadl jsem tu lahodnou dobrůtku a kus jsem rychle spolknul. Sousto to bylo moc velké. V tlamičce už bylo prázdno, ale ucpalo se mi na cestě do žaludku. A nešlo ani sem, ani tam. Seděl jsem v kytičkách, kňučel a snažil se vydávit to zlé sousto. Bílé pěny jsem měl plný čumáček.

Panička mi rvala tlamičku, snažila se z ní vylovit ten můj úlovek, ale nic nepomáhalo. Najednou lup a už to bylo v žaludku. To se mi ulevilo. A hned jsem se vesele rozhlížel, jestli ještě kousek někde nezůstal.

... panička křičela a chvíli i brečela

Dostal jsem ale na zadek, panička mně popadla a letěli jsme domů. Tam dlouho telefonovala, křičela a chvíli i brečela. Potom mi řekla, že mně musí celou noc pozorovat, jestli jsem prý náhodou nesnědl kost a ta by mi mohla poškodit střeva. To bych musel na operaci.

Naštěstí to dopadlo tak, že jsem všechno strávil – bylo to prý uzené kuřecí stehno a já si ulomil křupku. Panička hned vyvěsila do všech vchodů cedule, aby lidé nevyhazovali kosti, že je nesmím jíst. Škoda, byla to taková dobrota!

Také míváte s páníčky takové problémy? Napište mi o nich do mojí pošty.

mw