Drahé neznamená kvalitní, a co pak?

26.3.2009 01:00   |   Peníze - SPOTŘEBITEL
Co se dalo odlepit, se odlepilo, co se mohlo vydřít, se vydřelo, tak popisuje stav nových drahých bot studentka Jarka. A není sama, která se spálila za velké peníze.

Drahé neznamená kvalitní, a co pak?

"Jsem pořádně naštvaná a potřebuji se někomu svěřit," začíná svůj příběh. Byla o prázdninách měsíc na brigádě, část výdělku dala na cestování a část na oblečení a boty. 

Dobrá značka + vyšší cena = záruka?

"Běžně si značkové věci nekupuji, ale tentokrát jsem udělala výjimku. Říkala jsem si, že dobrá značka a vyšší cena - pro mě vlastně hodně vysoká, protože jsem studentka - budou zárukou kvality. Pár týdnů nošení značkových bot mě však vyvedlo z omylu. Co se dalo odlepit, se odlepilo, co se mohlo vydřít, se vydřelo.

A nejvíc mě vytočilo, když jsem s botami přišla na reklamaci a prodavačka se nechtěla o výměně vůbec bavit - prý mi to opraví do 30 dnů. Ještě teď se klepu vzteky a ve starých botách."

Nejdřív reklamace

Jarka má úplnou pravdu, když požadovala výměnu, protože při rozporu věci s kupní smlouvou, což je podle občanského zákoníku situace, kdy se vada na výrobku objeví do 6 měsíců od koupě, máte právo volby. A to buď výměnu výrobku za bezvadný, nebo opravu.

Když už přistoupila na vnucené odstranění vady opravou, měla si při převzetí pečlivě prohlédnout, jak byla oprava obuvi provedena. Pokud nejsou všechny zjištěné vady odstraněny, nemusíme obuv převzít a můžeme pro nekvalitní odstranění vad požadovat opakovaně výměnu - samozřejmě písemnou formou, tedy opakovaným vyplněním reklamačního protokolu (listu).

Cena nezaručuje jakost

Ne vždy to nejdražší je také nejkvalitnější, velmi záleží na tom, co hledáme. Stále mnoho lidí dává do přímé souvislosti cenu a jakost výrobku v mylném domnění, že drahá věc musí být kvalitní, tj. mít nejvyšší jakost. Bohužel, ne vždy to platí. 

Zákon o ochraně spotřebitele stanoví, že prodávající je povinen prodávat výrobky a poskytovat služby v předepsané či schválené jakosti, pokud je závazně stanovena, nebo to vyplývá ze zvláštních předpisů. Není-li jakost předepsána, schválena či uváděna, pak musí mít výrobek tzv. jakost obvyklou. Toto ustanovení však příliš srozumitelnou informací neposkytuje.

Jaké informace chtít

Spotřebitel nemusí při nákupu vědět, jestli vůbec nějaký předpis stanoví jakostní kritéria pro zboží, o které má zájem, ale má právo na informace a právo volby. V případě, že mu při výběru nestačí si výrobek prohlédnout, případně vyzkoušet nebo ověřit funkčnost výrobku, to znamená při výběru posoudit jeho schopnost plnit a uspokojit jeho požadavky, má právo ptát se prodávajícího a také dostat úplné, pravdivé a přesné informace.

A také právo nekoupit, jestliže získané informace neodpovídají požadavkům na funkčnost výrobku. Měřítkem kvality tedy nemůže být cena ani značka, ale u obuvi zejména účel užití, materiálové složení a vypracování výrobku. Důležitý je také výběr správné velikosti a následná péče.

Smůla může přijít

Pokud Jarka nic z těchto zásad „správného nákupu“ nezanedbala, pak prostě měla smůlu a padla na vadný kus, to se také může stát. A jestli se spolehla jen na „značku“ a vysokou cenu, získala nejen zkušenost, že vysoká cena nemusí mít s kvalitou nic společného, ale také poznatek, s jakou kulturou prodávající společnost řeší reklamace. Pro příště...

Miloslava Fléglová

Přečtěte si také


Diskuse: Drahé neznamená kvalitní, a co pak?

ČÍST VŠE / REAGOVAT


Tiskové zprávy

Vzkaz redakciMáte dotaz či připomínky?Napište vzkaz redakci