Frčel jsem vlakem! Panička šílela

Já jsem si tedy jízdu vlakem užil, ale obávám se, že moje panička už méně. Byla bez sebe už týden dopředu! Jakoby vlak byl nějaký zaoceánský parník! Snad dokonce Titanic!?

Tedy, pravda, cesta trvala dost dlouho. Jeli jsme z Prahy až do Bratislavy. Poctivé čtyři a půl hodiny.

Nejdřív moje panička přesvědčovala pána v pokladně, aby jí kromě „zvířecího“ poplatku dovolil zaplatit i sedadlo – sedadlo pro mě. Nakonec to bylo zbytečné.

PEJSKŮV BLOG další díly: Jsem Skot a trpím Byl jsem ztracený! Jsem vegetarián! Ňamka z nočníku

Jízdenku jsem mít ani nemusel, protože se mi moc zalíbil prostor pod lavicemi. Celou cestu jsem téměř nevystrčil čumák.

Průvodčí mě vůbec nenašla

Když přišla průvodčí, která se na hranicích měnila, ani mě nenašla. Tak hluboko pod sedadlem jsem byl pro jistotu schován. Chvilku se pokoušela mě objevit, ale pak z toho nedělala žádnou kovbojku.

"To je škoda, že ho neuvidím," povzdechla si nakonec a odešla. Nechtěla dokonce vidět ani můj pas. Příště možná vystrčím aspoň hlavu, abych se pochlubil, jak mi to sluší.

Nakonec jsem byl rád, že jsem jel vlakem. Původně jsme chtěli totiž cestu absolvovat autobusem, ale panička nechtěla riskovat.

Prý totiž povolení, abych tu mohl cestovat musí dát řidič autobusu. A co kdyby to byl nějaký nepřítel psů?

Stejně byl vláček lepší. Dokonce jsem se vyfotografoval před lokomotivou. Paní, co mně drží na vodítku, je naše průvodčí.

A jaké vy máte zkušenosti s cestováním s pejsky?

Napište mi do Pejskovy pošty!

mw

Přečtěte si také
Těšte se, vysoké zídky! Tolik povyku kvůli nosu Byl jsem ztracený!